Není výlet jako výlet

Začátkem srpna se rozeběhl nový  ročník II. fotbalové ligy. V rámci 2. kola hostila pražská Dukla na svém stadionu Na Julisce celek z Jihlavy. Společně s kolegy redaktory Radkem Barkmanem a Tomášem Nejedlem jsme se na tento zápas vypravili a kluci napsali on-line přenos. Shodli jsme se, že to byl povedený výlet, a příště pojedeme znovu. Při východu z Julisky najednou narazíme na velkou ceduli: „11. srpna 2010 od 18:00 se zde odehraje kvalifikační zápas fotbalové „21“ se San Marinem.“ Ani na chvíli jsme nezaváhali a řekli si, že se na toto utkání opět vypravíme, a napíšeme on-line. Slib jsme splnili a na kvalifikační  duel se vydali. Všechno probíhalo velmi hladce, cesta do Prahy a na stadion byla dobrá. To už se tolik nedá říct o samotném fotbalu, který byl pro oko diváka takový nemastný neslaný. Češi sice porazili trpaslíka ze San Marina vysoko 5:0, ovšem čtyři góly z pěti padly v první půli. Úvodní dějství nabídlo celkem zajímavou podívanou, neboť na co domácí šáhli, to jim tam spadlo. O druhé pětačtyřicetiminutovce se to říct rozhodně nedá, hned po přestávce proměnil Chramosta penaltu, ale to bylo vše. Poté pokračoval seriál zahozených šancí, ale to je prostě a jednoduše český fotbal. Po jedné zkažené přihrávce vyletěl Radek z lavičky a zařval něco, co zde raději publikovat nebudu. Ovšem ani Tomáš nezůstal ledově klidný a ke konci utkání ho málem „trefilo“. Nikoliv však fotbalový míč, nýbrž infarkt. Kluci totiž měli vsazeno, že Češi vyhrají o šest branek. V samotném závěru měli Pilař a Mareček dvě vyložené šance, které ovšem neproměnili, a Tomáš málem vyletěl z kůže. Radka to rovněž naštvalo a uhodil pěstí do stolu, div ho nepřepůlil. Po skončení střetnutí  jsme nasedli na autobus a odjeli směr vlakové nádraží Praha – Bubeneč. Do té doby probíhalo vše podle plánu, tedy až na ten konečný výsledek. Měli jsme to „spočítané“ tak, že pokud nebude mít vlak zpoždění, autobus do České Lípy v pohodě stihneme. Avšak co čert nechtěl, stalo se. Oficiální čas odjezdu vlaku se naplnil, nýbrž vlak nikde. Směr Holešovice odjel s pětiminutovým zpožděním a bylo po nadějích stihnout autobus do České Lípy. Svezli jsme se tedy až na Libeň, odkud jsme doslova sprintovali na autobus, jehož naše oči spatřily na stanici asi sto metrů od nás, ale viděli jsme, že už odjíždí a nemůžeme ho dostihnout. Ovšem dalších sto metrů bylo před námi na nejbližší zastávku. Nasadili jsme k rychlému sprintu, za který by se nemusel stydět ani sám Usian Bolt J. Při běhu se mi zdálo, že mi vypadla akreditace. Naštěstí jsem se včas zorientoval a autobus, který nás vysadil u stanice metra Vysočanská, jsme stihli. Po výstupu nastal čas pro pořádné vydechnutí, jež však nemělo dlouhého trvání. Tomáš totiž oznámil, že metro na Černý Most nám jede přesně za dvě minuty. Následoval tedy další rychlý běh, tentokrát o to ztížený, neboť jsme uháněli po schodech dolů. I toto metro jsme stihli. Přijedeme na Černý Most a hned se sháníme po nějakém bufetu. V jednom jsem si koupil coca-colu, což by nebylo nic neobvyklého. Poté nasedneme do autobusu, jenž jel přes Benátky nad Jizerou do Mladé Boleslavi, kde jsme museli přestoupit na Lípu. Cestou jsem k mému neštěstí zjistil, že jsem v onom bufetu nechal zápis o utkání. Samozřejmě, že už se nešlo vrátit. Ale byl jsem rád, že jsme alespoň stihli ty „poslední“ spoje. V Boleslavi byl přestup na Českou Lípu bezproblémový. Sice jsme dorazili domů asi o hodinu déle, než bylo v původním plánu, ale tento výlet rozhodně stál za to. Možná, že při těch sprintech jsem nějaké to kilo shodil. J Pokud si někdy chcete udělat výlet Na Julisku, jedině doporučuji. Ovšem spíš si vyberte zápas, který začíná v 17 hodin, nebo dopadnete jako my. J České dráhy jsou holt nevyzpytatelné.