MHD v Moskvě? Kdepak, s invalidou jenom autem!

Tak jsme tady. V chladném, krutém a nevyzpytatelném Rusku. Druhá eSports výprava na ruskou část série Euro Hockey Tour se ale potýká s velkým handicapem. Tomáš Čekal chodí o berlích!

Cestovat po Moskvě moc velká sranda není. Přesvědčila nás cesta z letiště, která nám jen potvrdila obrázek, jenž jsme znali z televize. Hlavní město Ruska je městem dopravních kolapsů, kvůli kterých jsme museli zrušit i poslední noc na hostelu. Budeme muset přespat na letišti, ráno bychom se tam totiž nedostali. Lepší to není ani v metru, které sice jezdí ve snad nejkratším možném intervalu, ale sednout si je neřešitelný problém. Ikdyž…

Ono chodit s invalidou po Moskvě je sice peklo. V té brutální kose mínus 15 stupňů se s ním utrápíte, ale hodně věcí mu závidíte a ještě za víc mu děkujete. Na zdlouhavých cestách v přeplněném metru ho všichni pouštějí sednout, navíc jej všichni litují. A když už jsme u toho díku, právě zásluhou jeho zranění jsme se naučili jezdit taxíkem a zjistili jsme, že se o moc drahou záležitost nejedná.

Celkově tady máme na podobné záležitosti štěstí. Je třeba být jen trochu drzý a umět smlouvat. Nám se to zatím docela daří. Po příletu jsme srazili cenu taxíku z letiště do centra ze 60 Euro na pohých 10 (na osobu). Ve městě jezdíme kratší trasy, ale nad 50 rublů (asi 30 kroun) v žádném případě nepřistupujeme.

Poštěstilo se nám i první den na zimáku. V Chodynce není wifi, nemůžeme proto psát onlajny, dalším mínusem je fakt, že po posledním odehraném zápase není čas dopisovat články. Pořadatelé tiskáč nemilosrdně zavřou. Utěšením nám mohl být alespoň fakt, že Tomáše zabylo líto nějaké paní z ruské hokejové federace, a proto nám nabídla zdarma odvoz až k hotelu.  Mimochodem jsem docela zvědavý, jak bude reagovat, až jí o odvoz poprosíme i o víkendu. J

Celkově je cestování s invalidou hodně výhodné. Spousta lidí se nám snaží pomáhat, dokonce i ruská milice, která kvůli nám otevřela bariéry v areálu mauzolea, abychom nemuseli jít k východu přes celé Rudé náměstí. Ostatní lidi měli smůlu, když viděli, jak jsem si zkrátili asi 500 metrů cestu, nechápavě zírali. Fakt nechápu, na co si tady Tomáš pořád stěžuje. Ale co taky čekat od člověka, který si zlomí kotník v pevně vyztužené hokejové brusli…