Vánoce u Strejdy Sama: hvězdy, pruhy, dolary

Strávil jsem Štědrý večer ve vlaku Českých drah do Prahy, následně osm hodin na sedačce frankfurtského letiště, letěl do USA v den, kdy by všechny teroristické organizace rády udělaly nějaké to malé bum, nechal se obsluhovat od německé letušky vypadající jako chlap, sprintoval terminálem letiště ve Philadelphii na poslední letadlo, jen abych s Tomášem a Davidem přiletěl na juniorské mistrovství světa do Buffala.

Dlouho jsem přemýšlel, o čem by tenhle blog měl být. Přece jen mistrovství skončilo před víc jak týdnem a psát přímo v průběhu turnaje je asi jednodušší, protože zážitky jsou čerstvé a mnohem líp se dávají dohromady. Nebudu tady popisovat náš program den po dni, protože věřím, že to stejně nikoho nezajímá Zkusím se zaměřit spíš na věci, které mě z nějakého důvodu zaujaly.

Amerika a domorodci

Nikdy jsem nebyl v Americe. Tahle věta vyřčená v Evropě působí naprosto normálně a přirozeně, když ji ale řeknete obyvateli USA, rozhodně ho zaujmete. Vyzkoušel jsem si to během prvních několika dnů mnohokrát a postupně získal dojem, že vás místní vzápětí začnou považovat za někoho, kdo vlastně do tohohle okamžiku žil odstrčený život kdesi v kruté Evropě a teprve nyní má šanci pochopit a poznat, kde je to na světě nejlepší. Nikdo se vás ani nezeptá, jak se vám v Americe líbí. Tak nějak automaticky se rozumí, že se vám to líbí

Přesto zrovna v Buffalu asi většina lidí chápe, že může být i mnohem líp, a stačí k tomu přejet blízkou hranici s Kanadou. Z města se za posledních pár desítek let odstěhovalo přes 200 tisíc obyvatel, a v okolí to je jasně vidět. Opuštěné domy, kanceláře i byty jsou jasně vidět a samotné centrum, kudy jsme vždy večer chodili zpátky z arény na hostel, bylo až na pár hospod úplně mrtvé. Dostali jsme tipy na místa, kde to údajně žije mnohem víc, ale na ně nebyl čas.

Amerika a vlastenectví

Někdo si kdysi všimnul, že v každém hollywoodském filmu je alespoň jeden záběr na americkou vlajku. Vlastenectví a USA prostě patří k sobě. Domorodci byli v průběhu turnaje hrdí na to, že právě v jejich městě se koná akce, díky níž přijedou stovky lidí z různých koutů světa, a byli připravení komukoliv pomoct a poradit. A tak hned první den turnaje na kraji Buffala člověk, který mě a Davida v tu chvíli znal asi minutu, bez mrknutí okna naložil dva divně vypadající týpky s kamerou do vlastního auta a odvezl 20 minut cesty do centra města.

Na druhou stranu se v tomhle směru někdy balancuje na dost tenké hraně a je strašně jednoduché sklouznout ke směšnosti. Asi nikde jinde by na tiskové konferenci po zápase nemohla s vážnou tváří padnout otázka na amerického trenéra: „Mohl byste trochu pohovořit o pýše a hrdosti, kterou s sebou nese moment, kdy na sebe hráči navlékají americký dres?“ Dovedete si toto představit v Česku?

Amerika a černá s bílou

V Buffalu jezdí jedna jediná linka metra, která se v centru vynořuje na povrch a pokračuje spíše jako tramvaj (nad zemí se s ní dá jezdit úplně zadarmo). Pasažéři i řidiči mají jednu věc společnou, a to barvu kůže. Skoro každý v Americe má totiž auto. Kdo ho nemá, je buď turista nebo černoch. Je to trošku rasistické, ale je to tak. Situace se mění snad jen ve chvíli, kdy se v aréně hraje hokej. Tam je pro změnu drtivá většina hráčů i fanoušků bílá (možná jste si všimli :-)).

Kromě metra jinak po městě a okolí jezdí autobusy. Jeli jsme jím vlastně jen cestou z/na letiště a při výletu do obchodní galerie za město. Musím říct, že na to, že hromadnou dopravou skoro nikdo nepoužívá a počet lidí v autobuse snad nikdy nepřekročil deset, jezdilo spojů docela hodně. Jedna cesta za necelé dva dolary není drahá, a tak se jediným problémem ukázalo dát dohromady přesnou částku v drobných. Peníze se totiž při nástupu hází do automatu a řidič, přestože se na nás smál jak na největší idioty, rozhodně nic nevrátí.

Amerika a my

Další díl blogu by (snad) měl být spíš o tom, co jsme vlastně v Buffalu (po)dělali my. A to už vážně nemůže být seriozní

Na závěr nabízím ještě pár hlášek a konstatování, které mi i po několika dnech zůstaly v hlavě.

„Buffalo a Detroit. Tam bych vážně nechtěl skončit.“
Slavomír Lener se už po dvou dnech pobytu do města zamiloval

„Buffalo is a shithole.“
Švédský novinář z SVT do ticha prázdného autobusu při čekání na odvoz z Dwyer Areny

„Do you guys wish to take Slovakia back?“
Kanadský fanoušek při konverzaci o bývalém Československu

„I am sorry, but I need to work here.“
David při příchodu do společenské místnosti hostelu, kde pod jednou dekou… eee… leželi Novozélanďan Alex se svou kanadskou kamarádkou

„Ty se moc nesměj!“
Slovenský brankář Juraj Hollý na mě, poté co se ani jeden z jeho dvou natočených rozhovorů nedostal do zpráv STV

„Musíte se s těmi hokejisty na Facebooku přátelit!“
David před zápasem Čechů s Ruskem

„Marek Mazanec si mě vymazal z přátel.“
David po zápase Čechů s Ruskem