Do Drážďan jsem přijel vlakem za 250 Kč z libereckého nádraží. Drážďany se totiž dle vlakových zvyklostí počítají do libereckého regionu, takže cena luxusním vlakem německé provenience, který spravuje německá vlaková četa a který uklízejí němečtí uklízeči a uklízečky, byla nečekaně příjemným zážitkem.
V Drážďanech máme na starosti české reprezentanty spolu s Ondrou Kalátem ze slávistické redakce a Petrem Schultzem z liberecké redakce. V Crimmitschau mají Slováky na starosti Dominika Handzušová s Míšou Slavíkem.
Bydlíme v hotelu. Rozhodli jsme se k tomu zejména po zážitku s otřesným ubytováním v hostelu v Buffalu a rozhodli jsme se dobře. Máme tu dobré podmínky na práci a ani finančně to není přehnaně náročné.
Poprvé v historii máme k dispozici na osmnáctkách dvě auta a na zimák se tak dopravujeme vozem. Drážďany jsou bývalá NDR, ale ceny tu od té doby trochu vzrostly.
Zimáček má kapacitu asi 4 tisíce diváků, má dvě patra, velice široké ochozy, takže tam nevznikají zácpy. Vypadá docela moderně, ale jeho kapacita je podle mě na město velikosti Drážďan moc malá. Je mi jasné, že asi Drážďany nejsou hokejové město, ale při stavbě zimáčku možná trochu chyběla ambice ho z něj vytvořit 🙂
Velmi příjemným překvapením pro mě byl bohatý sortiment občerstvení v hale, který je s českou nabídkou nesrovnatelný. Nejsou to takové gurmánské festivaly jako v zámořských svatostáncích při sportovních událostech (NHL, NBA, MLB), ale na Evropu je to z mé strany ještě neviděné. Mile mě překvapila i živá hudba při zápasech. Střídají se dvě kapely a zejména Judy und das Krokodile se mně velmi zamlouvá. Trochu mi připomíná Živé kvety a její hit “Alles O.K.? Eishockey?” mi zněl v uších tak dlouho, až jsem se došel zeptat, jak se ona kapela jmenuje. Ten hit prý složili teprve minulý týden…
Péťa s Ondrou svou práci zvládají. Trochu trpí tím, že z klubových redakcí nejsou zvyklí pokládat nepříjemné otázky, ale postupně udělali velký pokrok. První den byl tradičně slabý. Spát se šlo ve 2:53 ráno a kluci byli trochu rozčarovaní z toho, jak to nešlo.
Vyrazili jsme tu taky několikrát do města. První den jsme hledali do 70. minuty utkání Real Madrid – FC Barcelona hospodu, kde lze toto střetnutí sledovat. Němci jsou ale strašně zahledění do své bundesligy, takže jsme toho moc neviděli.
Vyšli jsme tu taky do české hospody, kde jsem si dal po strašně dlouhé době české jídlo. Svíčková sice stála skoro tři stovky, ale opravdu jsem si na ní moc pochutnal.
Bohužel, beru teď nějaký prášky, po kterých se tloustne, takže se musím kontrolovat a svíčkovou už si radší nedávat. Povolil jsem u svých kalhot první knoflík.
Kromě toho, že se po těch práškách tloustne, prý na mě mají přijít podobné psychické stavy, jaké ženy prožívají při přechodu. Zatím musím zaklepat, že to není úplně v tomto stádiu, ale jsem dost unavený. Včera jsme si koupili pivsony na pokoj. Věděl jsem, že se mnou nebude velké pořízení, tak jsem aspoň umluvil Ondru, aby mi koupil jen jednoho Beckse, nicméně ani toho jsem nevypil. Lehl jsem si a v tu ránu jsem spal. Všechny večery předtím jsem statečně s klukama držel krok.
Na většině šampionátů vždycky hrozně machruju, protože se nejlíp domluvím a umím občas říct i nějaký vtípek v angličtině. Tady jsem ale nejmarnější, Petr mluví německy jako česky a Ondra taky umí výborně. Já si trochu prosvištěl německá slovíčka až tady v Crimmitschau, kam jsem dneska přijel.
Petr nás taky vytáhl do centra. Překvapilo mě, že nejdražší ulice ve městě, něco jako je v Praze Na Příkopech, se jmenuje Prager strasse. Naplnilo mě to opravdovou hrdostí. 🙂
Architektura mi trochu připomíná Prahu, socha nějakého Augustina (Petr mě poučil, že to byl důležitý Sas, který se velice zasloužil o rozvoj Saska a zároveň posiloval Drážďany na úkor Lipska a asi hodně stavěl – možná jsem to ale všechno spletl dohromady, radši si to najděte v nějaké příručce pro japonské turisty)¨mi připomíná sochu sv. Václava na Václaváku.
Ondra s Petrem se také cvičí v rozhovorech v angličtině. Petrovu sebevědomí trochu ublížil hluboký hlas finského trenéra, kterému není rozumět anglicky a podle mě mu nemůže být rozumět ani finsky. Na druhou stranu včera si kluci pěkně pokecali s kanadským gólmanem Subbanem, bratrem montrealského obránce, který se prý popral s Plekym. Subban je jeden ze dvou hokejistů černé pleti na šampionátu (ještě s jedním Švédem) a oba se s ním strašně toužiili vyfotit. Připadalo mi to příšerně rasistické, zvláště v dnešní hyperkorektní době, ale nakonec jsem je tedy všechny tři společně vyblejsknul.
