Po letošním MS 18 jsem dospěla k následujícímu zjištění: mládežnický hokej je v podstatě totéž co ženský tenis. V průběhu uplynulých dvou týdnů jsem zestárla asi o deset let a je jen s podivem, že jsem zatím nenašla žádný šedivý vlas. Zajímalo by mě, jak je na tom vždy chladnokrevně klidný Ada…
Největším pozitivem letošního šampionátu je skutečnost, že sedmnácti a osmnáctiletí hokejisté přijdou na rozhovor i v případě porážky. A to ochotně a s pokorou! Což se v dospěláckém hokeji moc často nevidí. Dlouhou sezonou vyčerpaného reportéra pak přivádí v úžas přiznáním: “Byla to největší chyba, kterou jsem na šampionát udělal.” případně “Pokazil jsem to, byla to moje vina. Kluci mi věřili”. Ano! Tyto věty v rozhovorech skutečně zazněly! Žádné otřepané “Tak určitě… chybělo štěstíčko…”
Navíc se neokoukané tváře neurazí, když je nepoznáte. Po chvilkovém dohadování s Martinem Hostákem jsem tak musela uznat, že si ze mě skutečně nedělá legraci a Martin Frk na rozhovor dorazil… Jen si oproti dvacítkám ostříhal vlasy na tří milimetrového ježečka a přišel o zub. Marek Hrbas oblečený do šusťákové soupravy zase trpělivě čeká, než si ho někdo všimne. Napoprvé se český kapitán do oblasti zájmu novinářů neprosadil, přestože byl na rozhovor vyžádán. Nenápadného hocha si v mixzoně nikdo nespojil s osobou nejlepšího českého obránce.
Nerozhodíte ho ani otázkou: “Překvapilo vás, že slovenský brankář odvolal trenéra?”. Což se po čtyřech hodinách spánku může stát… Zasměje se, a pak s vážnou tváří formuluje souvětí, za které by se nemusel stydět ani Alois Jirásek.
Mimochodem, nemyslete si, že se vyspíte déle! Pokud už by taková možnost byla ve hře, organizátoři přehodí zápas na jinou hodinu. A informaci zveřejní až pár hodin před původně plánovaným duelem… Takže se šest hodin vyhříváte na sluníčku před arénou a domů dorazíte ve tři ráno. Spálení, unavení…. a nasraní.
Zároveň děkujete prozřetelnosti, že slovenský trenér také strávil na slunci notnou dobu. Jinak totiž nelze vysvětlit, proč ve vzájemném duelu odvolal brankáře a poslal své svěřence do B skupiny… Velký dík tak patří Lukáši Sedlákovi, nejukecanějšímu a nejbezprostřednějšímu hráči našeho týmu.. Dokázal ustát pozici dříče, který se často nepotká s pukem, ve Frkově lajně a pro barážové boje si vysloužil kapitánské “céčko”. Zaslouženě! Gólem dvě vteřiny před koncem normální hrací doby zachránil elitní skupinu pro příští rok.
Chybět nemůžou ani klasické “poznámky pod čarou:
- Kdo to byl? – nejčastější otázka pokládaná v mix zoně
- teď by se mi ty reklamní pauzy sakra hodily… – Petr Schultz v 50. minutě duelu se Slovenskem, kdy psal onlajn a zároveň dalších asi pět článků:-)
- IIHF uploaduje velké soubory, tak proto to nejde… – reakce jedné z organizátorek na žádost o funkční internetové připojení
- jsem v přechodu – sděloval Áda na potkání všem, kdo mluvili česky
- v autě byla skvělá atmosféra, než Ada zjistil, že jsme mu společně se vším bordelem vyhodili papír s přepsaným rozhovorem – Ondra Kalát o bydlení s Adou
- konečně nám přivezli media guidy, chcete je? – Martin Hosták před zápasem se Slovenskem, kdy už byli všichni novináři v Crimmitschau na play-off
- stojím na buly a koukám, že jich tam je nějak moc, tak si říkám, že se asi blbě spočítali – Jakub Matai po zápase se Slovenskem o situaci 63 sec. před třetí sirénou
- už jsem myslel, že to tam ani nedovezu… nesledoval jsem čas, ale stihl jsem to! – Lukáš Sedlák o gólu, který nás zachránil
