Po letošním MS 18 jsem dospěla k následujícímu zjištění: mládežnický hokej je v podstatě totéž co ženský tenis. V průběhu uplynulých dvou týdnů jsem zestárla asi o deset let a je jen s podivem, že jsem zatím nenašla žádný šedivý vlas. Zajímalo by mě, jak je na tom vždy chladnokrevně klidný Ada…
Blíží se konec roku a všude se rekapituluje… Čím dál častěji se mi vybavuje stejné období, jenže toho loňského roku. A na rovinu přiznávám, že strašně závidím klukům v Kanadě mistrovství i Karlovarákům Spengler Cup. Protože zjišťuji, že mi to hokejové šílenství strašně chybí. Mám pocit, že se zblázním. Z té prázdnoty. Protože když člověk, i když třeba jen momentálně, není obklopen stejně “postiženými” přáteli, zjistí, jak strašně moc mu chybí. Proto bych Vám všem, chtěla poděkovat. Protože všichni žijeme jen jednou, i když jsme se někteří narodili podruhé…
Jsem SPARŤAN! Tedy, ne že bych byla nějakým ortodoxním fanouškem. Na fotbale jsem byla naposledy před …, radši ani nebudu říkat kolika lety. Na hokej sice občas zajdu, ale že bych tam byla pečená vařená… Vím, kdo jsou současní trenéři, ale že bych dala dohromady celý kádr… Přesto, pokud bych si měla vybrat, které z “S” je mi bližší, jednoznačně odpovídám. Jsem SPARŤAN! a dodávám: “Bohudík!”
Dneska jsem zažila něco neskutečného. Původně jsem chtěla psát něco o lingvistickém orgasmu, ale moji spolubydlící by si to mohli špatně vyložit. Ale v podstatě to tak bylo. Určitě si ještě někteří z Vás pamatují ze školy zřejmě nejčastěji používanou větu: “A k čemu mi to jako bude dobrý?” A určitě tomu nebylo jinak v hodinách cizích jazyků. Pamatuji si naše otrávené ksichty obzvláště z hodin němčiny. Na tu mám mimochodem alergii dodnes.
Dneska jsme s Arim opět navštívili Fanfest. Před utkáním České republiky se Švédskem jsme se mimo jiné pokusili zdolat brankářský simulátor. Z dvaceti střel jsme inkasovali každý devět branek. Ari si pak skóre vylepšil, když napodruhé inkasoval pouze sedmkrát. Samozřejmě jsme se z našeho výkonu radovali, leč ne dlouho. Když jsme byli nuceni přihlížet, jak profesionální gólman, zřejmě i dobře finančně ohodnocený, předvádí výkony, které se velmi podobají těm našim, chtělo se nám “plakat” (velmi jemně vyjádřeno).
Většinou jsme to my, kde dřepí u notebooku a mastí onlajn. Naši přátelé doma na nás ale nezapomínají. Zprostředkovaně tak přinášíme onlajn z mého oblíbeného filmu Gremlins (náš pes vypadá jako ta příšerka, teda než se začala množit a mutovat). Je zachován v původním změní, takže drobné překlepy, chyby a nevhodné výrazy určitě omluvíte:-) Možná Vás nezaujme, ale musím říct, že mně čekání na utkání relegace mezi Francií a Itálii velmi zpříjemnil. Sice jsem musela vypadat jak debil, když sem tady na prázdné tribuně co chvíli vyprsknula smíchy, ale prostě to jinak nešlo.
