Rusko, země, kterou jsem odjakživa neměl příliš v lásce a vždy jsem k ní zaujímal negativní postoj. Ať už byl můj názor podložen různými fakty, z drtivé většiny myšleno těmi hokejovými, jedno jsem si během svého pobytu v Rusku uvědomil. Ať už je totiž váš názor na tu či onu zemi jakýkoliv, je hloupé ji na základě různých předsudků jakkoliv odsuzovat, dokud v tamní destinaci nestrávíte alespoň pár dní. A přesně tohle mi při mém pobytu v Rusku došlo.
Než zde dlouze vypisovat důvody, v čem se moje názory před a po pobytu v této evropské velmoci liší, tak si myslím, že nejlepším způsobem, jak ze sebe tyto myšlenky dostat je, že zde popíšu „takový klasický“ den v Rusku, jehož jsem byl (díky ochotě a vstřícnosti členů firmy eSports) součástí.
Máme tedy půl desáté ráno. Po dlouhé a náročné noci, kterou jsem strávil se svým členem posádky Davidem Schlegelem koukáním na NHL, nakonec (i když s velkým donucením) vstáváme z postele. Po řádném probuzení a sbalení všech potřebných věcí, vyráží absolventi ruské výpravy já, David a Jan Šimek za dobrodružstvím do centra Moskvy.
Počasí nám příliš nepřeje, člověk by si při pohledu na zataženou oblohu, ze které prší snad raději přál zažít tolik pověstnou ruskou zimu. A tak se po několika zastávkách metrem usazujeme v prvním podniku, který po východu z metra máme šanci spatřit. Jenže on to není podnik jen tak ledajaký. To co je pro Američany kavárna a pro Čechy hospoda, to je pro Rusy tzv. „ čokoládnica“. A právě na jednom takovém místě jsme se dnes ocitli.
Po snězení zákusků a všemožných pamlsků opušťujeme „čokoládnicu“ spokojení a špatné moskevské počasí je najednou pouze vedlejším efektem. S foťákem v ruce se krok po kroku seznamujeme s ruskými památkami. A že jich je zde spousta! Jasně, člověk, kterému dějepis leze krkem, a památky jsou pro něj noční můrou, si musí říkat, že takový výlet po Moskvě není pro něj. Přiznám se, že mezi tyto lidi patřím i já, ale kupodivu takový pocit při prohlížení si „historie Ruska“ nemám a velmi dobře se bavím. No a uznejte, že to už je co říct.
Člověk se ani chvíli nenudí, snad na každém rohu je nějaká zajímavost, která upoutá jeho pozornost. A ruští obyvatelé? Ti hážou předsudky o ruské „nadnesenosti“ a vznešenosti do pomyslného koše. Nejednou jsme se dostali do situace, kdy jsme potřebovali poradit a tito lidé nám vždy při naší prosbě vyšli vstříc, jeden Moskvan nám dokonce dal svoji mapu Moskvy. Ale zpět k prohlídce. Kdo by si myslel, že v hlavním městě Ruska jsou jenom památky, ten se šeredně plete.
Snad každý si tu příjde na své. K širokému repertoáru podniků, které se rozléhají po celém městě, je tu důležitá ještě jedna věc. Ne vždy máte pocit, že jste opravdu v Moskvě. Díky kavárnám jako je Starbucks nebo restauracím jako je Subway, dostává tato ruská metropole poněkud americký nádech. A to zejména pro mě, amerického vyznavače a nadšence, bylo zjištění, které by mě před odletem do Ruska ani ve snu nenapadlo.
Samozřejmě že nechci ruskou destinaci pouze chválit. Spousta věcí je zde přesně tak, jak jsem si představoval, nicméně člověk by neměl posuzovat věci, které sám neměl šanci prožít. A po „nádechu ruského života“, který jsem měl šanci v Moskvě na vlastní kůži poznat, můžu se sebevětší jistotou říct, že jsem se v mnoha předsudcích o Rusech pletl a spoustu věcí můžou Češi Rusům jen tiše závidět.
