Pro člověka, který předtím nikdy nebyl na žádné reprezentační akci, je to jako splněný sen. Zápas české reprezentace s Ruskem předpovídal, tak jako vždycky, skvělou podívanou. Přesto ale panovaly obavy, jak se samotné utkání bude vyvíjet. Po úvodním buly mě ale naši hokejisté přesvědčili, že se nemusím ničeho bát.
Červenkův rychlý gól tenkrát „zmrazil“ celou Chodynku, ale opravdu jen na chvíli. To pravé peklo přišlo o chvíli později. Domácí fanoušci hnali své miláčky do útoku v ohlušující atmosféře, kterou sami vytvořili. Pro mě, jakožto redaktora druholigového Havířova to byl opravdu neskutečný zážitek, ačkoliv jsem si ho nemohl užít naplno, jelikož jsem se musel soustředit hlavně na onlajn.
Rusům se po chvíli podařilo dostat se do vedení 2:1 a s ambicemi českého výběru to tenkrát nevypadalo příliš dobře, ale naše reprezentace neřekla zdaleka poslední slovo. Na chvilku jsem se zamyslel, jak asi musí být těžké stát na moskevském ledě před těmi davy lidí, kteří vám nepřejí nic pěkného, když v tom zrovna srovnával na 2:2 svým druhým gólem v zápase Roman Červenka.
Pesimistické úvahy šly ihned stranou a já jsem se nechal trochu unést samotným zápasem. Internet, který každou chvíli vypadával a ztěžoval nám tak práci s online přenosy mi dal alespoň na chvíli možnost stát se fanouškem. O to víc mě pak bolela branka Radulova. Ale i na ni dokázali Češi odpovědět zásluhou Rolinka. Můj pocit z vyrovnávací branky byl ještě více umocněn faktem, že Rolinek patří v reprezentaci dlouhodobě mezi mé oblíbence a podařilo se mu skórovat v období, kdy se mu příliš nedařilo.
K tomu nejlepšímu se však teprve schylovalo – k samostatným nájezdům. Zde totiž oba týmy nabídli nezapomenutelný souboj Irgla s Radulovem. Tato herní disciplína byla totiž čistě v jejich režii. Dlouho to vypadalo, že se v našlapané Chodynce nedočkáme konce, jelikož ani jeden z aktérů nezaváhal. Po třetím gólu Irgla však už Radulov skórovat nedokázal a to znamenalo jediné. Češi si v úžasném zápase, který jsem měl možnost vidět na vlastní oči, vyhráli.
Moje ruce tehdy vyskočily nahoru a zařval jsem si z plných plic gól. Pozorovat pak kolem sebe ty zklesné hlavy ruských fanoušků byl jeden z nejsilnějších zážitků v mém životě. Ale zábava ještě nekončila. Opravdu jsem si užil i rozhovor pro českou televizi, který podstoupil, kdo jiný, než Zbyněk Irgl. Ten si interview vyloženě užíval a já s ním. Na každou odpověď totiž zákeřně odpovídal „Tak určitě“, což mě rozparádilo ještě více.
Celý zápas od začátku až do konce byl pro mne velikým zážitkem. Jistě, šlo „jenom“ o Euro Hockey Tour, ale právě zápasy s Rusy nabízejí o stupeň lepší hokej a speciálně na podniku Channel One cupu se sešly kvalitní mužstva. Já jen tiše doufám, že jsem podobný zápas neviděl na vlastní oči naposled, a že něco takového budu mít ještě možnost někdy zažít, třeba právě na nějakém z dalších výletů s Esports.
