V únoru 2012 jsem opouštěl švédský Stockholm s tím, že se tam ještě někdy podívám. Netušil jsem, že to stihnu ani ne za tři měsíce – využil jsem totiž odpadnutí dvojice nominovaných na Mistrovství světa a vydal se na okružní cestu směr Švédsko a Finsko. Chválit ale umí každý, proto nasadím trochu kritičtější tón 🙂
Mohl jsem být rád, že jsem se vůbec do Globenu dostal. Jistý nejmenovaný kolega z eSports, místo něhož jsem jel a který si jistě už sáhl do svědomí, totiž prozíravě smazal svou akreditaci ze systému IIHF. Když se mně místo toho koncem března založila nová, překvapivě se to neobešlo zcela bez problémů. Ve Švédsku se o vás ale postarají, takže postupné řešení přes manažera české reprezentace a jednoho z důležitých domácích “blonďáků” přineslo úspěch.
Už od začátku byla nejvíc propíraným tématem návštěvnost a vůbec organizace šampionátu především u nás ve Stockholmu. Nedokážu posoudit, nakolik za to mohly drahé vstupenky – ve Švédsku je skoro všechno superdrahé, takže když je něco jenom drahé, je to vlastně levné. Cenová nedostupnost rozhodně platila z ohledu mezinárodních návštěvníků. Kdybych tam měl jet a všechno si platit, byla by to dovolená za hodně luxusní peníze.
Že jsme tedy dostali možnost vyrazit na mistrovství zadarmo, považuji za ještě jeden velký bonus k tomu, že jsme mohli vůbec jet. Na druhou stranu, příště bych si radši připlatil. Jak by řekl nejmenovaný generální manažer – ten rozpočet není malý, pouze není nafukovací. Tohle nejvíc pociťoval samozřejmě David, což vyústilo v řadu trapných situací, týkajících se shánění potravy (morbidní, leč přesné).
Zpočátku jsme jedli draze, potom levně (ale dobře), nakonec ve Finsku skoro vůbec, a ještě jsme se k tomu dokázali před řadou lidí znemožnit – prostě jako Češi. Bohužel dostala málo prostoru k prosazení naše šéfkuchařka Jitka Čechová. Myslím, že její schopnosti takříkajíc u plotny se blíží těm redaktorským, takže jsem si fakt pochutnal. Já bych se teda na osmičku chlapů, kteří ještě k tomu neustále probírají témata “po dvaadvacáté hodině”, vykašlal.
Dobře vím, že David jezdí na mistrovství už od roku 2001, takže má možnost srovnávat. Bohužel je to ale zároveň člověk, který jako šéf dokonale zvládá přenášet svou náladu na ostatní. Hlavně v prvním týdnu se to projevovalo defakto ujišťováním, že jde o nejhorší turnaj v historii. Aspoň takhle jsem to já vnímal, místo abych byl v extázi z návštěvy tak významné akce.
Samozřejmě netřeba dodávat, jak moc jsme si v naší partě celý šampionát užili. Ať už se o to postaraly holky od Škodovky, Stiga hokej tamtéž, italský reprezentační tým, výlety metrem po nádherném Stockholmu nebo závěrečná pitka pro novináře, kde jsme si vynahradili všechna příkoří.
Hlavním problémem naší části mistrovství podle mě bylo, že Švédi nepojali turnaj za svůj. Fanoušci i organizátoři. Centrum bylo přece jen v Helsinkách. Právě proto jsem přesvědčený, že příští rok to bude ve Stockholmu po všech stránkách jiné. Mimochodem, co se týče návštěvnosti… během fotbalového Eura jsem v médiích marně hledal články o tom fiasku, že nejdůležitější zápasy nebyly vyprodané. Asi jsem hledal špatně.
Ještě jedno speciální poděkování patří Mírovi Janíčkovi. Díky jeho plnému nákladu Plzní jsem ani na den nemusel vysadit chmelovou kůru.
