„Chlapi. Můžeme jako první země v historii vyhrát v jednom roce všechny čtyři mistrovství pod FIRSem a chybí nám k tomu poslední zápas. Otevřelo se nám intergalaktický vokno. Je jenom na nás, co s tim uděláme.“
Potkají se Hradečák, sparťan a Budějovičák. Ne, takhle nezačíná film ze zákulisí fanouškovského prostředí se scénářem Texaského masakru motorovou pilou, nýbrž cesta na mistrovství světa žen do francouzského Rouenu. S Matějem Mayerem a Tomášem Lichnovským jsme vyrazili společně s týmem, což bylo pro naši spolupráci obrovské plus. Taky proto jsem byl trochu nervózní, ale byla to ta zdravá nervozita (a jakmile jsem si poprvé sáhl na puk, bylo to v pohodě 😀 ).
Osud rozhodl, že moje vrcholné zážitky sezóny 2013/14 proběhnou na Moravě. Extraligovému Hradci přišel do cesty ve čtvrtfinále play-off Zlín, kde jsem potom shodou okolností oslavil i mistrovský titul s našimi mladšími dorostenci. To hlavní ale čekalo vzápětí. České hokejistky se v Přerově měly porvat o zlato na mistrovství druhé světové skupiny.
V prosinci 2012 jsem byl eSports vyslán na další zahraniční hokejovou misi. Tentokrát šlo o výjezd, který sliboval víc dobrodružství než předchozí akce dohromady – jako součást výpravy o jednom členu jsem si to namířil do Finska na Mistrovství světa žen do 18 let. David si dal zřejmě dohromady, že mám rád mládež, že mám rád holky (jak nečekané) a že se občas dokážu obejít bez rad druhých 🙂 , což vyústilo v dokonalý mix.
V únoru 2012 jsem opouštěl švédský Stockholm s tím, že se tam ještě někdy podívám. Netušil jsem, že to stihnu ani ne za tři měsíce – využil jsem totiž odpadnutí dvojice nominovaných na Mistrovství světa a vydal se na okružní cestu směr Švédsko a Finsko. Chválit ale umí každý, proto nasadím trochu kritičtější tón 🙂
Celý průběh psaní blogu o výletu na švédské Oddset Hockey Games, kde jsem měl tu čest být, u mě probíhal v několika fázích. Pro mě až nepříjemně typických. První nastává hned po rozloučení, kdy se na to chcete vrhnout hned. Pak si řeknete, že je to lepší nechat uležet. Ve třetí fázi už chcete psát, ale myslíte si, že nemáte čas. No a když už nakonec fakt musíte, tak zjistíte, že jste půlku zapomněli. Ale i tak toho hodně zůstalo.
