Na švédské hokejové hry jsme cestovali napříč Německem do Rostocku, kde jsme pokračovali trajektem do Trelleborgu. Díky komfortu plavidla a vysoké úrovni jídla jsme měli cestu tam docela příjemnou, i když se to táhlo.
Ubytování a vůbec celou trasu jsme zvládli bez zaváhání díky vymoženostem této doby, jakou je např. i GPS. Ubytování na šestilůžkovém pokoji bylo obstojné. Trochu nás jen strašil fakt, že je nás pět a pokoj máme pro osob šest. Zabydlenost pokoje nás brzy přesvědčila o tom, že ubytování absolvujeme s cizí osobou navíc. Později se ukázala, že obavy byly zbytečné, protože náš spolubydlící byl zajímavý člověk se zajímavým jménem – Diego Ferrari (snad se to tak píše, do občanky jsem mu nenahlížel).
Po lehkém zabydlení jsme zamířili na kraj Malmö, kde se tyčí nová hala, pro kterou byly Oddset hockey games dějištěm. Hala vskutku supermoderní, ale nikterak suchá, jako jiné nové haly. Perfektní doprovodný program a ozvučení haly mě dokázalo rozhýbat i po tak únavné cestě a onlajn ze zápasu Česka s domácími Švédy se mi psal dobře. Jen škoda slabé návštěvy, ale od minulého mistrovství světa, kdy švédové na zápasy MS nedocházeli ani ve vyřazovacích soubojích v hojném počtu, jsem zázraky nečekal. Press centrum bylo moderní a perfektně vybavení, jak pitím, tak i jídlem, ovšem ještě dnes nemám moc na párek ani klobásku chuť. Na psaní toho moc nemáme, takže večer na hostelu nacházíme příjemnou společenskou místnost, ve které relaxujeme do lehce popůlnočních hodin.
Ráno v pátek se chystáme do víru velkoměsta, abychom zmapovali prostředí a krásu okolí při moři. Do jídelny přicházíme v klasickém pořadí, které nám vydrželo celou dobu. Já si jej všiml hned druhý den a nevědomky jsme jej dodržovali téměř skálopevně. Michal samozřejmě vždy první na místě, následován mnou, Fandou, Davidem a nakonec Saly. Jelikož autobus stál pomalu víc jak dva litry benzínu, vyrazili jsme autem. Ve Švédsku je to v tomto ohledu hodně zvláštní. Nejezdí tramvaje, trolejbusy pouze autobusy, které jsou vesměs prázdné, také kdo by tím jezdil za ty prachy. Místní tak cestují na kolech i přes zimní období. Všude kolem čisto, vše funguje, ale jak psal v jednom komentáři Michal, není to zadarmo.
Po náročném dni plném chození po městě jsme odpadli opět v tzv. TV-Rumu, kde jsme plánovali následující dny a co všechno na zápasech zastaneme. Na pokoji nás už věrně čekal Diego, který pokud zrovna neopravoval svou postel, tak vyprávěl ke každému našemu pohybu příhodu, která se mu stala s předchozími obyvateli pokoje, protože na hostelu už trčel nějaký ten pátek. Byl to trochu komik, ale když po sobotě opustil náš pokoj, ihned nám začal chybět, protože nám místo něj do pokoje šoupli zamračeného chlapíčka, který z nás nebyl moc nadšen, podobně jako my z něj, ale naštěstí už to bylo jen na noc.
Dění na stadionu během utkání se neslo v klasickém duchu. Na člověka dýchaly pozitivní dojmy, jen ta návštěva a druhé místo nám trochu kazili radost, ale i tak jsme si vše náležitě užili, jako třeba rozhovory, kdy jsme v mix zóně povětšinou absolutně nevěděli, s kým že to zrovna děláme ohlas. Jako např. v případě Fandy, který dělal ohlas s jedním ze švédských hráčů. Koho že to zasypával svými otázkami, jsme se dozvěděli až z fotek, které Michal ukázal švédským novinářům, inu i to se stává. Sám jsem se neubránil smíchu, ale jen do doby, kdy na mě přišly finské ohlasy a stala se ta samá situace. Finští novináři se na hráče vrhnou a čekáte na svou šanci s angličtinou, jenomže chcete určitého hráče, který tam údajně je, ale oni vypadají snad všichni stejně.
Samozřejmě jsem zachoval klid a brzy zjistil, že hráč, kterého jsem chtěl, mi utekl před nosem. Vytipoval jsem si tedy jiného hráče a z dlouhých tepláků jsem usoudil, že půjde o gólmana. Při jeho větě: „Pro každého brankáře je dobré, když vychytá shootout,“ tak v tuto chvíli už jsem si byl Juhou Metsolou jist a byl jsem rád, že nebudu muset obcházet finské novináře s fotkou. Dále už vše proběhlo hladce a zbytek turnaje jsme si mohli hezky užívat. Zpáteční cesta proběhla také hladce a vůbec celý trip byl pozitivní a bez problémů. Co mě nejvíc zaujalo, byl fakt, že jsem nezaregistroval ani jednu typickou hezkou Švédku, až na hodně vzácné výjimky. Po příjezdu do Česka jsem během chvíle napočítal mnohem více hezkých osob ženského pohlaví než za celou cestu mimo naši zem, takže Česko stále vede!
Sešla se dobrá parta a jsem rád, že kluci (hlavně Pražák David) brali moje narážky vesměs s nadsázkou a humorem, já už hold jiný nebudu. Toť mé vykoupení se z hříchů a závěrem chci říct, že jsme zažili progresivní turnaj. Při další příležitosti bych na otázku, zda bych chtěl absolvovat podobnou akci, odpověděl: „Tak určitě!“ No jak říkám, bylo to bezva, díky klukům a hlavně eSports za zážitek!
