Zhruba dva týdny před MS jsem dostal zprávu na facebook od Davida Schegela: 1.5. s námi odjíždíš do Stockholmu! Zpráva mě zastihla na Kubě, kde internet zrovna nefunguje jako u nás. Hodně mě překvapila, ale už tam jsem byl nedočkavý a plný očekávání. Čekaly mě tři týdny plné zážitků, cestování a především hokejových bitev. Benátky severu přichystaly spousty překvapení, každý den jsem poznával nové věci a zkušenosti jsem hltal plnými doušky. Lahodný pohled na zdejší krásy a místní dívky je nezapomenutelný.
Cesta na sever
Menší obavy předcházely dlouhé cestě, ale jak jsem brzo poznal, nebyly zcela na správném místě. Ve středu 1. května jsem po pár dnech opět opustil Zlín a vydal se na dlouhou cestu do švédského hlavního města. V Olomouci jsem se potkal s prvním spolucestujícím Davidem Jahodou, následoval sraz v Praze s vedoucím naší výpravy Michalem Slavíkem a Terezou Velikovskou. Každý z nich byl pro mě novou tváří.
Liberec byl poslední zastávkou před naší cestou, místem velkého nákupu v místním supermarketu a především nás čekal David Schlegel. Obrovský nákup potravin a piva před zavíračkou příliš nepotěšil pokladní, která spěchala na vlak, ale nebylo jiné volby.
Po nabalení nezbytností jsme vyrazili směr Drážďany, kde na nás čekala druhá pětice. Pro mě to byla další vlna seznámení. Cesta pokračovala trajektem ze Sassnitzu do Trelleborgu. Plavba mi doslova uplavala, protože jsem si zdřímnul a na poslední chvíli mě přišel vzbudit Michal. Nebýt probuzení, tak bych se zřejmě vracel zpět do Sassnitzu. Po nekonečné cestě přes Švédsko jsme zdárně dorazili na místo.
Šampionát bez fanoušků
Los svedl k prvnímu zápasu českou reprezentaci a Bělorusko. Po nemastném-neslaném výkonu a výhře 2:0 jsem se zeptal při rozhovoru Tomáše Hertla, jestli tým není v nějaké křeči, když po turnaji v Brně, kde tým nasázel jen pár branek, přišli znovu „pouze“ dvě. Odpověď ve stylu nesehranosti týmu apod. výmluv se nesla i se střeleckou nemohoucností dále celým turnajem.
Hlavním představením prvního dne bylo utkání domácí reprezentace se Švýcarskem. Při mém prvním onlajnu z turnaje se zrodilo velké překvapení. Švédové podlehli pozdějšímu finalistovi a zaslouženě. Onlajn to nebyl ledajaký, byl to doslova frkot a pěkně jsem se u něj zapotil.
Hala Globen se postupně stávala naším druhým švédským domovem. Hodiny a dny strávené v překrásné aréně kvapem přibývaly, ale každý okamžik stál za to a ničeho jsem nelitoval. Litovat mohli fanoušci, kterých dorazila jen hrstka. Zápasy sledovalo přímo v aréně minimum návštěvníků.
Hlasatelka mohla ohlásit sold out (vyprodáno) pouze při zápasech švédské reprezentace. Domácí reprezentace se sice těšila vysokých návštěv a skvělé atmosféry, ale hra se podobala české „plácané“, kterou předváděl náš výběr. Až Sedinové povznesly hru Tre kronor, dvojčata dokonce dotáhli Švédsko až ke zlatu.
Stockholm – město, kde jsem miloval téměř každou
Již druhý den jsme se Sannym a Sušákem po pár pivech vyrazili do terénu vyhledat všudypřítomné místní krásky. Překážkou byla striktní otevírací doba barů. Ani jsme nestačili dopít první pivo a museli jsme se pakovat zpět do postele. Bar jsme zrovna netrefili, pivo o objemu 0.6l v přepočtu za 170 kč chutnalo poněkud zvláštně :-D. Postupně jsme si zvykali.
Volný den přišel na řadu až po odehrání základních skupin. Po výtečném sushi jsme vyrazili poznat centrum města společně se Sannym a Ádou, později se připojil Sušák s Terezou a šlo se na „jedno“. Nutno podotknout, že obsah alkoholu ve švédském zlatavém moku je dvojnásobný, v porovnání s tím naším. První nás dostalo do nálady a na řadu přišlo druhé kolo. Následně jsme u vedlejšího stolu zahlédli „žirafu“ (třílitrová nádoba, ze které jsme si sami točili), samozřejmě jsme neváhali a okusili. Po „žirafě“ a dalších kouscích jsme se zamilovali do servírek a byl konec fotbalu.
Největším finále nebyla výhra Chelsea, ale Sannyho vrcholné představení :-D. Vyhoštění z baru ho nezastavilo a cestou zpět získal suvenýr v podobě dopravní značky. Nikdo nečekal, že takhle se zlijeme, ale na druhou stranu jsme pobavili i ostatní… Ráno bylo krušnější a taky odpovídalo situaci, která se udála J. Inu co čekat po pobytu v přístavu, zmrzlině a pivu.
Druhý volný den probíhal naopak v pohodovém tempu. Navštívili jsme muzeum potopené královské lodi Vasa, role průvodce se zkušeně chopil Áda. Několikapatrová prohlídka nás sice znavila, ale moc jsme se těšili do Švejka, kde jsme po dlouhé době potěšili naše chuťové buňky. Řízek a plzeňská dvanáctka zahřála na u srdíčka snad každého z nás.
Závěrem bych rád poděkoval všem zúčastněným. Vytvořili jsme skvělou partu a moc rád jsem byl její součástí. Kdybych měl shrnout všechny zážitky do jednoho blogu, byl by zřejmě nekonečný:)). Všem patří velký dík! Heja Sverige!
