Jako každý jiný obyčejný den jsem šel na zimní stadion v Havířově. Opět jsem šel za svými povinnostmi v redakci, tak jako každý jiný zápas. Přišel jsem do naší komentátorské budky a už při příchodu mi všichni začali gratulovat k nominaci na Euro Hockey Tour. Myslel jsem si, že si dělají srandu, ale po přečtení nominace, jsem si uvědomil, že je to pravda. Z havířovské redakce jsem se dostal až k nominaci do Soči, což pro mě byla velká čest.
Po dlouhé době přišla středa 18. prosince. Vydal jsem se do Prahy, kde jsem měl v 19 hodin sraz s Davidem Schleglem a Dominikem Tobolou. Domluvili jsme se, že se sejdeme v kanceláři eSports. Kolem osmé hodiny jsme se vydali na letiště. David cestou zjistil, že ani jeden z nás nikdy neletěl. Jak sám řekl – stalo se mu to poprvé.
Premiéra v letadle a přivítání Soči
Každý let (Praha – Moskva, Moskva – Soči) trval zhruba 2 hodiny. Po premiéře v letadle jsem si uvědomil, že to není nic strašného. Při přistávání v cílové destinaci jsme měli k dispozici perfektní výhled na olympijské město Soči. Byl to nádherný pohled na město, které leží na mořském pobřeží.
Po výstupu v Soči na nás měl čekat na letišti člověk, který nás měl odvést do našeho hotelu. Bohužel nikdo nikde nebyl. V tu chvíli jsme museli vymyslet jinou strategii. Nakonec nás odvezl do hotelu jiný taxikář, který byl k dispozici před letištní halou.
Pohodový začátek se změnil v honbu za akreditací
Byli jsme ubytování v hotelu Strana Magnolii, který byl blízko místní řeky. Před hotelem byl nádherný výhled na hory, ale i na místní budovy. Po dlouhém letu jsme si šli lehnout v domnění, že se vyspíme, později si pouze vyzvedneme akreditaci a zamíříme na první utkání Rusko – Švédsko. To byl jeden velký omyl.
Do areálu jsme se dostali pouze díky slovnímu ujištění, že jsme novináři. Kaňkou na vstupu bylo zabavení Davidova roztoku na čočky, který měl více jak 100 ml. Dlouho dobu se zjišťovalo, jestli s ním může do haly nebo ne. Nakonec mu byla lahvička zabavena. Cesta do haly byla hodně dlouhá. Řada lidí mířila do místní haly Bolšoj, kde se turnaj odehrával.
Problém nastal ve chvíli, kdy jsme došli k hale a nikdo nám nebyl schopný pomoct a poradit, kde získáme již připravenou akreditaci. Opět jsme dlouho dobu zjišťovali, jak a kam se dostat. Bylo jasné, že úvodní zápas už nestihneme, cílem bylo získat akreditaci. Místní organizátoři byli zmatení, ale nakonec nás přeci jen nasměrovali ven z areálu, kde nás odvezla jedna z organizátorek. Měli jsme vyhledat hotel Južnoje Vzmorje.
Sehnat taxi? Nadlidský úkol, který je bez pomoci místních prodavaček téměř nemožný. Opravdu. Představte si, že čekáte u místního obchodu, vedle vás stojí osamocené dveře s klíči v zámku. Na druhý den jsme ono místo znovu vyhledali a natočili reportáž o (ne)připravenosti olympijských her. Zpátky ale k cestě do hotelu. Po příjezdu taxi jsme se dostali až před onen hotel, kde jsme se museli zorientovat a najít místnost, kde se akreditace vydávaly. To se nám povedlo, i díky skvělému orientačnímu smyslu Dominika. K vidění bylo spoustu nevyzvednutých novinářských karet, které asi majitelé nemohli najít. Jak se to jen mohlo stát?…
Taxikář na nás počkal bez předchozího zaplacení, což ne jednoho z nás překvapilo. Po dlouhém, těžkém a strastiplném dni jsme si šli lehnout na pokoj s pocitem zvládnutého úkolu.
Narozeninový den s příchutí suši a sauny
Druhý den nabídl řadu nových věcí, které jsem si vyzkoušel a zažil. Nejprve jsme šli do haly, kde jsme viděli trénink Švédska, Ruska i část tréninku Finů. Měl jsem narozeniny, i proto se David rozhodl, že nás vezme do suši restaurace. Tato restaurace byla umístěna vedle moře, kde jsem si poprvé sáhnul do mořských vod. „Škoda jen, že jsme nestihli zápas slunce,“ povzdechli jsme si. Po výborné večeři, kde jsme si na místním suši opravdu pochutnali, jsme zamířili zpátky na hotel. Měli jsme objednanou saunu. Musím potvrdit, že poprvé, když jsem lezl do studeného bazénu, který byl venku vedle hotelu, tak jsem si myslel, že asi zmrznu. Nakonec se to dalo vydržet. Spát jsme šli ve 4 ráno místního času s tím, že v sobotu to opravdu naplno začne.
Na zápas Ruska s Finskem jsme dorazili velmi natěsno a on-line přenos jsme startovali se začátkem utkání. Velmi mě pobavilo, když jsem se dozvěděl, že Robert Záruba se musel na zápas dostat sanitkou. To bylo velmi kuriózní.
Novinářský zážitek byl na jedničku
První utkání jsem psal já, takže jsem si poprvé vyzkoušel mezinárodní on-line přenos. Dominik mi skvěle pomáhal a navíc vkládal do textového přenosu i fotografie z místa, což celý přenos hodně zpestřilo.
I další zápasy byly velmi zajímavé. U on-linu jsme se vyměnili a pokračovali i nadále se vkládáním fotek. Velkým zážitkem bylo stát pár kroků od českých hokejistů, ale i Kovalčuka či Radulova. Byl jsem u rozhovoru s Topi Jaakolou nebo Ondřejem Němcem. Sám jsem udělal rozhovor s Tomášem Noskem a Aloisem Hadamczikem. Dalším zážitkem, který se počítá, byla tisková konference po utkání České republiky a Ruska.
Magnit? To byla velká jistota!
Zpátky, ale k sobotnímu dni. Tam jsme se rozhodli, že musíme nakoupit nějaké jídlo a pití na pokoj, jelikož na hotelu už se nic nevydávalo. K nákupu jsme využili místního obchodu s názvem Magnit. Uvnitř nás překvapilo množství lidí, které kolem 12 večer nakupovalo. No, Rusové asi nakupují pouze večer. Do nákupního vozíku jsme doslova naházeli všechno, co nám přišlo dobré a důležité. S plnými třemi taškami věcí jsme zamířili na náš hotel, taxík na nás venku naštěstí čekal. Po večerním hodování jsme šli spát.
Bláto, reklamy poutající na olympijské hry, osamocené dveře, neznalost místního areálu. Spoustu věcí, které mě zde v Rusku překvapily. Pokud tady nenaženou aspoň 2 miliony dělníků nevím, jak chtějí hry připravit.
V pondělí nás čekal už pouze přílet do Česka. Všichni jsme se vydali domů. Chtěl bych poděkovat firmě eSports, která mě vybrala a dala mi šanci se na tak velkou akci podívat. Chci poděkovat jak Davidovi, tak Dominikovi, se kterými jsem v Soči zažil nezapomenutelné zážitky, které mi už nikdo z hlavy nevymaže. Pro kluka z Havířova to byl velký zážitek a nový impuls do další práce. Doufám, že se v tomto složení ještě někdy na nějaké akci zase potkáme.
