Zpožděný blog ze Soči se hodí, Davide! Vystihuje to připravenost na ZOH i ruský styl života

Ano, je to tak. Rusové mají časový skluz, stejně jako já s blogem. Moje výmluvy, že jsme měli tréninky, mi krk nezachrání. Ovšem, nebude to taková tragédie, jako když se krymská metropole zpozdí s přípravami na blížící se olympijské hry. Tady se výmluvy budou hledat velmi těžko. Země, kde zítra znamená včera, má necelý měsíc na dokončení staveb – a že je toho dost. Přesto všechno si myslím, že to Putinovi hoši zvládnou…

První den, první let, první nesnáze a úvodní šok

18. prosinec 2013 – poprvé letím. Mám takové životní krédo – všechno si snažím užít. Tento den nebyl výjimkou, s Davidem jsem od začátku vtipkoval a sem tam to při startu letadla ruské společnosti Aeroflot odnesl i Pepa Nudera. Ten se maličko obával, my jsme mu to s Davidem svou láskou k černému humoru ještě více zpříjemnili – tímto se ti omlouvám, Pepo.  První problémy nastaly už ráno, kdy jsme stěží našli taxík, naštěstí se to ale povedlo. Moje lámaná ruština, ač mi můj tatínek radil, abych jí moc nevyužíval (abych se prý neztrapnil), přišla na řadu. Říkal jsem si, proč bych vlastně nemohl blbě mluvit, když to tady oni mají blbě nachystané :D.

Po odpočinku jsme byli nachystaní na úvodní utkání Rusů se Švédy. Co blbnete, stačí dvě hodinky před zápasem – hrubá chyba, chlapci. Neuvědomili jsme si základní problém – jsme přeci v zemi, kterou pořádně neznají ani vlastní obyvatelé. Taxikář nás totiž zavezl vedle buldozeru, i když jsme mu jasně říkali, že chceme na Balšoj Ice Dome. Po chvíli jsme pochopili, že nás čeká ještě pěkná štreka pěšky, ze které se vyklubala ještě delší než „jen“ na Balšoj.

A protože jsem už této epizodě pobytu v Rusku věnoval jeden článek, tak to ve zkratce shrnu. Akreditaci jsme sehnali v devět hodin večer místního času někde stran olympijského areálu a dojeli plni zážitků na hotel až kolem desáté hodiny. Všechno zlé je ale k něčemu dobré, na to nesmím zapomenout – výborně jsem si popovídal rusky, celkem to i šlo  Na povrch vyšel krásný kontrast společnosti Ruska – ona ta olympiáda není jen o sportu, tak to má být!

Přesně tak bych to shrnul. Co se týče okolních staveb, které už jsou dokončené, nemám moc výtek. Klenot mezi těmito giganty tyčícími se nad městem, které počtem obyvatel připomíná Ostravu, je právě dějiště Channel One Cupu – „Izvěstijí“. Balšoj Ice Dome je opravdu krásná hala, zvenčí inspirovaná světélky Allianz Areny v Mnichově, které se před každým zápasem rozzáří do barev či vlajek dvou utkávajících se celků. Vevnitř jsou pak sedadla oděna do ruské červeně, moderní stánek pro 12 000 diváků bude velkou předností nadcházejících Her.

Jenomže když vidíte měsíc před začátkem, že vedle haly jsou stavebniny, bagry a buldozery. Že v centru města není zatím zcela položen asfalt na cestách – navíc Soči je sužováno velkými a každodenními kolapsy v dopravě. Vyjde Vám z toho velmi zmatený pocit, který spíš tíhne k tomu, že si řeknete: „to nemyslíte vážně…“

Když však přimhouříme oko a vezmeme v potaz slova ruského prezidenta Vladimira Putina, že Soči chce po této stránce zvládnout bez chyby, tak by se tomu dalo vzhledem k ruskému stylu života i věřit. Důkazem buď naplno pracující jeřáb ve tři hodiny ráno.

Ze všeho nejvíc se ale obávám pořadatelů, kteří neumějí anglicky – a že jich je. Spíš bych měl mluvit o těch, kteří anglicky mluví. Na to, že se zde bude konat největší sportovní akce na světě, tak je jich pramálo. Obrovská chyba, ale nedával bych ji za vinu přímo lidem, kteří se budou starat o pořádek a volný průběh Her. Troufám si vinit spíše hlavní organizátory, kteří nezajistili lektory – dle mého soudu. Co Slované, ti si poradí, ale představte si Američana, ba dokonce Francouze, jak se dává do plynulé rozpravy v ruštině…

Osobní zážitek? Extrémně jsem si to užíval, od peripetií až po hokej samotný

Jako novinář, který si hodil akreditaci na krk, jsem si připadal strašně důležitě :D. Ne, opravdu to bylo skvělé. Jako stále aktivní hokejista jsem byl velmi rád, že jsem poznal, jak to na takové akci funguje i v zákulisí. Z pozice aktivního novináře jsem byl zase šťasten za každé napsané slovo, povedenou fotku a promluvené slovo s každým hráčem, kterého jsem měl tu čest vyzpovídat.

V angličtině jsem si hodil dva Finy – premiéra s Atte Engrenem a delší rozhovor s Jannem Jalasvaarou, ve kterém jsme navzájem velmi pobavili. Abych Vám to přiblížil. Když jsem se ho zeptal, zdali věří v olympijskou nominaci, rozesmál se a klidným hlasem hráč Dynama Moskva odpověděl: „Oh no“, k čemuž na závěr dodal: „good question, guy“

Z dalších útržků to byl rozhovor s Ondrou Němcem, po němž jsme si pokecali a popřáli do nového roku hodně štěstí, tiskovka po zápase Česko – Rusko. Pan Biljaletdinov mluví velmi potichu, při zkoumání toho, co řekl, jsem musel diktafon pomalu strčit až do ucha :D.

Neužíval jsem si jen to příjemné, nýbrž i shánění taxíku, který přijede za deset minut (v Rusku to znamená sorok minut – tedy 40) pozor!). Nebo také chození od jednoho východu ke druhému se slovy policistů: „musíte k východu KPP 16“. Chvíli si náš pinkali jako v tenise, poté jsme si uvědomili, že musíme doleva – ne rovně, jak nám bylo řečeno. Zkrátka bylo super orientovat se v situacích, kde musíte mít tak říkajíc „filipa“.

Světské radosti, aneb v Rusku musíte ukázat, že na to máte

I přestože Soči patří mezi nejdražší (ne­li nejdražší) město v Rusku, chtěli jsme si taky tak trochu užít. K tomu byla vynikající příležitost – Pepa měl narozeniny. David usoudil, že nejlepší bude, abychom si dali Sushi. Napadlo mě se nejprve zeptat organizátorek, které mimo jiné měli anglicky, jestli nám zavolají taxi. Ty nám první řekli, že jede zanedlouho autobus. Chvíli jsem popřemýšlel, zeptal se jich, jak se mají a taky to hlavní – jestli tu neznají někde super restauraci na sushi. A hle, holky nám ožily a dokonce mi řekly, že mají náhodou volného řidiče s oficiálním autem. Tak jsme si stylově vyjeli na večeři za ruské náklady v české Škodovce. Bomba, ne? Sushi bylo skvělé, zákusek brownies taky.

Večer jsme zakončili perfektní, pro změnu finskou, saunou. Po předešlém proběhaném dni a hledání akreditace to byla velmi příjemná změna.

Naši předvedli velmi dobrou obranu, reprezentace jsem naživo viděl hrát poprvé od MS 2004

Frajeři se museli malinko více snažit, protože po předvedeném výkonu na Karjale, musel následovat reparát. Vyšel. Salák a Jakub Kovář v brance byli bezchybní, bekům se turnaj také vydařil a útočníci byli na vytvořený počet šancí také velmi produktivní. Nejlepší utkání bych označil to naše se Švédy. Hokej nahoru dolů, velký počet šancí na obou stranách a skvěle provedené nájezdy. Reklama na hokej.

Reprezentaci jsem viděl poprvé od roku 2004, kdy jsem navštívil Mistrovství světa v Ostravě. Jeden byl dokonce totožný, severské derby ale nebylo tak vyhecované jako tehdy. Přesto všechno jsem vděčen za šanci jednak se podívat do světa, a také vyztužit novinářský životopis či zkušenosti.

Závěrem? Teď už zbývá jen podojit kozla a osedlat medvěda

Po celou dobu akce jsme sledovali komentáře na Davidových příspěvcích. Padlo jich velmi mnoho, ožehavé téma zajímalo obrovské množství lidí, což dokazuje i video na kanálu Youtube.

Nejvíc mě pobavil, ba spíše rozesmál k slzám ten, který visí jako nadpis této kapitolky a který bezezbytku charakterizuje ruský výlet – ještě jednou děkuji oběma spoluaktérům. Davide a Pepo, zvládli jsme to na ruské poměry v rytmu tanga a neztráceli jsme dobrou náladu. Jedním slovem – super!