Osud rozhodl, že moje vrcholné zážitky sezóny 2013/14 proběhnou na Moravě. Extraligovému Hradci přišel do cesty ve čtvrtfinále play-off Zlín, kde jsem potom shodou okolností oslavil i mistrovský titul s našimi mladšími dorostenci. To hlavní ale čekalo vzápětí. České hokejistky se v Přerově měly porvat o zlato na mistrovství druhé světové skupiny.
Osobně jsem se na akci těšil od července a taky jsem čekal, koho mi Áda přidělí jako spolupracovníky. Zklamání z odpadnutí havlíčkobrodského myslitele a specialisty na blondýnky Ládi Váchy vymazala konečná nominace dalšího pošuka od Rebelů, Ričiho Wagnera, se kterým jsme byli už předloni na mistrovství chlapů ve Švédsku a Finsku. Mimochodem, na tomhle můžete vidět ukázkový kariérní vývoj redaktora od méně důležitých kategorií po ty důležitější 🙂
Na hotelu jsme společně obsadili pokoj, o němž si dovolím říct, že se stal po stadionu druhým středem toho nejdůležitějšího dění v Přerově. A když v něm zrovna neprobíhaly společenské události, projevovali jsme neskutečný tvůrčí zápal. Riči byl tak zapálený, že v noci po… ehm, přípitku na zlaté medaile si ještě iniciativně střihnul onlajn z NHL. Byl jsem ale rád za chvíle, kdy se jeho temperament projevoval špičkovým pracovním nasazením, protože jinak jde o člověka, vedle kterého se chvílemi cítíte ohroženi na životě 😀
Musím každopádně pochválit výbornou organizaci šampionátu. Bez větších zádrhelů nakonec proběhla i cesta turnajem v podání našich hokejistek, které byly herně o třídu výš než všichni soupeři a první místo si zajistily už po čtyřech z pěti zápasových dnů. Skoro všichni se báli, jestli jim domácí prostředí nesváže ruce, ale myslím, že v tomhle ohledu se dost projevila loňská účast na šampionátu elity v Ottawě. Ne snad že by si tam holky zvykly na bouřlivou kulisu, která v Přerově panovala, ale ta zkušenost je i v psychice posunula o level výš. Ne, tohle vítězství nebylo o prsa jihokorejské závodnice…
My jako eSports jsme se postarali nejenom o oficiální web šampionátu či onlajny a zpravodajství pro svaz, ale Ondra Kubát rozhodil sítě i ve vodách našich soupeřů. Bohužel se nám do něj chytly jenom dvě ryby – vedle přeshraniční spolupráce pro Slováky jsme se pustili i do videí pro dánský hokejový svaz. V dánštině. Samozřejmě jsme slovům z úst vyvolených hokejistek a trenéra vždy spokojeně přikyvovali a dělali, že rozumíme.
V mixzóně se vůbec psaly ty nejlepší příběhy. Do kolen nás dostávala hlavně aura našeho trenéra Jirky Vozáka, se kterým nebyl ani jeden rozhovor nudný. Kamera byla mocnou zbraní i v dalších případech. Když už jsme zrovna netočili nějakou hokejistku nebo jsem nebyl slovenskou brankářkou nabádán „nepýtajte sa ma na bludy“, s Ričim jsme se pouštěli do nadčasových videí ze zákulisí šampionátu.
Videa byla natolik nadčasová, že kdyby pronikla na veřejnost, mohli bychom příště psát leda onlajny z mistrovství světa v kuličkách z Bohnic.
Když vypustím český tým, naši značnou oblibu si získaly Rakušanky. Velkou zásluhu na tom měli i rakouští novináři, se kterými jsme se v anglicko-němčině dostali třeba k diskusi o významu slova Durchfall. Největší kavalír naší výpravy Martin Dvořák ovšem na cizí jazyky moc nebyl, zato se při stříhání videa, své oblíbené pracovní disciplíně, zamiloval do rakouské útočnice Anny Meixnerové. A kdyby nebyl šťastně ženatý, nevím nevím, jak by to dopadlo…
K Martinovi jsem se vlastně chtěl rozepsat víc. Zase se ukázalo, že je bezva, když na nějakou akci jede člověk, který celé výpravě nepatrně zvedá věkový (a možná i inteligenční 😀 ) průměr. Už jsem takhle měl tu čest s matadorem Mírou Janíčkem a i u Martina jsem moc rád, že jsem ho mohl poznat. Navíc bych řekl, že právě na něj jsem přenesl nadšení pro ženský hokej ze všech nejrychleji.
Poděkování ale samozřejmě patří i všem ostatním. Radim Nemela psal své první životní onlajny rovnou v angličtině, Tomáš Hála se v Přerově stal vrchním obdivovatelem dánských legín. Ivoš Raiskub nás občas poctil svou návštěvou i přes souběh se zlínským play-off, Aleš Novotný pojil redakci s domácím klubem. Derek O’Brien kvůli culíkům pod helmami oddaně pendloval mezi Čechami a Moravou, Evča Holásková nás zásobovala kromě fotek taky historkami z kategorie 18+ 🙂
Myslím, že pro všechny byl zážitek přihlížet zápasům před dvěma tisícovkami fanoušků. Mezi další tisícovky jsme celou akci úspěšně rozšířili, což byl náš hlavní cíl.
Co dál? Baráž s Japonskem, pak snad návrat mezi elitu. Od nové sezóny snad budu cestě našeho ženského hokeje asistovat ještě víc než doteď…
