Do dějiště turnaje, tedy Helsinek, jsme odlétali již ve středu večer, abychom neměli ve čtvrtek fofry a mohli si všechno v klidu připravit. Na let jsem se velmi těšil, jelikož jsem nikdy předtím neletěl, takže se u mě jednalo o leteckou premiéru. Na letiště jsem přišel raději dříve, než jsme měli domluvený sraz a čekal na ostatní. Pomalu jsme se sešli na domluveném místě, seznámili jsme se a rychle jsme našli společnou řeč.
Až jsme se v útrobách terminálu 2 všichni sešli, tak jsme se přemístili k odbavení. Všechno proběhlo hladce, takže jsme to měli rychle za sebou a už jsme čekali na náš let. Jelikož nás nebavilo sedět na místě, tak jsme volný čas využili k návštěvě místních obchůdku, které na letišti jsou. Ačkoliv jsem měl před prvním letem v životě, cítil jsem se úplně v pohodě, žádnou nervozitu jsem nepociťoval. Po hodině a půl čekání se konečně otevřeli dveře k nástupu do letadla a my jsme v poklidu nastoupili. Po zhruba dvou hodinách letu jsme dosedli na rundy helsinského letiště.
Po vyzvednutí kufrů jsme uháněli na nějaký místní autobus, který nás měl dovézt téměř až před hotel. Danou zastávku jsme našli možná až překvapivě velmi snadno a usedli jsme a čekali na další cestu, tentokrát po silnici. Velkou výhodou autobusu bylo, že měla WIFI připojení, což nám všem udělalo velkou radost. Po přečtení všech novinek, jsme byli na místě. Ubytování nám poskytl hostel přímo na olympijském stadioně, na němž v roce 1952 zazářil legendární Emil Zátopek. Po krátké cestě k němu jsme se ubytovali ve společném pokoji.
Po náročné cestě jsme byli unavení, chvíli jsme si na pokoji povídali a potom ulehli spánku, abychom byli na čtvrteční den v plné síle. Čekalo nás totiž utkání Česka proti Finsku. Ráno jsme vstali celkem v pohodě okolo deváté hodiny a vydali se do blízkého supermarketu nakoupit snídani, tento „rituál“ se opakoval každé ráno, až na jednu výjimku, kdy měli ve Finsku nějaký státní svátek a museli jsme hledat jinde. Po snídani jsme měli ještě nějaký čas na odpočinek, ale všichni jsme jej strávili ve společenské místnosti u internetu. Až nastal čas, vydali jsme se do arény.
Cestování po městě nám šlo, špatně jsme do tramvaje po celý turnaj nastoupili pouze jednou, naštěstí se tak stalo při zpáteční cestě z arény do hostelu hned ve čtvrtek, takže z toho žádný problém nebyl. Do Hartwall Arény jsme dorazili s časovým předstihem, abychom si mohli vše v klidu prohlídnout a připravit se.
Z prostředí jsem byl nadšen, aréna se mi líbila a novinářské centrum mě překvapilo. Na řadu přišlo samotné utkání a my se usadili na tribunu za brankou, kde byla novinářská tribuna. Místo bychom ovšem našli i jinde, protože nebylo vyprodáno. Po utkání mě čekaly rozhovory, které jsem bez problémů zvládl a už mě tedy čekal jen přepis. Práci jsme měli s kluky dobře rozdělenou, takže se nám všechno dělalo v pohodě.
Co se týká pracovní náplně, tak ta byla po celý turnaj stejná. Tudíž bych se přesměroval k největšímu zážitku na turnaji. Tím pro mě bylo utkání mezi Finskem a Ruskem, kdy bylo téměř vyprodáno, atmosféra v aréně byla výborná. To nejlepší přišlo ve druhé třetině, kdy Finové svého soupeře jednoznačně přehráli a nasázeli mu čtyři branky. V tu chvíli všichni fanoušci Ruska utichli a potichu hleděli před sebe. Jak krásný to pohled.
Hokejový turnaj se podle mě povedl, ačkoliv se náš tým umístil na posledním místě, nemusel se za své výkony stydět. Ovšem zážitky mám i z našich průzkumů Helsinek, či večerních a pro Ondru Kubáta neoblíbených debat, kdy jsme ho hlavně s Ondrou Nejedlem často budili ze spánku. Jeden večer už vyhrožoval, že nás vyžene z pokoje, nakonec se tak nestalo, za což bych mu chtěl poděkovat. 😀
Výlet budu vždy hodnotit pouze kladně, protože jsem na něm získal mnoho cenných zkušeností, které se mi jednou můžou hodit. Potkal jsem další super lidi, se kterými jsem si velmi rozuměl a hlavně jsem se podíval do Finska, ve kterém se mi líbilo a třeba jednou bych se do Helsinek ještě rád podíval. Na dovolenou bych tam zřejmě nejel, ale na podobný turnaj určitě ano. Důvod? Teplo je teplo. 😀
V závěru bych chtěl poděkovat firmě eSports, že mě na tento turnaj nominovala, zejména pak Davidu Schlegelovi, kterému děkuji za projevenou důvěru. Doufám, že jsem nezklamal. Bylo mi ctí se na takový turnaj podívat a budu doufat, že ještě někdy nějaká nominace přijde.
