Když jsem se jednoho dne probudil a spatřil své jméno v nominaci redaktorů na akce eSports, bylo to jak ve snu. Když jsem uviděl své jméno u Karjala Cupu, ještě jsem netušil, že nepoletíme jen do Finska, ale vydáme se i do Švédska. Den odletu se blížil, já na poslední chvíli sháněl ještě program na stříhání videí, povedlo se a já mohl vyrazit. Riskl jsem jet vlakem Český drah až ráno v den odletu, čehož jsem se poměrně obával.
Vlak nakonec neměl žádné zpoždění a já se mohl z nádraží vydat na Křižíkovu, kde jsme měli sraz s Pavlem Kubou. Na letiště jsme dorazili s dostatečným předstihem, tam jsme se všichni střetli a po vyřízení formalit čekali na odlet. Náš let nebyl stejný jako většina ostatních, vydali jsme se totiž soukromým letadlem společně s hráči, sponzory a dalšími novináři.
Po příletu do Örnsköldsviku jsme se s kufry vydali od hotelu ostatních novinářů k našemu hostelu. Po ubytování jsme se vydali prohlédnout si alespon trochu město, i když byla už tma ale i tak to bylo úžasné a poté jsme se vydali do haly nesoucí název Fjällräven Center. Tam kupodivu nikdo nebyl u vstupu, ale dveře byly otevřené a my si tak mohli prohlédnout celou arénu a následně shlédnout trénink Švédska a poté Česka. Jelikož jsme poslední jídlo měli v letadle, šli jsme do místní pizzerie, kde však neuměli anglicky. Pizzy a přísady v nich popsané ve švédštině nebylo zrovna to nejlepší, díky tomu jsem nevědomně ochutnal poprvé a zřejmě také naposledy krevety.
Druhý den po navštívení skokanských můstků již přišla na řadu naše práce. Vydali jsme se do hokejové haly, kde měli přesně rozdělená novinářská místa. Ačkoliv jsme si nejprve mysleli, že ve finské Hartwall Areně bude zázemí lepší, bylo tomu naopak. Švédi sice fandili vždy jen chvíli, ale i tak byla atmosféra parádní a bylo to pro mě něco jiného než Tipsport extraliga.
Poté, co jsme se ráno vzbudily, jsme se vydali autobusem směrem k hotelu, kde spali ostatní novináři a sponzoři, s kterými jsme jeli na letiště. Hodina letu utekla velice rychle a byli jsme v Helsinkách. Zcela rozdílné město oproti Örnsköldsviku. Po zajištění jízdenky na městskou dopravu jsme se vydali k našemu hotelu, u kterého jsme však museli hodinu čekat. Ještě ten den jsme si šli zařídit akreditaci, poté, co jsme obešli celou halu, jsme konečně našli ten správný vstup. Organizace byla sice lepší, jenže WIFI byla jen v novinářské místnosti v útrobách haly. Naštěstí se nám podařilo sehnat onlajnisty na všechny čtyři zbylé zápasy a my se poté už soustředili jen na psaní článků a dělání rozhovorů.
Když jsem měl po utkání Česko – Finsko udělat svůj první rozhovor v angličtině, byl jsem značně nervózní. Otázky jsem měl předem připravené, většina Finů však chodila na rozhovory v čepicích, nakonec jsem ho ale poznal. Jelikož ve Finsku prodávají alkoholické nápoje jen do určité doby, koupil si Michal v obchodě croasanty v konzervě. Nedalo nám to, konzervu jsme poté na pokoji rozdělali a dali “upéct” croasanty do mikrovlnky. To jsme ale neměli dělat, jelikož se po určité době v důsledku kouře z mikrovlny spustil požární poplach a přijeli hasiči…
Poslední den jsme po koupení posledních suvenýrů šli naposled ho haly. Po prvním utkání jsme museli rychle spěchat na autobus na letiště, svou další premiéru jsem si tak odbyl až po odbavení. Rozhovor na kameru s Tomášem Zohornou byl pro mě také novinkou, zvládl jsem to nakonec poměrně dobře a po příletu do Prahy ještě celý rozhovor sestříhal.
Na závěr bych chtěl poděkovat celé firmě eSports, že mě na zahraniční akci nominovala a zejména Davidu Schleglovi za projevenou důvěru. Pavlu Kubovi za trpělivost a i klukům – Michalovi, Danovi a Jirkovi, že jsme si pět dní společně parádně užili. Z Karjaly jsem si přivezl hromady cenných zkušeností, které doufám zúročím. Celá akce pro mne byla také motivací do další práce, ještě jednou díky!
