Pamatuji si, že jsem zrovna sledoval jeden film, když David Schlegel přidal na Facebook příspěvek s nominacemi redaktorů na zahraniční cesty. Nenapadlo mě, že bych mohl najít i své jméno. A právě proto mě to doslova šokovalo. Za rok se podívám vždy maximálně do Německa a teď jsem si najednou měl balit kufry do Ruska na Channel One Cup.
Ta skutečnost mě opravdu překvapila. Samozřejmě jsem věděl, že eSports vysílá některé redaktory i na zahraniční akce. Koneckonců vloni se náš liberecký šéfredaktor Dominik Jakubec podíval do Kanady na hokejový šampionát juniorů. Jenže Dominik už byl v té době zkušeným esem, zatímco já jsem měl za sebou svoji debutovou sezonu.
Samozřejmě jsem chtěl čistě ze zvědavosti zjistit víc, David mě ale ujistil, že to probereme na srazu. Tam jsme se potkali spolu s lodivodem výpravy Michalem Slavíkem, který mi nastínil, co nás čeká. Došlo mi, že to nebude až taková věda. Obavy ustoupily a já se začal hodně těšit.
Na Letišti Václava Havla jsme se v den odletu (18. prosince) sešli s Michalem a dalšími kolegy Martinem Augustinem, Michalem Chadimem a Martinem Stříbrným už brzy ráno. Chvíli po nás dorazila na staré letiště i finská výprava a pak už se čekalo jen Čechy.
Dorazili s lehkým zpožděním, nicméně bylo skvělé je vidět. Měl jsem opravdovou radost z toho, že můžu vidět top hráče z Evropy, ale také známé kluky z Liberce a dalších extraligových klubů.
Letecký přesun do Moskvy proběhl bez problému. Pro mě osobně to byl první let v životě. Na palubě jsme se opravdu dobře najedli a po dvou a půl hodinách cesty jsme bezpečně dosedli na moskevské Šeremeťjevo.
Dopravní situace v Moskvě nevypadala vůbec růžově, a proto se cesta na hotel značně protáhla. Jen co jsme se zabydleli, tak jsme vyrazili na večerní trénink našich reprezentantů, kde jsme udělali první rozhovory a začali jsme se připravovat na sobotu. VTB Ice Palace, zbrusu nová aréna pro květnové MS, vypadala opravdu úchvatně.
Po tréninku jsme se sešli s naším ruským kolegou Karenem, který nás vzal na večeři. Náročný den jsme zakončili večerní procházkou do centra Moskvy. Viděli jsme nejznámější ruské památky, například Kreml, chrám Vasila Blaženého, či Bolšoj těatr.
V sobotu dopoledne jsme opět zavítali na Rudé náměstí a odpoledne to konečně začalo. Víkendový program Channel One Cupu otevřela velkolepá projekce přímo na ledovou plochu, po níž následoval zápas domácích Rusů s Finy. Duel doprovázela skvělá divácká kulisa, Rusové fandili opravdu výborně a své miláčky dotlačili k vítězství 8:1.
Mým úkolem bylo obstarat ohlasy trenérů. Musím přiznat, že jsem z toho měl velký respekt, protože svou angličtinu jsem v praxi nikdy předtím nepoužil. O to víc mě překvapilo, že jsem rozuměl takřka bez problémů. Dokonce jsem si troufl i na rozhovory s finským kapitánem Hietanenem a Iljou Kovalčukem, což už byl absolutní nadplán, který mi vyšel. Na svoje první interview v cizím jazyce jsem opravdu hrdý.
Pak přišlo na řadu utkání Česko – Švédsko, které se odehrálo před podstatně skromnější návštěvou. Přiznám se, že mi naše státní hymna nikdy nezněla líp. A zápas? Nádherný! Poprvé jsem byl svědkem opravdu světového hokeje a s radostí jsem sledoval obrat našich reprezentantů z 0:1 na 3:1.
Po zápase nás čekala ještě práce a příprava na neděli, takže jsme odcházeli mezi posledními. Rovnou z arény jsem zamířili na restaurace. Michal Slavík nám osvětlil, že tradicí na zahraničních je suši, a tak se pro některé mé kolegy proměnila večeře v challenge. Skvěle jsme se pobavili a zakončili den příjemnou konverzací.
To nejlepší přišlo na závěr Channel One Cupu! Hlavní kauzou naší cesty se bezpochyby stala komická situace při vstupu do haly. Moji kolegové nakoupili několik lahví ruské vodky, ale neměli dostatek místa ve svých kufrech, a tak jsme se o náklad podělili. A když Rusové spatřili obsah našich kufrů, vypadali opravdu překvapeně a pobaveně. Nad devíti lahvemi vodky se nakonec zasmály se obě strany a celou situaci navíc podpořil fakt, že naši protějšci neuměli anglicky. A jakmile jsme jim kývli na otázku, jestli nejsme z „Čechie“, bylo ještě veseleji.
Vrcholem turnaje se stalo očekávané utkání mezi našimi a Ruskem. Domácí byli v hledišti opět fantastičtí, ale přesto bylo neskutečné, když po našem gólu publikum pokaždé utichlo. Kluci hráli znovu skvěle a po zásluze zvítězili 4:2. Takhle cenný skalp sborné na jejím ledě si budu pamatovat ještě dlouho!
V letadle jsme se pak dozvěděli, že Švédové porazili Finsko, což znamenalo, že vítězem celého turnaje se stalo Česko. Zaslouženě. Obětavý výkon svěřenců pana Vůjtka si to prostě zasloužil.
Na závěr bych rád poděkoval celé firmě eSports v čele s Davidem Schlegelem za příležitost zažít něco nového. Byla to pro mě ohromná škola, něco podobného už možná nikdy nezažiji. Obrovský dík patří samozřejmě také oběma Michalům a oběma Martinům. Byl to opravdu úžasný turnaj, ze kterého si odnesu vzpomínky na celý život.
