Po roční pauze jsem se opět vydal na mistrovství světa v inline hokeji. Tentokrát opět s mužskou reprezentací. Začínalo to podobně jako minule. Zatímco před dvěma lety jsem některé dny maturitního svaťáku trávil na inline hokejových zápasech v Česku, letos jsem je vyplnil přesunováním zkoušek na termíny před mistrovstvím v Itálii, nebo po něm.
Před cestou jsem vzpomínal na svou minulou zkušenost z MS v jihofrancouzském Toulouse. Ve shonu před cestou jsem stihl jen zjistit, že Asiago a Roana leží někde na severu Itálie a vykročil jsem do neznáma…
Poté, co jsem se potkal s parťákem (a fanatickým slávistou) Davidem Menclem, jsme se s reprezentací vydali autobusem na jih. Noční přesun v rozveseleném autobuse uběhl rychle, šofér prokázal trpělivost i pevné nervy. Po cestě jsme zjistili, že mimo nás a týmu do Itálie míří také dvoučlenné komando České televize.
Ihned po příjezdu se ukázalo, že srovnávat mistrovství 2014 v Toulouse s tím letošním, a očekávat něco podobného, byla úplná blbost.
Toulouse má s aglomerací přes milion obyvatel, je to moderní francouzské město s několika univerzitami. Šampionát hostila velká víceúčelová hala s prstencem dvoustupňových tribun. Naproti tomu Asiago a Roana jsou malá horská městečka o pár tisících obyvatel. Hlavním dějištěm potom byl útulný stadion s dřevěnou střešní konstrukcí v Asiagu, kde hraje několikanásobný italský mistr.
Příjemný rodinný duch malého městečka a útulného stadionu protknul celé mistrovství. V reprezentaci se sešla parta podobná té z Francie, doplněná o mladé kluky, kteří se starali o zábavu po celý pobyt.
Čeští hokejisté vtrhli do upjaté, svázané atmosféry horského hotelu jako uragán a svou živelností a bezprostředností rozproudili zatuchlý poklid v budově. Mezi zápasy, rozhovory a stříháním jsme si našli čas i na společné sledování Eura v italské hospůdce.
O sportovní příběh se postarali inline hokejisti hned v základní skupině, když podlehli nečekaně domácí Itálii. V semifinále tak narazili na extrémně silnou Francii, ale v nervydrásajícím prodloužení ji dokázali porazit. V zápase o zlato mohli Češi oplatit Italům před narvaným stadionem porážku ze základní skupiny. To se jim překvapivě hladce podařilo a historicky poprvé obhájili titul mistrů světa.
Oslavy byly bujaré, parta kolem Strejdy, Loskyho, Kávy, Semáka a dalších kluků si to patřičně užila. Já s Dejvem jsme dostříhali poslední video a mistrovství bylo pryč. Než člověk stihl ochutnat všechny italské zákusky, byl zase v autobuse a sjížděl serpentiny z Alp do nížin střední Evropy.
Na závěr nezbývá než poděkovat Dejvovi za spolupráci a eSports za důvěru.
