Má první zahraniční cesta s eSports, to byl listopadový Karjala Cup ve finských Helsinkách. Jednalo se o mou první cestu mimo Českou republiku nebo sousedy naší země, zároveň také o můj první let, takže nervozita se nedala v mém podání uklidit do kouta. V pátek 4. listopadu jsme měli sraz kolem půl deváté na terminálu 3 pražského letiště Václava Havla, kde jsem hned po příchodu uviděl kolegu Lukáše Jasoňka.
Tou dobou jsem však ještě nevěděl, že je to můj nový spolupracovník. Zjistil jsem to až posléze. Nejprve jsem totiž navštívil toaletu, omylem dámskou, ale k žádnému faux paus nedošlo. Záhy dorazil i další náš redaktor Renda Chyla a až když se kluci dali do řeči, odhodlal jsem se vyrazit za nimi. Brzy dorazil i vedoucí naší skupiny Lukáš Kratochvíl. Krátké seznámení na letišti, poslední rozhovory před odletem a šup do letadla. Odbavení, kontroly, to vše bylo pro mě nové. Ale učil jsem se rychle a pomáhala mi i přítomnost kolektivu.
Let jsme zvládli sice se zpožděním, ale bez problémů. Nepříjemnější bylo čekání na zavazadla v zasněžených Helsinkách, které posunulo i úvodní trénink hokejistů. Ale dočkali jsme se a od hotelu novinářů a partnerů jsme zamířili do našeho dočasného bydliště. Naším třídenním hlavním dopravním prostředkem byly tramvaje, které v Helsinkách jezdily často a spolehlivě. V hotelu nás uvítala poměrně přísná recepční, ubytování nabízelo veškerý komfort a služby, které jsme potřebovali.
Po úvodním tréninku nás čekala i první práce, videa a jejich střih trošku zaskočily Lukáše Jasoňka. Dlužno dodat, že start videorozhovorů s trenérem reprezentace Jandačem nebyl lehký, ale všichni aktéři vše zvládli s úsměvem. První finský večer byl ve znamení studené procházky po městě, které ale žádné velké historické centrum neskrývá. A rychlé občerstvení se pro nás poprvé stalo nejdostupnější jídelnou.
V sobotu už začaly hokejové zápasy. Hartwall Arena ukázala všechna svoje kouzla, zejména večerní zápas domácí Suomi s naší reprezentací byl působivý a hlavně s dobrým koncem pro naše barvy. Utkání však poodkrylo i náturu Finů, kteří sice zaplnili hlediště, ale moc nefandili. Skoro vůbec. Až když jejich tým opravdu makal, tak volali „Suomi, Suomi.“ Jinak nic, ticho.
Obecně se dá říci, že Finové jsou opravdu hodně chladní. Moc se nesmějí, chodí dost často po jednom a nijak neprojevují emoce. Na druhou stranu jsme narazili jen na ochotné lidi, kteří nám vždy pomohli a poradili. V poměrně drahé zemi nám místní také ukázali, že si umí vyhodit z kopýtka a oba víkendové večery byly místní restaurace zaplněné. Nás ale vysoké ceny (kolem 7€ za pivo) a nabitý program odradily. Výjimkou byl Lukáš Jasoněk, který v jednu hodinu sám vyrazil do víru Helsinek a z nějaké party se vrátil ve čtyři ráno plný dojmů…
Poslední den už byl ve znamení toho nejtypičtějšího finského počasí, tedy sněžení, pořádné zimy a vlezlého šera. Dopoledne jsme se byli podívat na olympijském stadionu, kde triumfoval Emil Zátopek, navštívili jsme kostel ve skále a šli si zabalit věci. Čekal nás už totiž jen finálový duel celého turnaje s Ruskem a následně přesun na letiště. Časový plán byl napjatý, vše jsme ale na minuty stihli.
Návrat do naší vlasti už proběhl bez potíží a nás při cestě zpět hřála slušně odvedená práce, druhé místo našeho výběru na Karjala Cupu a v neposlední řadě zážitky a zkušenosti. Ať už z cizí země, nové práce či přičichnutí k reprezentaci a dění kolem ní. Pro mě také první letecké zkušenosti.
Těžko říci, jestli mohlo být něco ještě lepší. Ostatně, asi vždy je co zlepšovat. Myslím si ale, že náš celý eSporťácký tým se z Helsinek vracel spokojen, užil si víkend ve Finsku a bude na dny v zemi tisíce jezer vzpomínat jenom v dobrém.
