Kde začít? S odstupem dvou měsíců vzpomínám na další dvoutýdenní dobrodružství v kolotoči jménem MS v hokeji. Každému bych přál tuto jedinečnou akci zažít, a mě se poštěstilo, že jsem se jí zúčastnil již podruhé v řadě. V lecčem stejné, v lecčem jiné, ale hlavně jako vždy nezapomenutelný balík zážitků a zkušeností, které si sebou ponesu do konce života.
Při loňském blogu z MS v Paříži a Kolíně nad Rýnem jsem se pořádně rozepsal, byl jsem plný emocí, což jsem i letos. Vše to začalo opět nečekaně. Už loni jsem byl ze své nominace na tak velkolepou akci hodně překvapený a nadšený, abych během následujícího roku pořádně všechny ty zážitky a dění kolem vstřebal. Říkal jsem si, že jednou bych se na akci takového formátu chtěl znovu podívat, a nakonec to přišlo dříve, než bych v těch nejbláznivějších snech čekal.
Moc dobře si to pamatuji. Byl leden a pro mě co by studenta se jedná o asi nejhorší měsíc v roce, kdy se jen učíte, jste ve stresu, skoro nespíte a modlíte se, ať už máte zkoušky za sebou. V ten den jsem poslední zkoušku, kterou jsme zvládl, a když jsem opouštěl učebnu, uprostřed dveří mi zazvonil telefon. „David Schlegel volá“. Asi to všichni znáte, polije vás lehké horko, protože jsme buď udělali nějaký s prominutí průser (a že já jich přes rok pár udělal), nebo má pro vás dobré zprávy. Dali jsme se do řeči, a David mi řekl, že by mě znovu rád viděl na MS v Dánsku, konkrétně v Herningu na nečeské skupině, kam bychom měli jet ve dvou až třech lidech. Vše jsme i s ohledem na školu a další okolnosti probrali, a já bez váhání přikývnul. Situace se k tomu přímo vybízela a podle MS jsme si uzpůsobil celé jaro ve škole.
Kdy už ta cesta skončí?
Od té doby vše uběhlo neskutečně rychle. S Kometou jsme zažili opět parádní play-off, a znovu jsme se dočkali titulu. V kalendáři na mě koukal poslední týden v dubnu a já moc dobře věděl, že se to všechno opět blíží. Nakonec jsme do Herningu měli vyrazit jen dva – Já a Adam Bagar. Opět společně, stejně jako před rokem. V posledním týdnu jsme zjistili, že stále nemáme zajištěno ubytování ani dopravu, ale vše se vyřešilo a my byli připraveni k odjezdu. Den před odjezdem jsem dorazil za Adamem do Prahy, odkud nás čekala sáhodlouhá cesta přes noc Flixbusem, navíc s přestupem v Berlíně. Byla náročná, ale naštěstí nejelo moc lidí, a tak jsme se mohli v buse pořádně rozvalit.
Po zhruba 16 hodinách na cestě jsme dojeli do Vejle, odkud už jsme směřovali do naší finální destinace – do Herningu. Na první pohled útulné město, přeci jen v 6 ráno toho ale moc v mlze nepoznáte. Naše ubytování bylo připraveno až od 13 hodin, a tak jsme našli svoje útočiště v Mekáči na WiFi, kde jsme se připravovali na první den šampionátu. To jsme ještě netušili, kde je naše ubytování…
Polem nepolem
Tak přesně tahle písnička mi problikla hlavou, když jsme viděl, jak daleko naše ubytování je. Na informacích nám jasně řekli, ať si vezmeme bus, my to však chtěli zkusit pěšky. Po hodině cesty jsme dokonce minuli nápis Herning (červeně přeškrtlý), šli jsme po mostě přes čtyřproudovou dálnici, mezi polem a po cestě jsme potkali i ovce a koně. Člověk si připadal jako někde v jiném městě, někde na venkově.
Když jsme však na naše ubytování dorazili, byli jsme nadšení. Bydleli jsme u skvělé, přátelské rodiny, která nám „darovala“ svůj pokoj a výborně nás pohostila. Vzhledem k mým a Adamovým výškovým parametrům byla společná postel trochu menší, ale vše se dalo přežít. Rodina nám dala k dispozici koupelnu, terasu, a prakticky jsme mohli využít celé zázemí domů. Ten mimo jiné neměl ani plot, protože v Dánsku si sousedé a všichni v okolí věřit. Popravdě, mít tohle u nás, tak vám ten dům rozeberou ještě dříve, než ho postavíte. K tomu všemu byl v této části obchod a samozřejmě spoj do centra Herningu. Ten jsme se však my rozhodli nevyužít, rychle se hodili do gala a na stadion vyrazili opět po svých, ovšem jinou cestou.
Ty jo, to jsou fakt oni
Cesta v letním, na Dánsko nezvyklém, počasí byla náročná, ale dorazili jsme k nákupnímu centru, odkud nás k hale dovezl zdarma Shuttle bus. Stadion na vás hned na první pohled dýchnul atmosférou MS, jen najít akreditace bylo problém, ale vše jsme nakonec zvládli. Zázemí pro novináře v tiskáči na jedničku, na tribuně jakbysmet. Hned na úvod šampionátu nás čekal zápas Kanady a Ameriky – oba týmy do Dánska přivezly velké hvězdy.
Mně se v tu chvíli splnil dětský sen, protože jsem si vždycky přál, abychom jednou mohl naživo vidět hrát Patricka Kanea, mého nejoblíbenějšího hráče, a to se mi teď splnilo. Na druhé straně byl navíc Connor McDavid, kolem kterého byl po celou dobu turnaje velký humbuk. Vidět tolik hvězd z NHL opět po roce, navíc když většinu sledujete pouze na netu nebo v televizi, je něco naprosto skvělého. Zápas dopadl výhrou USA na nájezdy a diváci se zápasem skvěle bavili.
Já už se těšil na první anglické rozhovory do mixzóny, ale během třetí třetiny jsem si uvědomil, že jsme nedopatřením nedostali fialovou akreditaci, která je nezbytná pro pořizování videa. My to však riskli a do zmatků v novinářské se vměstnali, a když se mě ptali, kdo jsem, ukázal jsem na Adama, že patřím k němu, a pak dělal, že dál nerozumím. Uf, vyšlo to, a navíc jsem stihl nabrat ohlasy právě s Kanem a také McDavidem. Solidní začátek, to jo.
Večer šli do akce Dánové, kteří si vyšlápli na Němce, a atmosféra, ta byla panečku skvělá. Fanoušci vikinských potomků si fandění umí opravdu užít a hala byla na nohou od začátku do konce. Více než 12 500 fanoušků slavilo, pilo a hlavně se bavilo. Ohlasy jsme opět zvládli, a kolem půlnoci se vydali opět do centra, odkud nás čekala hodinová cesta (polo)polňačkou a hlavně pěškobusem. Procházka dobrá, po náročném dni už ale ménětak. Padli jsme do postele s vědomím, že nás čeká náročný víkend – každý den tři zápasy, tedy od dvanácti do dvanácti.
Dny plné hokeje a večery plné Mekáče
Po startu MS a hlavně zvládnutém náročném víkendu vám vše ubíhá strašně rychle. My naštěstí nemuseli psát Onlajny, takže jsme zápasy jen sledovali, po nich jsem si já udělal video, přeložil si ho, vyrobil titulky, sestříhal a zveřejnil. Adam si nabral, co potřeboval, pro hokej.cz, já mu to překládal. Takhle to fungovalo zápas co zápas, den co den. Pro člověk kolotoč, do nějž nasednete první den, a který vás vyflusne až v den volna před čtvrtfinále. Ale zkušenosti jsou to k nezaplacení, to mi věřte.
A co jsme vlastně celé ty dny jedli? Snídaně nám připravovala rodina na ubytování, a připadali jsme si jako na stravování All Inclusive. Tomu fakt nic nechybělo, starali se o nás jako o vlastní. Svačinky jsme měli v tiskáči, kde bylo stále hodně sladkostí a také ovoce. Obědy jsme řešili v místní kantýně, kde jste si mohli nabrat, kolik jste jen chtěli, ale vzhledem k cenám v Dánsku jsme se museli uskromnit. Večery jsme trávili pravidelně v McDonalds, kde byly ceny srovnatelné s těmi u nás. Po pár dnech se vám to však přejí.
Ten bus není tak špatný nápad, že Adame?
Musím přiznat, že s přibývajícími dny se kupila únava. Ono chodit dopoledne hodinu a čtvrt, a to stejné v noci není jen tak, o slovo se přihlásily hlavně Adamovy nohy, které trpěly puchýři, a tak jsme na zápasy zhruba od čtvrtého dne jezdili busem přímo z ubytování. Za zhruba 70 českých korun, ale v centru jste byli za 20 minut. Lepší, ne? Člověk aspoň na halu nepřijde, jak kdyby předtím strávil čas někde běháním. Na Dánsko jsme měli neobvyklé počasí. Vám se vybaví možná zima, větrno a déšť, to však mi nezažili. Pršelo nám jen jednou, jinak vždy vedra, místy až k padnutí. Naše domácí rodina nám říkal, že něco takového nepamatují. Ale co, aspoň jsme sebou nemuseli tahat bundy.
Rozebráni na šroubky, aneb vstupy na stadion
Často vzpomínám na kontroly, které nás potkávaly při vstupu na stadion. Ty totiž byly pokaždé jiné, ale pečlivé jako nikde jinde. Zatímco loni v Německu jim pomalu byla nějaká akreditace, natož však taška ukradená, letos by vám klidně, s nadsázkou řečeno, prohledali i trenky. A to ne jednou, tak to opravdu bylo.
Někdy vás pustili hlavním vchodem, někdy jste museli okolo celé haly k vchodu pro novináře (skvělé řešení), kde vás nejprve prohledala security, a následně na vás „vystartovali“ policisté s vycvičeným psem, který čenichal, co že to vlastně máte v tašce. Kontroly na jedničku s hvězdičkou, to se musí nechat, nicméně jejich umístění poněkud něšťastné.
„No nekecej, vy jste Češi“
Turnaj jako takový byl parádní, zápasy často přinášely dramata, nepočítáme-li účast Korejců, kteří schytávali jeden debakl za druhým. Patří jim však všechna čest za to, jak se bili a ukázali také svůj hokej na světové scéně. První senzační výsledek se urodil ve středu, kdy Dánové řízli Finy. Asi si to umíte představit. Dobře, ne. Tohle musíte zažít. Hala se otřásala v základech, tribuny zpívaly, hráči mluvili o nejlepším večeru v životě. Bylo jasné, že Herning čeká dlouhá noc. A nás s ním.
Nasoukali jsme se do busu, který byl pln bujarých Dánů, my si však všimli jednoho pána v českém dresu. Jakmile zaregistroval on nás, tak jsme se dali do řeči, a on nás plný dojmů pozval do centra Herningu na pivo. Centrum Herningu byla jedna dlouhá štráse, hospoda vedle hospody, po výhře Dánů to vypadalo skoro jako konec světa. Kdo nepil, ten večer neexistoval. I my si večer užili, dostávali jsme dokonce pivo i tvrdší alkohol zdarma, ale hlavně konečně na chvíli trochu vypli. Večer, jaký jsme potřebovali, a náš kolega nám dokonce zaplatil taxi. Prý přeci nepůjdeme takovou dálku v noci pěšky.
Patálie s videy a dánská pohádka bez happyendu
Zbytek MS uběhl nějak hrozně rychle, člověk to ani neregistroval. Ostrahu v mixzóně zvýšili zhruba dvojnásobně, jak kdyby tušili, že tam celou dobu nemůžeme, a mě už nevycházela ani taktika s otočenou akreditací pod sakem. Stávalo se tedy, že jsme byli bez videa, ale nedalo se nic dělat. Turnaj se mezitím zamotával, Finové po blamáži s Dánskem odstřelil z cesty Kanadu i USA a rázem byli adepty na výhru ve skupině.
To Dánové se srdnatě rvali, spoléhali na pozdě příchozí posily, do postupu investovali vše, ale nezvládli klíčový zápas s Lotyšskem, a sen o čtvrtfinále se rozplynul. Mezi nejlepší osmičku šel soupeř a pro nás to znamenalo, že ve čtvrtfinále uvidíme v Herningu Čechy. Pro mě osobně vzácná událost, před rokem jsme je MS v Kolíně neviděl, a teď tu šanci dostal. Těšil jsem se, fakt že jo.
Konec herningské mise, hurá směr Kodaň
Dva týdny v Herningu byly skvělé, a vzpomínám na ně dodnes, a dlouho ještě budu. Češi šli ve čtvrtfinále na USA, za které zářil dříve zmíněný Patrick Kane, který bohužel definitivně utnul jakékoliv sny národního týmu o medaili. Českých zápasů jsme viděl jen pár, postup jsem našim moc přál, ale Američani byli fakt jinde, to se musí nechat. K poražení určitě byli, to jo…
Večer pak Herning při derniéře MS sledoval, jak Švýcaři odstavili z cesty favorizované Finy, a těm v zaplněné hale zbyly jen oči pro pláč. Bylo jasné, že země helvétského kříže začíná psát další kapitolu dějin svého hokeje. Ten tým se rozjel v pravý čas. My už se dříve ráno rozloučili s našim ubytováním a večer po zápase vyrazili s kluky, kteří dorazili na čtvrtfinále k nám, s nimi na finálový víkend do Kodaně.
Skvělá parta i zážitky – závěr se fakt povedl
Kodaňská parta byla skvělá, většinu kluků už jsem znal z dřívějších akcí a ukázalo se, že David vybral opět ty nejlepší. V jejich velkém domě jsme s Adamem dostali místo na sedačce, ale vzhledem k tomu, že jsme popíjeli a mluvili skoro k ránu, nám to moc nevadilo. V pátek bylo opět volno, my však nelenili a vyrazili do víru velkoměsta. V Kodani jsem byl už podruhé, nicméně na mě znovu dýchla svým kouzlem.
Prošli jsme se Christianou, dorazili do Nyhavnu, a pak společně vyrazili do přístavu na Food festival, kde jsme se parádně najedli. Na večer jsme se navíc společně vydali na fotbalové derby domácí Kodaně proti s Midtjyllandem. Ten hrál celkem tužku, dvakrát však utekl, dal dva góly, vyhrál 2:0 a o týden později vyhrál titul. Další parádní zážitek na ještě lepším stadionu, a oproti hokeji příjemná změna.
Kolik sushi se do mě vejde?
Předposlední den turnaje jsme vyrazili společně na sushi, oblíbenou činnost na eSports akcích, a opět jsme se přežrali jako…. Domyslete si, co chcete, ale kdo to zažil, ví, o čem mluví. Připadáte si, že se do vás už víc nevejde, ale stále jít dál a dál. All you can eat v plné parádě.
Jo a v sobotu se hrál taky hokej, konkrétně semifinále. V tom prvním Švédové rozcupovali Američany, zatímco večer Švýcaři šokovali Kanadu. Těm klukům s křížem na hrudi to prostě nešlo nepřát, už jen díky jejich gólsongu. A repríza finále z roku 2013 byla na světě. Nás čekal poslední večer v našem kodaňském domě, a tak jsme se dali do hromadného úklidu. Večer už byl klidnější, kluky čekala cesta přes noc autem zpět do Česka, a tak se vše bralo zodpovědně.
Jak odjet z finále MS před vyvrcholením
Poslední den na vás vždy dopadne menší smutek, že už to celé končí. My se společně zvěčnili na fotce, a pak už si jen užívali poslední dva zápasy na MS. Ze zápasu o třetí místo jsem psal onlajn, dlouho nudný duel ale nakonec dopadl tak, jak jsem si přál, a USA braly bronzové medaile. Před finále bylo třeba se opět posilnit, a tak jsme naposledy vyrazili na jídlo typu „Sněz, co můžeš.“
Finále bylo parádní. Zaplněná hala, od nás skoro všichni přáli Švýcarům, kteří dvakrát vedli, ale Švédové ukázali, že o zlato nehrají náhodou. Vyrovnali a duel šel do prodloužení. Nás trochu tlačil čas, protože už ve 23:30 nám jel z Kodaně bus zpět do Česka, a tak jsme nakonec závěr museli oželet. Polovinu prodloužení a nájezdy jsme neviděli, a přišli o další zážitek, ale sami jsme se pro to rozhodli, a tak to prostě mělo být. V pondělí jsme dorazili do Česka, já v podvečer do Brna.
Hned jsem se vrhnul do učení, protože další den už jsem měl dvě zkoušky. Vlastně to pokračovalo tam, kde to hovorem od Davida v lednu začalo.
Podruhé vstoupit do stejné řeky? Klidně i potřetí, MS je jedinečné
Letos jsem věděl, do čeho jdu, i tak mi MS opět neskutečně pomohlo si uvědomit několik věcí, osobně mě pak nakopl i rozhovor s Davidem den před finále. Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíte, ať už jde o cokoliv, a tak pro mě MS nemuselo být takovou výzvou jako poprvé, ale bylo. Vždyť jsme tam byli jen dva! Já měl na starosti všechno co se týče angličtiny, a celkově měl větší zodpovědnost.
Dánové světu připravili skvělé MS. Jsou pokorní, hodní, stále usměvaví, nebojí se vám pomoci nebo vás jen tak pozvat na pivo. Při oslavách za to umí pořádně vzít. Jsou ztělesněním vzoru tak trochu pro nás všechny, když si každodenně děláme hlavu ze všemožných věcí. Být jako oni, hned je nám lépe, to mi věřte.
Sám lituji toho, kdy mi můj nejlepší kamarád z VŠ na jaře řekl, že se bude hlásit na školu do Dánska a s nadšením zkoušky udělal. Teď vím, že jsem to také měl zkusit, ale to už je z jiného soudku.
eSports je o zážitcích a toho si važme
Každý z nás začínal na Onlajnech či v redakcích a vše zezačátku dělal hlavně kvůli penězům. O tomhle to ale přeci není. Všechno je to o zážitcích. Ať už to pro mě bylo setkání s Patrickem Kanem, zápas Danů s Finy, sushi a mnoho dalšího. Díky eSports máte možnost poznat sportovní žurnalistku na světového úrovni, dělat co vás baví a být s lidmi, kteří jsou stejní blázni jako vy.
A to je na tom všem to nejlepší.
