Byl červenec roku 2019 a já jsem se připravoval na svůj druhý eSports sraz v životě. Jenže den před jeho začátkem jsem onemocněl a tak jsem musel zůstat doma. Celý večer, kdy se předávala ocenění a oznamovala nominace na zahraniční cesty, jsem strávil na mobilu a napjatě jsem čekal, jestli náhodou moje jméno nezaznělo při předávání. A zaznělo! Spoluredaktoři z redakce Bílých Tygrů mi oznámili, že jsem se v kategorii Nováček roku umístil na pátém místě a za odměnu jsem byl nominován na Channel One Cup do Moskvy.
Už od začátku jsem se na turnaj těšil, s přibývajícím časem se moje natěšenost ještě navyšovala. Těsně před odletem jsem se musel ještě nechat vyfotit, protože jsem neměl fotku s čistě bílým pozadím, které je při výletu do Ruska nutné. Nakonec se ale vše zvládlo a nastal den odletu.
Dopoledne 13. prosince jsem dorazil na letiště, kde jsem se setkal s celou skupinou. Kromě mě do Ruska jeli Marek Janoš, Janek Šimek, Adam Kodet, Tomáš Kohlmann a Lukáš Kratochvíl, s kterým jsme se potkali až v Moskvě. Měli jsme sice malé zpoždění, let ale jinak proběhl bez problémů. Na moskevském letišti jsme opět museli čekat, tentokrát na autobus, na hotel jsme se tak dostali až po deváté hodině večerní.
To nás však neodradilo od večerní procházky městem. Odložili jsme si věci a prakticky hned jsme šli opět ven. Vzhledem k tomu, že jsme naposled jedli v letadle, jsme jako první šli na večeři. Našli jsme malou restauraci, kterou jsme během našeho pobytu navštívili ještě několikrát. Objednávání sice nebylo úplně lehké, ani jedna ze servírek totiž neuměla ani slovo anglicky a milé taky zrovna nebyly, jídlo ale bylo dobré.
Poté jsme se vydali na prohlídku večerní Moskvy. Viděli jsme Rudé náměstí, chrám Vasila Blaženého nebo třeba obchodní dům Gum. Pak jsme zamířili do baru, kde jsme měli sraz s Lukášem Kratochvílem. S ním jsme si naplánovali plán na další dny, který měl začínat brzkým sobotním probuzením a návštěvou Lomonosovy univerzity.
Jenže plán vzal na své. Vzhledem k tomu, že jsme se v noci na hotel vrátili o trochu později, než jsme očekávali, jsme spali až do 11 a většina z nás tak nestihla ani zápas Finska se Švédskem. To nás ale nemuselo tolik mrzet, protože následné utkání Česka s domácím Ruskem nabídlo opravdu skvělou podívanou. Sbornou hnala k vítězství plná hala a ruští fanoušci se nakonec výhry dočkali, jejich tým vyhrál 4:3 po samostatných nájezdech. Já jsem z toho zápasu psal onlajn, nikdy předtím jsem žádný zápas české reprezentace nepsal, takže jsem byl trochu nervózní, nakonec si ale myslím, že jsem to zvládl celkem dobře.
Po utkání jsme si dali věci na hotel a zamířili jsme na tradici každé návštěvy Ruska s eSports – sushi. Já ale sushi nemám moc rád, stejně jako další dva členové naší výpravy. Nakonec to tedy dopadlo tak, že si sushi dali jen Lukáš, Marek a Tomáš a my ostatní jsme měli maso.
Poslední den dopoledne jsme opět šli do města, abychom si centrum Moskvy prohlédli i ve dne. Pak už nás čekal vrchol neděle, utkání Česka proti Švédsku. Atmosféra sice ani zdaleka nebyla taková jako proti Rusku, k vidění byl ale opět skvělý hokej, Češi však bohužel opět prohráli a na turnaji nakonec skončili poslední, i když rozhodně nepředvedli špatný výkon.
Hned po konci utkání jsme spěchali na autobus, který jsme já s Adamem skoro nestihli, nakonec jsme ale vše zvládli a vyrazili jsme na letišti. Tam jsme ještě dodělali všechnu zbylou práci a nasedli jsme do letadla. Zpátky jsme letěli s celým národním týmem, což byl pro mě také velký zážitek. Na palubě jsem ještě stihl udělat rozhovor s Tomášem Filippim na web Bílých Tygrů. Všechnu zadanou práci jsem tak nakonec splnil, i když to tak dlouho nevypadalo.
Na závěr nezbývá poděkovat Davidovi Schlegelovi a celé firmě eSports za poskytnutí šance se turnaje zúčastnit a celé mé skupině za skvělé tři dny. Děkuji!
