Probíhal klasický čtvrteční lednový večer, zkouškové na vysoké škole v plném proudu, myšlenky plné učení. V tom mi mobil oznámil novou zprávu, a když jsem si ji přečetl, zůstal jsem chvíli zírat s otevřenou pusou. Vedením eSports jsem byl vybrán na Švédské hokejové hry. Občas jsem si představoval, jaké by asi bylo vyzkoušet si práci novináře v zahraničí, účastnit se podobné akce. A nyní se mi to mělo vyplnit, a to jen po necelých dvou letech působení u onlajnů.
Chvilku úžasu vystřídala vlna radosti, ale zároveň i strachu. Hraje se ve Švédsku, to znamená, že poletíme. Několikrát se mi hlavou prohnala myšlenka, že letadlem nepoletím, je to nebezpečné, co když se něco stane. Avšak zahodit kvůli tomu jedinečnou příležitost? Řekl jsem si, že strach překonám, taková velká šance se přece nenaskýtá každý den.
Jak se událost blížila, stres se zvyšoval. Balení na poslední chvíli, jízda do Prahy, najít cestu na letiště, najít správný Terminál. U tabule s lety byl sraz s ostatními účastníky výpravy. Po vzájemném shledání nervozita opadla, už jsem věděl, že v tom nejsem sám.
Můj vůbec první let proběhl v poklidu, můj strach nebyl oprávněný. Po přistání došlo ke shledání s Lukášem a Adamem, kteří nás po celou dobu konání her měli na starosti. Unavení po náročné cestě jsme krátce po příchodu na pokoj zalehli, abychom měli dost sil na první hrací den.
Čtvrtek, to byl den, kdy to všechno začalo. Do této doby jsem vídal reprezentaci většinou v televizi, ale ve Stockholmu jsme s nimi byli dá se říci v neustálém kontaktu. Sledování tréninků za plexisklem, rozhovory po rozbruslení, zápasech. To bylo něco, o čem se mi doposud jen snilo.
Pobyt ve Švédsku mi dal hrozně moc. Vidět, jak pracují novináři, moderátoři nejen v přímém přenosu, ale jak probíhají chvilky před rozhovorem a krátce po něm, jak rychle sepisují články, aby právě oni to měli pro svůj web co nejrychleji nachystané. Hodně mi pomohli i moji zkušenější kolegové. Jedna z našich prací byla stříhání videí, s čímž jsem neměl moc zkušeností, ale díky kolegům, kamarádům, jsem měl možnost do toho nahlédnout a přiučit se.
Největším zážitkem pro mě bylo komentování zápasu Česka s Ruskem. S ostatními jsme si rovnoměrně rozložili onlajny a já si vybral zrovna utkání se sbornou. Často utkání ze stadiónu nepíšu, spíše se jedná o přenosy z teplého pohodlí domova. Vyrovnání vteřinu před koncem a následné vítězství po nájezdech, stěží bych hledal onlajn, který bych kdy psal s větší radostí.
Dlouho moje radost z výhry však trvat nemohla, neboť krátce po skončení zápasu jsem se vydali směr letiště, abychom stihli zpáteční let do Prahy. Tentokráte byl let společný s hokejisty, což s sebou přineslo mnoho výhod. Kdo by nechtěl dostat večeři zdarma? Chvilkami panovaly obavy kvůli silnému větu blížícímu se ze západu, ten naštěstí ještě nepřišel v plné síle, a tak jsme mohli vzletět bez obav.
Unavený, ale plný zážitků jsem dorazil v pondělí něco málo po půlnoci domů. Jsem ohromně vděčný eSports za poskytnutí šance se na tuto akci podívat, a doufám, že jsem jejich důvěru nejen já, ale my všichni čtyři vyslanci nezklamali, své povinnosti jsme se snažili plnit ze všech sil.
