Kde se zrodila má cesta do Helsinek na tradiční turnaj Karjaly? Bylo to na mém prvním firemním srazu, který se konal v Doksech. Už předtím jsem si ale mohl všimnout nějakých náznaků, když se mě David Schlegel ptal asi dva měsíce před srazem, jestli dorazím. Já samotný jsem si nic ale s ničím nespojoval, myslel jsem si, že se David ptal, protože jsem jednou sraz odřekl na poslední chvíli.
První večer v Doksech bylo naplánované sdělení nominací na různé akce, na které eSporťáci jezdí. Myslím, že se první nominovali nějaké turnaje, které se konaly v České republice, následně to byl Channel one cup. Potom přišla na řadu nominace do Finska. Zazněla nějaká asi tři jména a potom to moje. Seděl jsem a nevěřil vlastním uším. „Pojedu na Karjalu,“ řekl jsem si.
Prvně jsem uvažoval, že nepojedu. Nedokázal jsem si totiž představit, že kluk, který, než se dostal k hokeji, věděl jenom co je to puk a hokejka, pojede někdy na takový velkolepý turnaj vytvářet materiál pro hokej.cz. Nakonec, když mi David napsal, jestli pojedu na 100 %, tak jsem mu odpověděl, že ano.
Byl pátek 12. listopadu 2021 a já vstával jako vždy v 6:00, protože jsem jel do školy na tělocvik. Po škole jsem přijel domů pro kufr a jel jsem rovnou na vlakové nádraží. Vlak mi jel v 10:53 a já byl v Praze přibližně v 15:15. Šel jsem ještě do sídla firmy za Davidem. Potom ještě přišel Michal Hladký a namířili jsme si to na metro a směr letiště Václava Havla. Cestou jsme ještě potkali Matouše Vojáčka a z Florence jsme cestovali 4. Následně nás čekal přestup na autobus, ve kterém jsme se potkali ještě s Patrikem Hlaváčem a Ondrou Černým. Na letiště jsme tedy dorazili v počtu šesti lidí.
Když jsme vstoupili do letištní haly, tak jsme ještě hledali Vlastu Mourka, nejmladšího člena výpravy, kterého dovezli z Karlových Varů jeho rodiče. Když jsme byli komplet, tak jsme se stavili pro letenky, prošli kontrolami a čas navíc, který jsme ještě měli, jsme strávili v letištním salónku. Po asi hodině a čtyřiceti pěti minutách přišel čas nastoupit do letadla. Já nikdy před tím ještě neletěl, tak jsem měl menší obavy. Let byl ale nakonec pohodový a já nevěřil, z čeho jsem měl tak velký strach.
Když jsme stali na finské půdě, tak bylo něco málo před jedenáctou hodinou večerní. Místo toho, abychom ale nasměrovali náš kompas směrem k hostelu, tak jsme to namířili do jedné noční hospůdky, protože žízeň byla po dvouhodinovém letu velká. Trochu jsme se i pobavili a po asi dvou pivech jsme na hostel už vyrazili. Já byl rád, že po tak náročném dni plném cestování z Ostravy do Prahy a z Prahy do Helsinek mohl lehnout a zavřít oči.
Druhý den ráno jsme šli na snídani. Dostali jsme fazole, míchaná vejce s rajčaty a dvěma tousty. Po prvním jedle dne jsme se sešli na pokoji u Michala a proběhlo krátké a rychlé školení o tom, jak pracovat s kamerou a jak natáčet na ni rozhovory. Po tomto naše cesta směřovala do Hartwall areny. Cestovali jsme nejdřív tramvají vyrobenou firmou Škoda a v centru města přestoupili na vlak, na kterém se na jeho boku tyčil krteček v kalhotkách a s deštníkem v ruce. Byl jsem v údivu, že v Helsinkách vidím tuto pohádkovou postavu na vlacích. Jeli jsme jednu zastávku a vystoupili jsme. Prošli jsme tunelem, přes most a už byla k vidění masivní hokejová hala.
Museli jsme si vyzvednout akreditace, aby nám byl umožněn přístup. Všichni měli na akreditaci velký nápis MEDIA, jenom já jediný měl PHOTO. Vešli jsme dovnitř a když jsme se byl podívat na ochozy, tak div mi po zádech neprojela husí kůže. Byl jsem v údivu z ohromných modrých ochozů a obrovské multimediální kostky nad ledem. Já tedy fotil, a tak jsme se ze všech po hale pohyboval nejvíc. Naměřil jsem, že z media centra na foto pozici, která byla na protějším póly areny trvala i s cestou výtahy přes pět minut. První zápas dne hráli Švédové proti Rusům. To ještě moc lidí nebylo. Na večerní zápas Finska proti Česku jich bylo už o dost víc. Když zněly státní hymny, které byly zpívány jednou finskou zpěvačkou, tak jsem žasnul, jak nádherně dokonale vyslovovala česká slova. Připadalo mi, jako kdyby to zpívala Češka.
Po prvním hracím dni ještě někteří sepisovali články, přepisovali rozhovory, anebo stříhali natočené rozhovory na video. Až bylo vše hotovo, tak jsem se vydali zpět do centra Helsinek. Šli jsme na večeři a po jídle se stavili „na jedno“ :-D. Druhý den probíhal stejně jako den předchozí. Jenom oproti prvního hracího dne přišlo na večerní duel fanoušků ještě víc, protože hrálo domácí Finsko v derby proti Švédsku. To vyhráli hokejisté tří korunek a slavili celkový triumf na turnaji Karjaly. Jirka Polášek s Ondrou Machem cestovali domů hned po utkání Česka s Ruskem, takže z Hartwall areny směrem na hostel nás bylo 7.
V pondělí jsme museli vstát dřív, protože bylo potřeba vyprázdnit pokoje, aby se mohly uklidit. Zabalili jsme si svých dohromady 35 švestek a vyrazili opět do centra města. Bylo potřeba totiž splnit jednu tradici. Sushi. Já moc sushi nemusím, maximálně jsme vždy snědl obyčejné maki, ale to sushi, které jsem měl možnost ochutnat v Helsinkách bylo to nejlepší, které jsme kdy jedl. Zjistil jsem, že restauraci, kterou jsme navštívili, tak se nachází jedna jediná pobočka v České republice, a to v Praze. Zpět ale k cestování domů. Po jídle jsme opět cestovali vlakem a tentokrát na Helsinki-Vantaa airport. Na letadlo jsme čekali asi sto minut. Já byl tentokrát úplně v pohodě a na palubu jsem se už i docela těšil.
V Praze jsme přistáli pro mě v nevyhovující čas, protože jsem nestíhal vlak. Musel jsem tedy jet pozdějším spojem. Nevadí, s Michalem jsem šel do sídla firmy a asi za hodinku jsme si to oba namířili na hlavní nádraží. Tam jsme přišli tak, že můj vlak jel za necelých 10 minut. Konkrétně jsem z Prahy vyjel v 21:39. V Regiojetu jsem chtěl spát, ale nemohl jsem usnout. Díky Davidovi, jenž mi půjčil přihlašovací údaje na Tipsport, jsem se mohl aspoň dívat na Turnaj mistryň. Na nádraží v Ostravě-Svinově jsem přijel pár minut po čtvrt na dvě ráno. Doma jsem byl ale až v 2:00, protože noční tramvaj jela za nějakých třicet minut, přitom ze Svinova do Poruby to je tramvají jenom 10 minut. Následující den jsem se pořádně vyspal a vybalil si své věci z kufru.
Závěrem, zažil jsem parádní víkend se super lidmi. S lidmi, které budu rád potkávat a budoucích firemních srazech. Jsem neskutečně vděčný Davidovi a firmě eSports.ct, že jsem dostal tuto příležitost cestovat za hokejem, vidět a vyzkoušet si nové věci. Bylo to takové odreagování od reality, za což jsem velice rád.
