První odstavec svého blogu z Karjaly 2022 ve finském Turku bych rád využil k poděkování.
V první řadě bych chtěl poděkovat svým rodičům, kvůli kterým jsem vlastně začal vnímat sport, respektive jsem jej začal hrát a zároveň mu fandit. Nebýt rodičů, nikdy bych tyto řádky nepsal a nemohl zažít to, co jsem ve Finsku zažil.
V poděkování se přesunu dále již k účastníkům Karjaly. Nominace na moji první zahraniční akci zazněla z úst Davida Schlegela, a to na srazu eSports v Křižanově. Tímto bych mu chtěl moc poděkovat za nominaci, které si vážím od první vteřiny, kdy zaznělo moje jméno v nominaci. Zároveň jsem moc rád, že jsem mohl být součástí výpravy, které se účastnil i on sám a mohl jsem pochytit mnoho rad a zároveň se pobavit v jeho přítomnosti, jelikož David má nepřeberné množství vtipných historek. V další řadě bych chtěl poděkovat Pavlu Kubovi a Marku Janošovi. Oběma organizátorům, kteří se o nás po celou dobu výpravy starali a zařizovali vše možné, pro náš komfort, zábavu a spokojenost. Vyzdvihnul bych rád Pavla Kubu, jehož organizační schopnosti……no, před nimi by bylo vhodné smeknout klobouk, díky! V neposlední řadě bych chtěl poděkovat všem kolegům, s kterými jsem Karjalu strávil. Jelikož oni byli ti, kteří vytvořili pohodovou, soudržnou a dost často se smějící partu lidí, která pracovala a táhla za jeden provaz!
Ano, stalo se to!
Teď bych již přešel k samotné akci. Jak vůbec ale vše začalo? Jak, jsem již zmínil vše začalo v Křižanově na eSports srazu 2022. Sobotní večer patřil na srazu nominování na zahraniční akce, kterých se firma účastní. Upřímně jsem nedával této chvilce na srazu žádnou velkou pozornost, nicméně pro zajímavost jsem se tohoto ceremoniálu účastnil. Ve chvíli, kdy zaznělo moje jméno jsem byl de facto v šoku a upřímně jsem vůbec netušil na jakou akci a kdy jedu! Po prvotním šoku, jsem začal zjišťovat podrobnosti a od této chvíle jsem nepřestal na Karjalu ve finském Turku myslet! Vím, že to může znít jako klišé, ale cítil jsem, že jsem blízko od toho, splnit si svůj dětský sen. Od mala jsem trávil hodiny a hodiny ve svém pokojíčku a komentoval všechny možné zápasy, které jsem si hrál a vymýšlel rozhovory s imaginárními hráči. A najednou to měla být realita?! Nevěřil jsem do poslední chvíle a možná tomu nevěřím ještě teď. Ale ano, stalo se to!
Jízda s Fortunou
Cesta do Turku začala v Praze ve středu 10.11.2022 ve 13:40. U Burger Kingu jsme měli první parta sraz. Kromě Davida Schlegla, jsem neznal de facto nikoho. Když jsem dorazil na sraz, byl na místě jeden člověk. V tu chvíli jsem ještě netušil, že se setkávám s Matějem Sousedíkem, nakonec mým největším parťákem z Karjaly! Na začátku cesty řešíme problém s místenkami ve vlaku do Gdaňsku, nicméně jednalo se o banální věc, kterou zmiňuji v blogu, jen jako povinnou zmínku, abych měl zaznamenán děj. Cestou na letiště do Gdaňsku přibíráme v Ostravě do vlaku zbytek našich kolegů a naše parta je pro tuto chvíli kompletní. Organizátor a rozený vůdce Pavel Kuba ihned předává první pokyny a informace: „Kdo si vezme prewko na první zápas Finska se Švýcarskem?“ My s Matějem se hned hlásíme, že jej napíšeme spolu a tím začíná také naše pracovní souhra a zážitky. Cesta probíhá hladce, stále se probírají hokejová témata z různých částí republiky a začínám cítit, že akce v obležení těchto lidí bude stát za to. Z cesty na letiště do Gdaňsku také pochází jedna historka, jež byla inspirací k nadpisu tohoto blogu. Ve chvíli, kdy válčí na o2 TV Davidovo Viktorka Plzeň, přichází Davidova slavná věta k oblíbené reklamě svého syna: „Fanouš říkal, že by chtěl jednou zažít taky tu jízdu s Fortunou.“ Tato věta v různých verzích zazněla poté snad každý den pobytu :-D. Cesta vlakem až na letiště do Gdaňsku probíhá skvěle a bez jakéhokoliv problémů.
Jakub F(f)lek byl nominován na Karjalu
Následuje odlet z Gdaňsku, již do samotného dějiště Karjaly 2022, tedy finského Turku. Boarding pass nás v letadle usadil se Šárkou Kolkovou z Třince vedle sebe a měli jsme tak čas na seznámení a právě tady jsme si tak nějak správně sedli. Tady mám jednu historku, která ve mně zanechala vzpomínku. Svou nešikovností a rozmachováním rukami se mi povedlo polít Šárce kalhoty, na kterých vznikl f(F)lek. Šárka to vzala s humorem a pronesla: „Právě jsme nominovali Kubu Fleka na Karjalu :-D. “ Na samotné přistání jsme si s Šárkou pořádně zažvýkali a přistáli bez bolestí uší v Turku!
Chicken and Chips
Po přesunu na velmi pěkný byt v Turku došlo k rozdělní pokojů a postelí. S Matějem jsme si zabrali pokoj dva a tušili, že budeme po celý pobyt parťáci, jak se patří! Krátce jsme si vybalili a procházkou jsme si vydali do místní Areny – Gatorade Center na úvodní zápas v Turku mezi Finskem a Švýcarskem. Na tomto utkání jsem si vzal na starost nabízený článek o samotném Gatorade Center a celkovém pohledu na atmosféru a zázemí. O první přestávce jsem dostal od Davida peníze a šel prozkoumat krásnou halu, jak je na tom s občerstvením! Matěj a Šárka neváhali a šli se mnou, za což jsem byl moc rád. S Matějem jsme si koupili místní Chicken and Chips, které se stali také slavným jídlem pobytu :-D. Pro zajímavost přikládám odkaz na článek: https://hokej.cz/turku-poprve-hosti-karjala-cup-jak-to-vypada-v-gatorade-arene/5069239. S Matějem jsme poté učinili fanouška Torstina slavným, jakožto našeho respondenta na rozhovor.
Taylor Moy
Po samotném utkání Finsko – Švýcarsko mířím poprvé s kamerou na rozhovory, mým učitelem je v tu chvíli Pavel Kuba. Matěj a Šárka poprvé zpovídají reprezentační borce v angličtině a jsou z toho samozřejmě zážitky. Matějovo respondent Taylor Moy se stává od té doby pro Matěje modlou! Šárka zpovídala Fina Jerre Innalu, bývalého spoluhráče Radana Lence, což v rozhovoru rasantně zmínila názvem klubu Frölunda a úsměv finského respondenta nás bavil po celý turnaj a baví dodnes. Po utkání jsme vyrazili na byt, kde jsme společně s Matějem a Honzou seděli do tří do rána nad střihem videí, titulky a smáli se.
Třes v kolenou
Druhý den je dnem volna se závěrečným bonbónkem a premiérou pro mě. Volnou část dne trávíme prvním ohlédnutím do města Turku. Po výtečném obědě se procházíme kolem místní řeky Aura, která městem protéká, až dorazíme na stadion Paava Nurmiho, kde vytvořil náš Emil Zátopek světový rekord v běhu na 10 000 metrů. Po procházce se přemístíme opět do Gatorade Centra, kde se chystá k úvodnímu tréninku český národní tým! Ve výběru úkolů a prací, které je potřeba na tréninku zpracovat jsem si vybral rozhovor s českým reprezentantem na kameru. Rozhovory na kameru sice v klubu jako šéfredaktor dělám, ale reprezentace? Do této doby – nula! Během tréninku jsem obdržel informaci, že na rozhovor vezmeme Libora Zábranského mladšího. Začíná mírná….nikoliv, začíná opravdu velká nervozita. Trénink je u konce a přesouváme se mezi střídačky, kde již tiskový mluvčí národního týmu Ondřej Kalát volá respondenty. U Roll Upu stojí Robert Záruba, který je ikonou všech utkání, co jsem ve svém dětství viděl. Zpovídá Kari Jalonena a následně právě Roberta střídám já (snílek v dětském pokoji). Přichází Libor Zábranský mladší a začínám pokládat otázky. V polovině rozhovoru se mi samovolně začala třást kolena (opravdu to není jen fráze). Rozhovor ovšem nakonec dopadl bez většího trapasu a fotka, kterou pořídil Pavel Kuba při rozhovoru, bude pro mě navždy velkým suvenýrem a památkou!
Skořicoví šneci
Sobota se nese v duchu velkého očekávání! Od 16:30 má nastoupit domácí Finsko právě proti naší reprezentaci v zaplněném Gatorade Center. Ráno po probuzení mířím nakoupit do místního K-Marku jídlo pro celou naši partu (díky za důvěru Marku a Pavle!). Po snídaní probíhá Davidovo školení o médiích, vedení rozhovorů a celkovém chování se v branži. Při vzpomínce na tento okamžik si vybavím jednohlasný názor na Davidovu otázku, že budeme jakoby zpovídat hráče Sparty, který je největším zklamáním sezony. Ano, byl to pro všechny Dominik Simon. Na Davidovo školení jsem načerpal mnoho rad, za které jsem vděčný a chci je převést do praxe. Přesouváme se Gatorade Center, kde jsme měli možnost zúčastnit se utkání Švédsko – Švýcarsko, které se věru neneslo v největší hokejové kulise a kvalitě, tudíž z toho utkání bych vypíchl legendární skořicové šneky, které byly v rámci občerstvení v Press centru a nezmínit se o nich v mém blogu by byl hřích.
Nastal čas vrcholného utkání turnaje, a to Finsko – Česko. Na stadionu jsme samozřejmě již od rozbruslení a s Matějem míříme odvážně mezi střídačky, kde máme hráče národního týmu na dosah a je to pro nás velký zážitek! Arena se plní a nástup domácích Finů za znění skladby Vaimaa ve mně zanechá dlouho také velký dojem! Samotné utkání samozřejmě patří našim barvám! Celé utkání fandíme a high five po každé brance nesmí chybět – 5:2! Po úspěšném vystoupení „našich“ kluků jsme vyrazili do finské hospody, které nesla originální název Hospoda a točila se zde česká Plzeň, což několikrát David ocenil a vzpomněl o jak výjimečné pivo a město se jedná! Po jednom českém „kousku,“ zkoušíme také místní pivo Karhuu. To je sice bez pěny, ale chuťově také dobrá volba! Vracíme se na byt, kde ještě máme nějaké ty pivní zásoby a ještě posedíme. Pavlovi a sobě omylem servíruji černé pivo Karjala, které nemá ani jeden z nás evidentně v lásce :-D. Konec čtvrtého dne!
Aalakuma lama, alakuma lama
Je neděle a čeká nás poslední den Karjaly. Den začíná hned „českým“ utkáním, kdy máme možnost bojovat o prvenství v turnaji. Při ranním rozdělení úkolů jsem si vzal na starost onlajn z večerního severského derby Finsko – Švédsko, a po našem utkání jsem moc rád, že jsem mohl opět na kameru vyzpovídat české reprezentanty. Náš souboj se Švýcarskem sice nedopadl vítězně, nicméně se přesouváme do mix zony. Zde opět pozoruji práci Roberta Záruby a dalších médii. Jsme de facto vedle české šatny a máme možnost nahlédnout do zákulisí hvězd. Je tam se mnou samozřejmě můj parťák Matěj, který také čeká na své respondenty a jsme dohodnuti, že se navzájem vyfotíme, ať máme oba památku. Rozhovory vedu s Filipem Chlapíkem a Jiřím Smejkalem, což pro mě byla obrovská čest, zkušenost a pocta. Oba byli moc příjemní, ochotní a měl jsem z nich skvělý dojem a byl opravdu „šťastný,“ že se vše snad povedlo. Když už píšu o pocitu šťastný, tak tento pocit, jsem zažíval de facto po celou dobu turnaje a cítím ho i pár dní po něm, když píšu tento blog. Nedělní den uzavřelo derby Finsko – Švédsko, při kterém jsem si opravdu nefalšovaně užil onlajn! Před utkání jsme opět zamířili s Matějem mezi střídačky, kde jsme s velkým studem poprosili moderátorku a domácí star Saru Sulander o fotku, z které máme radost do teď. Dokonce nám i odpověděla na zprávu na IG :-D. Samotné utkání jsem si užil s onlajnem v moci. S Matějem a Šárkou jsme se těšili na každou branku Finska, jelikož domácí goal horn Pote on irti, se nám nejspíš navždy dostal pod kůži! Finsko vyhrálo 4:1, a tak jsme byli opět šťastní, že jsme mohli zpívat po každé brance něco jako: „alakuma lama, alakuma lama.“
Nando Eggenbergerrrrrrrrrrrr
Po utkání jsme se přesunuli na letiště, kde jsme ještě potkali české reprezentanty, kteří měli závadu na letadle, lokli jsme poslední pivo Karjala a vyrazili na dlouho cestu domů. Cesta byla dlouhá, ale s Matějem, s kterým jsem jel jako jediným až do Prahy se prostě člověk nenudil ani vteřinu. Jednou s ním snad i vyrazím za jeho oblíbeným hráčem Nando Eggenbergerrrrrrrrrrrrem do Rapperswilu, protože tam hraje s Romanem Červenkou, že jo.
Děkoval jsem na začátku blogu, na závěr dodám, že z této Karjaly budu žít ještě hodně dlouho a zanechala ve mně jeden z největších životních zážitků a přeji si, abych se ještě někdy v životě potkal s tak skvělou partou a zažil něco podobného!
Kiitos eSports a Hyvästi!
