Jak všechno začalo, aneb nadšení z nominace
Zážitky, zkušenosti a radost. Byl večer 24. června 2022 a během té doby probíhal tradiční sraz eSports, tentokrát v Křižanově. Když jsem se tehdy dozvěděl, že pojedu v listopadu na finský turnaj Karjala Cup, zpočátku jsem tomu nemohl vůbec uvěřit. Bylo to pro mě velké zadostiučinění, jelikož jsem vnímal, že moje celková práce v hokeji mi najednou přinesla obrovskou zkušenost, jak se zase posunout o kus dál. V první řadě svého příspěvku míří moje poděkování za nominaci směrem k Davidu Schlegelovi z vedení eSports, se kterým se znám už od svých počátků v redakci hokejové Sparty. David mě zná dlouho a ví, co ode mě může čekat. V první části blogu se budu snažit přiblížit vám, jakožto čtenářům, celý průběh příprav na odjezd. Když nepočítám nominaci v roce 2017 na tehdejší Memoriál Ivana Hlinky, jednalo se vůbec o moji první pracovní cestu do zahraniční za hokejem. V létě jsem si v hlavě utříbil, co mě vlastně čeká a jak se musím připravit. Cesta tam, ubytování, cesta zpátky a podobně. Už před létem jsem byl informován, že do Finska nejspíš pojedu autem společně s dalšími redaktory, kteří se dočkali nominace. Opak byl ale pravdou. Pamatuji si přesně, že 17. října v odpoledních hodinách mi volá David Schlegel, ale bohužel jsem mu nemohl zvednout telefon, tudíž jsem nevěděl, o co se jedná. Davidovi ihned píšu, že zavolám později. David na nic nečeká a posílá mi zprávu do messengeru, zda bych letěl přímo s naším národním týmem. V tu chvíli jsem se zarazil, zda to myslí vážně, ale vypadalo to, že ano. Davidovi jsem říkal, že pojedu, ale lepší by bylo jet s někým, s kým můžu sdílet dojmy. Zjistil jsem, že pokud bych chtěl, jel by se mnou známý Danda Kinc, původem z redakce Komety Brno, který měl na starosti sociální sítě národního týmu. Ani na vteřinu jsem nezaváhal a Davidovi jsem potvrdil, že poletím přímo z Prahy.
Nervozita postupně stoupá, odjezd se blíží
Léto uteklo jako voda, najednou přišlo září, pak říjen a nervozita ze zvládnutí celé akce začala gradovat. Samotné přípravy na cestu probíhaly s několikatýdenním předstihem. Byl pátek 4. listopadu a zbýval týden do odjezdu. V ten den jsem odpoledne spěchal na online schůzku s hlavními organizátory Pavlem Kubou a Markem Janošem, přihlášený byl navíc i Danda Kinc, se kterým jsem letěl do Finska. Pavel nám předal potřebné informace, např. zajištění akreditací, cesta letadlem, ubytování apod. Zatímco celá skupina redaktorů odjela už ve středu vlakem z Prahy přes Ostravu až do Polska, já jsem ještě ve čtvrtek sledoval první zápasy z domova.
Večerní příprava před odjezdem na letiště v Praze
Veškeré moje přípravy na cestu letadlem probíhaly ve čtvrtek večer, jelikož plánovaný odlet jsme měli v pátek 10. listopadu v dopoledních hodinách. Danda byl u národního týmu už od pondělí, kdy česká reprezentace měla první sraz před turnajem. Ve čtvrtek naši hráči hráli utkání se Švédskem v Českých Budějovicích, následně se ještě večer přesunuli na hotel do Prahy a v pátek už byl na programu přesun do hlavního dějiště turnaje Karjaly.
Den s obrovským D – cesta na letiště a odlet do Finska
Očekávaný den je tu. Na mobilu svítí čas 5:01 ráno a já vstávám se zvláštním pocitem, jelikož mě čeká opravdu výjimečný den. Vyčistil jsem si zuby, naposledy před odletem do Finska okusil klasickou českou snídani a poté doladil některé věci, které byly potřeba zabalit. Poté už zdravím své příbuzné a vydávám se v brzkých ranních hodinách vstříc velkému zážitku. Po hodince a půl přijíždím na letiště Václava Havla, konkrétně na terminál č. 2, kde jsme měli sraz s celým týmem plus ještě s partnery. Jako prvního na místě zdravím Tomáše Čekala s Klárou Homerovou z BPA, kteří nám přeposílali pár dní před odletem bližší informace o celé akci. Zároveň ke mně přichází redaktor deníku Sport Ondřej Kuchař, se kterým se známe ze Sparty a prohodili jsme spolu pár slov. Pouze za několik minut si vyzvedávám u manažera týmu Aleše Zahálky svůj boarding pass. Zanedlouho přijíždí národní tým autobusem z hotelu přímo na letiště a na konci zástupu hráčů na odbavení na mě mává Danda, se kterým jsme se zdravili. S Dandou jsme poté šli za mužstvem na osobní prohlídku a poté už čekali, až nás vyzvou do letadla. To se stalo za chvíli a s partnery, hráči i realizačním týmem jsme nastoupili postupně do letadla. Ještě před samotným odletem jsme s Dandou řešili menší problém, jelikož měl u sebe velkou podlouhlou tašku se světly a měl trochu obavy, zda se vejde k zavazadlům do letadla. Nakonec vše klaplo a mohli jsme v klidu odletět. Jakmile jsme byli usazeni na svých místech, letadlo zrychlilo a rázem jsme shlédli budovy, auta už ze vzduchu.
Cesta letadlem a přílet do Turku
Každý strávil cestu letadlem po svém, někdo si četl, někdo si pro změnu povídal se svým kolegou v řadě nebo prostě jen odpočíval. Cesta byla velmi příjemná, snad jen kromě menších turbulencí ještě v Praze. Po necelých dvou hodinách jsme přistáli v Turku, kde jsme společně čekali na zavazadla téměř čtyřicet minut a poté šli k přistavěným autobusům. Danda se připojil k mužstvu, jelikož hráči se jeli ubytovat na hotel, zatímco já odjel s partnery do centra města. Během cesty autobusem jsem už byl v pravidelném kontaktu s jedním z organizátorů, konkrétně s Markem Janošem, se kterým jsme řešili, kde se sejdeme. Autobus zastavil u hotelu, kde byli ubytovaní všichni partneři a kde jsme se s Markem poprvé setkali.
První setkání se skupinou v Turku
Marek mě zavedl k ostatním členům skupiny, se kterou jsme společně poobědvali a poté jsme se vydali prohlédnout si místní krásy města. Navštívili jsme, například i stadion Paava Nurmiho, kde Emil Zátopek v roce 1950 překonal rekord v běhu na 10 000 m. Vzápětí jsme šli do bytu, kde jsme jako celá skupina bydleli po celou dobu turnaje Karjaly.
Večerní trénink týmu po příletu
S národním týmem jsem se znovu setkal až ve večerních hodinách už přímo v aréně s názvem Gatorade Center, která je domovským stánkem hokejového týmu TPS Turku. Čeští hokejisté absolvovali úvodní tréninkovou jednotku, která trvala přibližně do 20 hodin místního času. Po skončení tréninku hokejisté předstoupili před novináře a následovaly první rozhovory a dojmy z místního prostředí. Já jsem si vzal k mikrofonu obránce Martina Janduse, kterého jsem vyzpovídal o prvních jeho dojmech v národním týmu, jelikož se s Martinem znám už několik let ze Sparty. Právě turnaj Karjaly byl pro Martina první reprezentační zkušeností v áčku.
„Volné“ utkání na rozehřátí a odpolední řežba s Finskem
V sobotu jsme nejprve s celou skupinou zhlédli první utkání hracího dne mezi Švédskem a Švýcarskem, kde jsme si ještě před startem utkání rozdělili svou práci. Já měl ještě volno a mohl se v klidu soustředit na odpolední křest ohněm, když jsem měl na starosti online textový přenos z utkání naší reprezentace proti Finsku. Na utkání jsem se správně naladil, což mi pomohlo. Průběh utkání byl velmi zajímavý, když si náš tým vypracoval cenné vedení, a nakonec po vítězství 5:2 oslavil vůbec svůj první triumf v nové reprezentační sezoně. Úspěch našeho týmu jsme po práci šli zapít společně s celou partou do hospody v centru města, kde jsem mimo jiné ochutnal i finskou specialitu, pivo Karhu. Chuť mě velmi překvapila. Z hospody se vracíme asi ve čtyři hodiny ráno, spát jdeme někdy v půl páté ráno. Nesmím zapomenout i na Dana Feketse, šéfredaktora Olomouce, který se za námi přijel podívat právě ze skončeného Euro Hockey Tour žen. S Danem jsem v neděli letěl zpátky do Prahy.
Prodloužení se Švýcarskem a skvělý rozhovor s Davidem Vitouchem
Probouzíme se do dalšího a zároveň už závěrečného dne celého turnaje. Prvním zápasem na programu je duel naší reprezentace se Švýcarskem. S kolegy jsme si opět rozdělili práci, já jsem si tentokrát splnil přání, když jsem zrealizoval celkem povedený pozápasový rozhovor s Davidem Vitouchem. Co se týče průběhu utkání, naši hráči v utkání dvakrát vedli, přesto odcházeli z ledu jako poražení, když prohráli v prodloužení 2:3. I přes tuhle kaňku jsme si ale turnaj všichni moc užili a budeme na něj vzpomínat jen v tom nejlepším! Po skončení utkání přibíhám do mix zóny, kde se už zdravím s Davidem, se kterým se známe od jeho působení v mladším dorostu Sparty. S Davidem jsme se při rozhovoru dobře nasmáli. David na mě navíc apeloval, že prosí hlavně jednoduché otázky, na které se mu bude dobře odpovídat. I díky tomu, že se známe, jsme vše zvládli na výbornou a pouze za hodinku a půl jsme se znovu potkali na letišti.
Odjezd na letiště, závada na letadle a cesta z letiště domů
Po skončení utkání se Švýcary jsme spolu s Danem Feketsem pospíchali do autobusu s partnery, který nás odvezl na letiště. Celá skupina redaktorů zůstala ještě na místě, konkrétně na odpolední derby mezi Finskem a Švédskem. Se všemi redaktory jsem se náležitě rozloučil, ale v tu chvíli jsme s Danem vůbec nepředpokládali, že se všichni uvidíme ještě jednou. Co se stalo, to se dočtete v následujících řádcích. Jakmile jsme přijeli na letiště, jen o pár okamžiků později přijíždí za námi národní tým spolu s Dandou. Náš odlet byl naplánován na 17:30 hodin, ale kvůli zpožděnému boardingu jsme do letadla nastoupili asi o dvacet minut později. Když sedíme v letadle necelou půlhodinu, najednou přijde pilot a říká, že musíme zpátky na terminál, jelikož z důvodu poruchy na letadle nemůžeme odletět do Prahy. V tu chvíli to bylo pro nás takové „zpestření“ celé akce, jelikož nikdo z nás včetně členů realizačního týmu a hráčů nevěděl, na jak dlouho to bude. Čekali jsme na terminálu dalších přibližně čtyřicet minut, až se šel zeptat obránce Tomáš Kundrátek, jak dlouho budeme čekat. Tomáš pak přišel a říká, že čtyři hodiny. V ten moment jsme se všichni zarazili a koukali na sebe s otevřenými ústy.
Čekání bylo opravdu dlouhé, mezitím přijela ve večerních hodinách na letiště celá skupina, která měla naplánovaný odlet do Gdaňsku, ale po čtyřech a půl hodinách strávených na letišti v Turku jsme nasedli do letadla a vyrazili směr Praha. Druhý pokus byl už úspěšný a cesta letadlem proběhla bez komplikací. V Praze jsme přistáli kolem 23. hodiny místního času. Všichni jsme se navzájem rozloučili a zamířili do svých domovů. Tady můj příběh z cesty do Finska končí, děkuji všem čtenářům, kteří vydrželi číst až sem, protože rozhodně bylo o čem psát. Na závěr ještě děkuji všem ostatním členům z celé výpravy za skvělou jízdu s Fortunou (viď Davide :D), parádní zážitky, na které nelze zapomenout, a ještě jednou Davidu Schlegelovi za umožněnou cestu s národním týmem. Věřím, že se snad ještě někdy s touhle partou sejdeme a zavzpomínáme. Zároveň tiše věřím, že se ještě někam v budoucnu podívám, protože to rozhodně stálo za to. Děkuju a těším se na další společné zážitky!
