V listopadu to byl přesně rok, co jsem psal svůj první zkušební článek pro esports. Týkal se utkání Karjala Cupu. Tehdy mě ani nenapadlo, že bych se příští rok ocitl v samotném centru dění. Má nominace na srazu mě velmi mile překvapila, jakožto nováček jsem s něčím takovým ani ve snu nepočítal.
Ze samotné cesty jsem měl nejdříve trochu strach. Původní plán, kdy se mělo jet auty, se změnil na cestu vlakem do Polska a krátký let přímo do Turku. Právě onen let mě děsil nejvíce. Vždy jsem tvrdil, že do letadla dobrovolně nikdy nenastoupím, ale dostat se na Karjala Cup byla skvělá příležitost, jak mé obavy prolomit.
Celá výprava pro mne začala na ostravském hlavním nádraží, kde jsem se potkal s ostatními, s některými již na nádraží, s jinými až ve vlaku. Po téměř dvanáctihodinové cestě jsme dorazili do Gdaňsku, kde mě čekal první obávaný let letadlem. Navzdory strachu, který jsem z letu měl, jsem si čas v letadle užil. Po ubytování na hotelu jsme se vydali na zápas Finsko – Švýcarsko. Před samotným utkáním jsme si ještě vyřídili naše akreditace.
Při prvním zápase jsem neměl žádné povinnosti, ale pečlivě jsem sledoval práci jiných. Další den jsme se vydali poznat město Turku. Mou první tamější zkušeností byl rozhovor s Davidem Vitouchem po večerním tréninku naší reprezentace. V sobotu mě pak čekal můj vůbec první rozhovor v angličtině, když jsem po zápase Švédů proti Švýcarům zpovídal švýcarského trenéra Patricka Fischera.
V utkání domácích Finů proti naší reprezentaci jsem měl možnost poprvé ve svém životě sledovat náš národní tým naživo. O to více mě těšilo, že naši hokejisté tento zápas vyhráli. Neděle, tedy poslední den, který jsme strávili ve Finsku, začala zápasem Česka proti Švýcarům. V utkání byli sice úspěšnější Švýcaři, ale i přesto jsem si zápas užil. Po zápase jsem měl v plánu udělat rozhovor se všemi známým Andresem Ambühlem, jenže kvůli velkému shonu po utkání k rozhovoru nedošlo.
Rozhovoru jsem se ten den přece jen dočkal. Karjala Cup ukončilo skandinávské derby mezi Finskem a Švédském. Z výhry se radovali Fini, ale já jsem si pro rozhovor vybral nejlepšího střelce turnaje, kterým byl Andre Petersson, jenž zároveň se Švédy slavil celkové vítězství v turnaji. Následovala cesta na letiště a zpáteční let do Gdaňsku, po kterém jsem se s velkou radostí dotkl opět země, protože turbulence mi můj obávaný let dost znepříjemnily.
Před výletem u mě panovala velká nejistota, ale již po prvních minutách jsem si uvědomil, že všechny obavy byly zcela zbytečné. Byl jsem členem skvělé party, ve které byli všichni pro každou srandu. Karjalu jsem si náramně užil a načerpal jsem hromadu cenných zkušeností.
Chtěl bych poděkovat, že jsem mohl být součástí této cesty. Poděkování patří také dědovi a strýcovi, kteří mě k hokeji před několika lety dovedli. Samozřejmě nesmím opomenout rodiče a zbytek rodiny, kteří mě vždy ve všem podporují a mají velkou zásluhu na mé práci. Jelikož k mému věku ještě nevlastním řidičský průkaz, tak právě cesta na zápasy by bez nich byla značný problém.
