Letos v únoru jsem se tu vypisovala z neuvěřitelných pocitů z první velké zahraniční akce ve švédském Malmö. Už tenkrát jsem nevěřícně koukala, když při nominaci na Švédské hokejové hry zaznělo moje jméno. Takže si asi dokážete představit, jak to probíhalo podruhé. Teď, když mě firma eSports nominovala na finský turnaj Krajala Cup, mi spadla brada. Říkala jsem si, že to musí být nějaký omyl, abych já, holka z nějakého „blbého” Šumperka (nechápejte mě špatně, svoje město miluji nade vše), jela na dvě reprezentační akce v jednom roce. Omyl to ale opravdu nebyl. Nominaci mi potvrdil sám David Schlegel osobně, a to jako poděkování za práci, na kterou jsem u mých milovaných Draků byla celou sezonu prakticky sama.
A že to byla pořádná dřina. Nejen časově, ale hlavně emočně. Po návratu ze Švédska šlo v našem prvoligovém klubu všechno z kopce. Špatné výsledky, odchod trenéra a kompletní rozklad týmu vyústil v hodně nepříjemný sestup.
Někteří fanoušci se s pádem do druhé ligy doposud nesmířili, já už víceméně ano. S nadšením jsem se tak pustila do další redakční práce. Tentokrát už to ale bylo mnohem náročnější. Veškerý volný čas jsem věnovala redakci a psaní. Jenomže s komunikací, která byla od klubu tragická (a bohužel stále je), jsem postupně začala ztrácet motivaci.
Věřte mi, že není nic horšího než psát články z povinnosti a donucení. A k tomu ještě číst komentáře fanoušků, jak děláte všechno špatně. Letos jsem byla opravdu blízko tomu s hokejem nadobro skoncovat. Jediná věc, která mě od toho kroku držela zpátky, byla účast na Karjala Cupu…
Přišel den odletu a já se hrozně těšila. Nutně jsem totiž potřebovala změnit prostředí a definitivně rozseknout, co bude dál.
Se zbytkem naší výpravy jsem se potkala až na letišti. Věděla jsem, že poletím s pěti chlapci, ale nijak mi to nevadilo. Na mužskou společnost jsem, jako vedoucí týmu, přece jenom zvyklá. 😀 Cesta do Tampere nám sice zabrala celý den, aspoň jsme ale měli spoustu času poznat se. Pro většinu kluků to byla první zkušenost s takovou akcí, takže lehká nervozita panovala. I přesto jsme si spolu užili spoustu srandy.
Samotný turnaj pak probíhal bez větších problémů. První zápasový den byl trošku náročnější, protože jsme s Finskem hráli až v odpoledních hodinách. Než jsme se tedy pořádně zorientovali, sepsali a sestříhali všechny rozhovory, tak nás z arény pomalu vyhazovali. Po práci jsme se šli odměnit zlatým mokem za lidových 10 € a u toho jsme si vyprávěli vtipné historky. Druhý a zároveň poslední zápasový den už byl o něco poklidnější, za to ale daleko zábavnější. Česká reprezentace ovládla i třetí zápas ze tří možných a suverénně si šla pro celkové vítězství v turnaji. Pozápasové rozhovory tak probíhaly ve velmi příjemné atmosféře i přesto, že celý národní tým spěchal na letiště.
Ta nejzábavnější část ovšem přišla až po utkání Finska se Švédskem. Kluci si ještě chtěli střihnout jeden rozhovor v angličtině, pro který si vybrali švédského obránce. Když se ale vrátili za zbytkem party do media centra, nepřestali se smát. Chvíli nám tedy trvalo, než jsme z nich vypáčili, že místo obránce Tre Kronor zpovídali jejich brankáře. A jeho odpovědi vypadaly asi takhle „Tam jsem nebyl, toho neznám a ta částka taky nesouhlasí.“ 😀 Naštěstí ale vše dobře dopadlo a správný rozhovor visí na webových stránkách.
Tím to však ani zdaleka neskončilo, jelikož se nám povedl ještě jeden renonc. Po výživném přemlouvání jsme byli nuceni obstarat šéfovi dvacet kusů vzácného kanadského artefaktu, který je dostupný i ve Finsku (konkretizovat radši nebudeme). S příslibem zakoupení v Helsinkách, jsme jeho naléhání na chvíli uspokojili. Jenomže k našemu zděšení jsme další den zjistili, že v hlavním městě Finska není k sehnání, a to jsme prošli snad patnáct obchodů. Domů jsme se tak vraceli s nepořízenou a s obavami, aby nám David nestornoval letenky. Naštěstí se tak nestalo.
Abych to tedy shrnula. Chtěla bych firmě eSports moc poděkovat za další obrovskou příležitost účastnit se takové prestižní akce a všem zúčastněným za příjemnou společnost. Celý turnaj mi znovu připomněl, proč vlastně píšu články, zpovídám hráče a proč tento sport tak zbožňuji. Moc jsem si užila rozhovory po boku profesionálních novinářů a zase si po delší době střihla pár videí. Opět to byla neskutečná jízda, která mi vlila do žil úplně novou krev. A to, že jsme ovládli celý turnaj, je jen překrásný bonus.
Takže zatímco si Česká republika podmanila Karjala Cup, já znovu našla svoji vášeň pro nejrychlejší týmový sport světa!
