Červen 2024: moment, kdy jsem se dozvěděla o své nominaci na Švédské hry. Překvapení, radost a jistá satisfakce, při mé šesté sezoně v porubské redakci si firma eSports.cz usmyslela, že jsem hodna první zahraniční mise. A to rovnou do mé vysněné destinace, Švédska. Hurá! Na akci jsme pak vyrazili v pětičlenném složení: Johan Čáp, Dominik Dubovči, Kryštof Havíř, Lukáš Chuchválek a já. Zachraňovala jsem tedy tak trochu pomyslné genderové kvóty, haha.
Naše cesta započala ve středu 5. února, kdy jsme odlétali z Prahy na letiště Arlanda (až zbytečně moc vzdáleného od centra Stockholmu). Po putování letadlem, autobusem a tramvají jsme však úspěšně dorazili do cíle, kde jsme se ubytovali, na což jsme navázali testováním nedaleké asijské restaurace. Mňam. Ta pravá „legrace“ ovšem začala až druhý den.
Ráno jsme vyrazili do 1,7 km vzdáleného Globenu, místní (čerstvě zrekonstruované) dominanty. A zde jsme po dvacetiminutové procházce přihlíželi prvnímu tréninku národního týmu, po kterém přišly na řadu také úvodní ohlasy. Ty jsem šla natáčet spolu s kolegou Kryštofem, naší „obětí“ byl asistent trenéra Jiří Kalous. Na redaktorské konto tedy putoval první malinkatý zářez.
Následovala má oblíbená část – výletování. S celou partou jsme totiž vyrazili do ulic Stockholmu, na což jsem se upřímně těšila předchozího půl roku. Po společné domluvě jsme zamířili také do muzea Vasa, kde jsme obdivovali loď potopenou v roce 1628. Nechybělo nicméně ani nakupování suvenýrů a přestávka na malou svačinku ve velmi stylové kavárně. Na severu oblíbený skořicový šnek byl samozřejmě ochutnán. Po tomto turistickém a gastronomickém zážitku však následoval i ten hokejový. Utkání Švédsko vs Česko.
Hokejové výsledky zde rozepisovat vůbec nebudu. O tom už jsme ostatně psali články, že jo… Neodpustím si ale alespoň malou poznámku k tamní návštěvnosti. Švédové totiž zklamali. Tribuny nově nablýskané Avicii Areny (jak se teď Globenu říká) zely po většinu času takřka prázdnotou. Co dělat… Naše poslání to stejně nikterak neovlivnilo.
Kromě natáčení ohlasů jsem posléze svou troškou do mlýna přispěla i psaním několika článků na Hokej.cz. A chudák Johan mě taky další den učil stříhat videa (z čehož k mému údivu nezešedivěl). Ve zbylém čase jsme stihli taky procházku centrem města, ochutnávku výborného sushi či nakupování merche místního celku Djurgårdens IF. Za to poslední nás pak dokonce pochválil i pan sekuriťák, když nám kontroloval batohy při vstupu do haly. Poslouchání Zárubova komentáře přímo na (zoufale tiché) tribuně pak bylo jen malým bonusem. Zápasy samotné ale podle mě vyloženě hitparáda televizní zábavy nebyly.
Pevně však po těchto zážitcích věřím, že má první zahraniční mise nebyla pro firmu úplnou katastrofou. A na závěr zde chci ještě kolegům esporťákům poděkovat. Johanovi za organizaci celé výpravy. Dominikovi za přidělování zajímavých úkolů. Kryštofovi za spolupráci při natáčení. A Lukášovi za informace o pěstování melounů ve středověkém Mělníku.
