Komu není padesát, nebo nebyl v Rusku, nemůže nikomu dalšímu radit! Tímhle moudrem mě oblažil Ondra Kubát ještě na letišti ve Vídni. Takže vážení – padesát mi nebylo, ale mám za sebou dva týdny v ruské Soči, ve městě, kde je možné bydlet v ulici, která oficiálně neexistuje, a dělníci staví do olympijského parku mosty, pod které se nevejde běžný autobus – proto mám to privilegium nabídnout vám manuál. Manuál pro přežití v místě konání příští olympiády 🙂
„Jsem blbá, trapná, nesportovní – prostě jenom ženská!“ Ne, tohle není přiznání a dokonce ani zkonstatování stavu ženského hokeje. Je to název knížky, kterou jsem si chtěla „stylově“ přibalit do Zlína na juniorský mistrovství světa žen v ledním hokeji. Stylový by to nebylo – holky rozhodně nebyly blbý, trapný a nesportovní. Naopak. A stejně bych ji nestihla přečíst – večer co večer jsem byla ráda, že jsem už napůl spící trefila postel. Ostatně pojďte se na to se mnou mrknout…
„Je to rebel!“ Ondra Kubát se rozhodl, že si bude zcela záměrně objednávat místo tradičního tureckého kebabu gyros. Padají sázky, jak dlouho bude trvat, než dostane přes tlamu. Začne s tím hned potom, co přetrpí ranní prohlídku Hagia Sofia. Zatímco většina členů naší desetičlenné skupinky zaklání hlavu a s pusou dokořán obdivuje stavbu, která byla až do jejího odsvěcení největší sakrální stavbou planety, Ondra někam zmizí a najdeme ho až po hodině kafrajícího, že si za peníze, které vrazil do vstupu, mohl dát pár piv někde v okolí.
Už vím, jak je člověku, který drží dietu, když jde kolem cukrárny! Byla jsem totiž v Istanbulu, v tom městě, které proslulo kvalitním oblečením za trapně nízké ceny, a zběžně nakoukla jen do pár krámků. Byla jsem totiž jediná holka v desetičlenný skupině. A přesvědčte sporťáky tělem i duší, že pět minut v obchodě, kde nedohlídnete na druhý konec, je zoufale málo!
