Když mi v průběhu jednoho z domácích utkání Slavie zazvonil mobil, říkala jsem si, kdo mě to při vypjatém a napínavém zápase zase ruší. Na displeji mobilního telefonu, který bych v tu chvíli nejradši hodila do kanálu, aby konečně přestal vyhrávat, se objevilo jméno Davida Schlegela. Napadlo mě jen, že nejspíš volá kvůli nějakému problému ohledně probíhajícího duelu. Přímo v hale nebylo slyšet vlastního slova, natož někoho ze sluchátka aparátu. Proto jsem se ve snaze vyřídit zřejmě důležitý rozhovor, pokoušela vyběhnout co nejrychleji ven. To, že jsem u toho málem slítla z žebříčku na novinářskou plošinku, narazila do překážejícího koše a napálila to ramenem do dveří, bylo po ukončení telefonátu absolutně bezpředmětné. David mi volal proto, aby se zeptal, jestli nechci vyrazit na hokej do Lotyšska. Samotnou konverzaci mám sice dodnes rozmazanou, protože jsem byla schopná pochytit jen slova jako Riga, KHL a pojedeš?, jednu věc si ale pamatuju zcela přesně – svou odpověď JEDU, která zazněla asi po pěti vteřinách. Taková nabídka se zkrátka nedala odmítnout. Škola, práce i všechno ostatní šlo v tu chvíli stranou. Na výlet s dalšími pěti cizími lidmi jsem se na jednu stranu sice bála, na druhou ale i těšila. A po návratu můžu směle říct, že na dobrodružnou výpravu do pobaltské země budu navždycky vzpomínat jako na jeden z nejlepších zážitků svého života.

Akce eSports se zřejmě dělí do dvou kategorií. Do první spadají ty, o kterých se dozvíte dlouho dopředu, klidně tři čtvrtě roku, nemůžete se dočkat a čas vám vůbec neutíká. Rozběhne se až pár týdnů před tím, než vyrazíte na místo. Do té druhé se pak dají počítat ty, které hodně překvapí. A většinou se o nich dozvíte jen pár dní, nebo dokonce hodin, před odjezdem. Takové akce pak mají hodně výhod, nemáte čas přemýšlet nad tím, co všechno musí udělat ostatní, co se může pokazit a taky, a to je možná nejdůležitější, čas do dne „D“ ubíhají opravdu rychle.