Do dějiště turnaje, tedy Helsinek, jsme odlétali již ve středu večer, abychom neměli ve čtvrtek fofry a mohli si všechno v klidu připravit. Na let jsem se velmi těšil, jelikož jsem nikdy předtím neletěl, takže se u mě jednalo o leteckou premiéru. Na letiště jsem přišel raději dříve, než jsme měli domluvený sraz a čekal na ostatní. Pomalu jsme se sešli na domluveném místě, seznámili jsme se a rychle jsme našli společnou řeč.

Už si přesně nevybavím, kdy mě zpráva, že bych měl jet do Švédska, zastihla, ale moc dobře vím, jak jsem byl překvapený. Když jsem totiž minulý rok musel na poslední chvíli odmítnout cestu do Weidenu na olympijskou kvalifikaci žen, nečekal jsem, že druhá šance přijde tak rychle (nebo, že vůbec přijde).

Zhruba týden před odletem na Švédské hokejové hry se ukázalo, že se turnaje zúčastní Jaromír Jágr a další hvězdy z NHL. Tím pro mě turnaj nabral úplně jiných rozměrů a nemohl jsem se dočkat odletu do místa dějiště. Má cesta začala v osm ráno, kdy jsem vyrazil z Litvínova na letiště do Prahy. Prvním z mnoha zážitkům byl let v business třídě. Letěl jsem letadlem už několikrát, ale tohle byla pro mě novinka.

Ta zpráva mě symbolicky zastihla na letišti. V listopadu loňského roku jsem odlétal do čínské Šanghaje na dovolenou, když tu přišel e-mail od Ondry Kubáta se sdělením, že jsem byl vedením eSports vybrán na Švédské hokejové hry ve Stockholmu. Přímo z check-inu jsem Ondrovi volal zpátky, abych mu potvrzení své účasti zavolal před zmizením v oblacích směr Asie. Upřímně jsem v něco podobného doufal už od letního srazu, kde, pro mě dost překvapivě, vyslovil David Schlegel mé jméno jako předpokládaného člena výpravy. Do karet mi sice nehrála situace v českobudějovickém hokeji, ale nakonec se štěstí přiklonilo na mou stranu.

Ano, je to tak. Rusové mají časový skluz, stejně jako já s blogem. Moje výmluvy, že jsme měli tréninky, mi krk nezachrání. Ovšem, nebude to taková tragédie, jako když se krymská metropole zpozdí s přípravami na blížící se olympijské hry. Tady se výmluvy budou hledat velmi těžko. Země, kde zítra znamená včera, má necelý měsíc na dokončení staveb – a že je toho dost. Přesto všechno si myslím, že to Putinovi hoši zvládnou…

Jako každý jiný obyčejný den jsem šel na zimní stadion v Havířově. Opět jsem šel za svými povinnostmi v redakci, tak jako každý jiný zápas. Přišel jsem do naší komentátorské budky a už při příchodu mi všichni začali gratulovat k nominaci na Euro Hockey Tour. Myslel jsem si, že si dělají srandu, ale po přečtení nominace, jsem si uvědomil, že je to pravda. Z havířovské redakce jsem se dostal až k nominaci do Soči, což pro mě byla velká čest.