Je jaro 2015 a já jednoho dne přijdu z práce domů a jelikož jsem bydlel v tu dobu s kolegou Radkem Barkmanem, který mi hned šel říct, že David Schlegel mě nominoval na Karjala Cup. Jelikož jsem si říkal co bych tam asi dělal, když s hokejem nemám nic společného, takže jsem mu  ironicky odpověděl, že mohu být maximálně nominován na fotbalové utkání ABC Bráník – Vyšehrad. Později jsem na sociální síti opravdu našel rozpis akcí, na které byli nominováni různí kolegové. Samozřejmě mě hned popadla radost. Přeci jen se snažím psát onlajny už sedm let.

Když jsem se jednoho dne probudil a spatřil své jméno v nominaci redaktorů na akce eSports, bylo to jak ve snu. Když jsem uviděl své jméno u Karjala Cupu, ještě jsem netušil, že nepoletíme jen do Finska, ale vydáme se i do Švédska. Den odletu se blížil, já na poslední chvíli sháněl ještě program na stříhání videí, povedlo se a já mohl vyrazit. Riskl jsem jet vlakem Český drah až ráno v den odletu, čehož jsem se poměrně obával.

Už ani nevím, kdy přesně jsem se to dozvěděl. Pamatuji si jen, že jsem jednoho dne ponocoval a David Schlegel přidal přibližně po půlnoci příspěvek na Facebook s nominací redaktorů na zahraniční cesty. Původně jsem ani nevěděl, že se nějaké nominace dělají, takže jsem s tím vůbec nepočítal. A když jsem tam své jméno nalezl, přiznám se, radostí jsem málem udělal díru do stropu…

Když jsem odjížděl minulý rok na letní sraz eSports, ještě jsem netušil, že budu mít v nadcházejících několika měsících velmi příjemné starosti. Vedením jsem byl vybrán, abych se zúčastnil Euro Hockey Tour ve Švédsku, tuto informaci sdělil David (Schlegel) při jednom z večerů, kdy se zveřejňovalo, kdo se bude účastnit jakých akcí firmy eSports do nadcházejícího srazu. Byl jsem nějakou chvíli překvapený, že vybrali právě mě, ale s radostí jsem tuto nabídku akceptoval.

Když jsem spolu s většinou ostatních členů naší redakce v srpnu 2014 odjížděla na svůj první espoťácký sraz, těšila jsem se na nové lidi a spoustu zážitků. Poznámky svých kolegů: „uvidíš, odvezeš si cenu pro objev roku“, jsem ignorovala a tvrdila, že je to blbost. Ukázalo se ale, že tipy naší redakce tak úplně vedle nebyly. Velkou radost jsme měli z kolektivních ocenění, při rozdělování zahraničních cest jsme pak kromě jména Davida (Jahody) slyšeli i moje jméno.  Norsko? Proč ne, ale v životě mě to nenapadlo.

Tak jako již mnozí přede mnou, i já jednoho říjnového dne otevřel e-mail, který mi sdělil mou nominaci na prosincový Channel One Cup v ruském Soči. Začal jsem tedy v kalendáři netrpělivě vyhlížet 17. prosinec, den odletu. Když den D nastal, zamířili jsme do cílové destinace rozděleni do dvou skupin. Já s Kubou Slunečkem a Davidem Kovářem jsme letěli jako první. Že bude naše cesta zajímavá, napověděl už odlet z Ruzyně, (kde jsme se mimochodem potkali s odlétající juniorskou reprezentací) jelikož jsme celou dobu nástupu do našeho letadla čekali u špatné brány a k té své jsme dobíhali na poslední chvíli. Nakonec jsme ale zamířili na moskevské letiště Šeremeťjevo, kde jsme si několika hodinové čekání na druhou skupinu, čili Daria Becciho a Davida Schlegela, krátili obdivováním ruských krás. Po šťastném shledání a společné večeři nás již čekal odlet do cílové destinace – Soči.