Možnost jet na Mistrovství světa žen do osmnácti let, které se koncem března konalo v maďarské Budapešti, přišla jako blesk z čistého nebe, ale o to větší radost mi udělala. Po několika dnech organizačních a jiných příprav jsem se v sobotu 22. března vydal do Brna, odkud mi jel autobus do dějiště šampionátu a kde jsem také poprvé potkal Davida Soumara, redaktora pražského Lva. Právě s Davidem jsme vytvořili mladý tandem a starali se během mistrovství o textové přenosy, reportáže a video-rozhovory. Pro nás oba to byla první taková akce, a proto jsme byli zvědaví, jak to celé zvládneme.

Spoustu zažitých stereotypů překonal tenhle šampionát. Tak například: ženský sport je obecně nekoukatelný, na ženský sport nechodí žádní diváci, ženy patří k plotně, ne na hřiště. Všechny tyhle předsudky dokázaly snaživé dívky zbourat. A to i přesto, že jejich jedinou odměnou za to vše, co v kariéře musely odmakat v halách, na oválech, v lesích, na schodech, v posilovnách, na bazénech, je právě tenhle týden, v němž toužily po přízni diváků, po uznání, po chvilkové slávě, ale hlavně – po medaili! Ta jediná tomu celému krásnému týdnu chyběla. Žádné peníze (vyjma Švédek) florbalistky nepobírají, přesto polykají tréninkové dávky blížící se profi sportovcům. To vše dělají ve volném čase po práci. Klobouk dolů.

Naše společnost eSports.cz naprogramovala, připravila a spustila pro Český svaz ledního hokeje projekt podrobných rozšířených statistik. Na každém zápase Tipsport extraligy počítáme ice time, vhazování, střely a hity. Vytvořili jsme – za půl roku tvrdé práce – uživatelsky co nejpříjemnější prostředí, propojili ho s hokejem.cz a ve výběrových řízeních vybrali 150 sběračů dat ve čtrnácti extraligových městech. To všechno jsme udělali za velmi přijatelné peníze (slovy prezidenta soutěže pana Řezníčka). Za ty přijatelné peníze jsme to udělali ne proto, že bychom to nedokázali udělat dráž, ale protože máme hokej rádi, chceme být jeho součástí a chceme být pro českou nejvyšší soutěž přínosem.

Už dlouho se mi v hlavě rodila myšlenka sepsat blog o mých začátcích se psaním online přenosů pro tak skvělou a takřka rodinnou firmu, jakou eSports bezpochyby je. Nápad uskutečnit mé myšlenky v realitu se zrodil včerejšího dne (pozn. 29. 7. 2013 po uveřejnění blogu z posledního srazu eSports Tomášem Pavlíkem a také po informaci od našeho nejvyššího “šéfa” Davida Schlegela, že kdo by chtěl také sepsat nějaký ten blog, nechť tak učiní a poté bude také na stránkách blogů esports zveřejněn). Tohle mě doopravdy dokopalo k tomu, že mé dlouhodobé myšlenky doopravdy hodím i na “papír” :-).

Hokejbal? Sport, který nejde hrát pro peníze, ale člověk to musí brát zábavu, jinak by to dělat nemohl. Já už takový blázen jsem pátým rokem, ale jen ten zpoza mantinelu. Na hřiště jsem se odvážil jen dvakrát, jednou z toho to bylo po zlatém mistrovství před dvěma roky v Bratislavě, což byla moje první velká akce, které jsem se mohl zúčastnit.

Když se mi David začátkem března ozval s tím, zda bych měl zájem zúčastnit se za eSports divizního MS v Budapešti, nemohl jsem váhat ani minutu. Radostí jsem skákal ke stropu a nadšeně nabídku přijal. Byla přede mnou velká výzva jak po profesní, tak i po osobní stránce, jelikož jsem si  v tu chvíli nedokázal představit sám sebe ve dvoumiliónovém městě.