Na sraze eSports jsem uslyšel své jméno. Musím se přiznat, že v tu chvíli jsem zrovna moc pozor nedával, protože mě rozhodně nenapadlo, že by se také mě mohla nějaká nominace týkat. Ono tam ani nebylo moc slyšet, poněvadž ruch několika desítek lidí na jednom místě dělá své.
Když jsem jel na konci června na můj první firemní sraz v Doksech, určitě jsem neočekával, že z něho budu odjíždět s nominací na Karjala Cup. Když však zaznělo moje jméno, rozzářil jsem se štěstím, když jsem si uvědomil, jak velkou příležitost na zisk zkušeností mám. Byl jsem za to neuvěřitelně rád, jelikož jsem to bral jako ocenění mé práce.
Kde se zrodila má cesta do Helsinek na tradiční turnaj Karjaly? Bylo to na mém prvním firemním srazu, který se konal v Doksech. Už předtím jsem si ale mohl všimnout nějakých náznaků, když se mě David Schlegel ptal asi dva měsíce před srazem, jestli dorazím. Já samotný jsem si nic ale s ničím nespojoval, myslel jsem si, že se David ptal, protože jsem jednou sraz odřekl na poslední chvíli.
Byl pozdní večer, 25. červen., konce lekce taneční čas. K pizzerii zval mě hladu hlas, kam šel jsem trochu znaven. Při okusování trojúhelníku šunkové pizzy z karlovarského rychlého občerstvení mě napadlo zkontrolovat telefon, kolik oznámení mi v něm za hodinu tančení přibylo. Ve 23 nových notifikacích o nových zprávách v redakční skupině jich bylo mnoho obsahujících gratulace k mé nominaci na pohár Karjaly konající se ve finských Helsinkách. Takovou radost, jako po přečtení těchto zpráv, jsem opravdu dlouho nezažil.
Do Helsinek jsme vyráželi v pátek navečer, den po mém stužkáči, takže z poměrně unavené nálady mě dostalo až vynikající posezení v salónky před odletem. Hned po příletu do finské metropole nás paradoxně překvapila věc, kterou jsme očekávali – extrémně drahý alkohol. Pivo výrazně nepodobné tomu zrzkovi, kterého známe od nás, navíc bez jakékoli přítomnosti pěny, stálo okolo osmi Eur.
Takhle jsme šli zrovna na srazu od rybníka a v útrobách ubytování jsme s Helčou potkali Ádu, který zrovna oznamoval Patriku Rošičovi, že pojede na Karjalu. Autem! „Tak to bych vážně nechtěl,“ pronesl jsem okamžitě a začal se smát. Toho večera jsem tu nominaci dostal taky. Paráda. Ten několikaměsíční výsměch jsem si fakt zasloužil.
