Vypadnutí holek ve čtvrtfinále? Moje a Davidova vina

22. 3. 2016

Nominace na zahraniční akce jsou vždycky napínavé. V koutku duše doufám, že se někde mé jméno objeví. Letos tomu tak skutečně bylo. Byl jsem vybrán na cestu do zámoří! Když jsem +četl, že poletím do Kanady, byl jsem více než nadšený. Poté ale přišla mírná rána. Mistrovství světa žen do 18 let. Honza Šlapáček a Filip Lefenda mi to dávali každý den sežrat, že “babskej hokej” stojí za prd. Říkám si, že mají pravdu, je to ženský hokej, navíc do 18 let, to musí být nudné. Opak ale byl pravdou. Nesmírně mě tato kategorie chytla a začal jsem se o ni zajímat. Také jsem se začal zajímat, jak slečny, které na MS jedou, vypadají. Ovšem poté mi David Schlegel zavolal a já mu musel slíbit něco, co bych raději nezveřejňoval.

Nablýskaná KHL, božský Jakub Sedláček a jídlem natřískané Lido. Lotyšský hokej je v kurzu

21. 3. 2016

Když mi v průběhu jednoho z domácích utkání Slavie zazvonil mobil, říkala jsem si, kdo mě to při vypjatém a napínavém zápase zase ruší. Na displeji mobilního telefonu, který bych v tu chvíli nejradši hodila do kanálu, aby konečně přestal vyhrávat, se objevilo jméno Davida Schlegela. Napadlo mě jen, že nejspíš volá kvůli nějakému problému ohledně probíhajícího duelu. Přímo v hale nebylo slyšet vlastního slova, natož někoho ze sluchátka aparátu. Proto jsem se ve snaze vyřídit zřejmě důležitý rozhovor, pokoušela vyběhnout co nejrychleji ven. To, že jsem u toho málem slítla z žebříčku na novinářskou plošinku, narazila do překážejícího koše a napálila to ramenem do dveří, bylo po ukončení telefonátu absolutně bezpředmětné. David mi volal proto, aby se zeptal, jestli nechci vyrazit na hokej do Lotyšska. Samotnou konverzaci mám sice dodnes rozmazanou, protože jsem byla schopná pochytit jen slova jako Riga, KHL a pojedeš?, jednu věc si ale pamatuju zcela přesně – svou odpověď JEDU, která zazněla asi po pěti vteřinách. Taková nabídka se zkrátka nedala odmítnout. Škola, práce i všechno ostatní šlo v tu chvíli stranou. Na výlet s dalšími pěti cizími lidmi jsem se na jednu stranu sice bála, na druhou ale i těšila. A po návratu můžu směle říct, že na dobrodružnou výpravu do pobaltské země budu navždycky vzpomínat jako na jeden z nejlepších zážitků svého života.

Neztratit se v Lotyšsku? To by nebylo ono! Cestou necestou na KHL, sushi a kulturu

14. 3. 2016

Akce eSports se zřejmě dělí do dvou kategorií. Do první spadají ty, o kterých se dozvíte dlouho dopředu, klidně tři čtvrtě roku, nemůžete se dočkat a čas vám vůbec neutíká. Rozběhne se až pár týdnů před tím, než vyrazíte na místo. Do té druhé se pak dají počítat ty, které hodně překvapí. A většinou se o nich dozvíte jen pár dní, nebo dokonce hodin, před odjezdem. Takové akce pak mají hodně výhod, nemáte čas přemýšlet nad tím, co všechno musí udělat ostatní, co se může pokazit a taky, a to je možná nejdůležitější, čas do dne „D“ ubíhají opravdu rychle.

Chladná kanadská romantika s hokejistkami do 18 let

18. 2. 2016

Když se mi doneslo, že jsem byl vybrán na letošní MS juniorek, hned jsem začal hledat, kam že se to podívám. Když jsem zahlédl slovo Kanada, byl jsem nadšený, že po loňské zkušenosti v USA poznám zase nový kus světa. Pohled na mapu Severní Ameriky mě ovšem následně lehce zklamal. Buffalo, kde jsem loni sledoval sledge hokejový šampionát, a St. Catharines, do kterého jsem zamířil letos, od sebe dělilo jen něco málo přes 50 kilometrů. Zklamání však trvalo jen několik minut. Pak jsem si uvědomil, jak fajn je to, že se po roce podívám za moře. Navíc za hokejem.

Mrazivé vzpomínky, co uvnitř hřejou

18. 1. 2016

Poslední den v Helsinkách vstávám slovníkem naší esporťácké party „na osmičku“. Někdo si naopak rád pospí do božského probuzení bez budíku, já ale volno využiju na malé rande s hlavním městem Finska, protože v pracovním zápřahu během turnaje to není úplně možné. Dneska už si střihnu jenom večerní rozhovor s budoucí jedničkou draftu NHL Austonem Matthewsem a kouknu na finále, o jehož famóznosti teď ráno nemám ještě ani potuchy.

Finové, ti jsou hodně jinde

18. 1. 2016

Vánoční svátky jsem netrávil jako každý rok návštěvami příbuzných, ale hokejovým mistrovstvím dvacítek. Hned ráno po Štědrém dni jsem vyrazil na brněnské vlakové nádraží a odjel zpožděným rychlíkem do Prahy. Jelikož to byl mezistátní vlak z Vídně, nepodařilo se mi usnout, protože přede mnou byla skupinka asijských turistů a neustále si něco fotili z okna, takže jsem slyšel každý zvuk závěrky jejich foťáků na mobilu.