Díky tomu, že spoluvlastním malinkou a v globálním měřítku skutečně bezvýznamnou firmičku eSports.cz se dostávám do kontaktu s řadu úspěšných lidí, kteří skutečně něco dokázali a řídí společnosti se stamiliónovými či dokonce miliardovými obraty. Jsou mezi nimi velmi inspirativní osobnosti a skvělí lidé, ale bohužel část z nich tvoří lidi s neuvěřitelně zbytnělým egem.
S úsměvem vzpomínám na školní den z loňského listopadu. Zatímco já jsem trčel ve škole na nudné přednášce, česká reprezentace žen se už pomalu chystala do daleké Jokohamy na Turnaj pěti zemí. Na jaře toho roku jsem měl tu čest se svým libereckým kolegou Lukášem Šonským informovat českou veřejnost z mistrovství světa žen v kanadské Ottawě, kde si naše holky odbyly premiéru v elitní skupině. Moje spolužačka shodnou náhod kamarádí s reprezentační útočnicí Terezou Vanišovou a tak se mě před učebnou zeptala: „Když jsi byl s holkama na mistrovství v Kanadě, poletíš s nimi teď i do Japonska?“. Na to jsem se jen usmál s odpovědí, že to už je moc daleko a do tak exotické země už eSports své lidi neposílá. Tehdy by mě ani ve snu nenapadlo, že přesně za rok se tam jako vyslanec firmy skutečně vydám!
Od malička jí nelákalo nic jiného než sportovní novinařina. Neodradil jí ani neúspěch u přijímaček na žurnalistice, místo které tenkrát zvolila pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem. Svého snu se však nadále držela a jak sama říká, po možnosti začít pracovat v televizi ze školství „zdrhla“. Svou šanci nepustila a dnes je Hana Ježková z Klášterce nad Ohří známou tváří reportérského týmu ČT Sport.
Už to bude přibližně rok, co jsem se na silvestra ve veselé náladě podíval na facebook, zda se neděje něco nového. Objevil jsem tam seznam lidí, kteří příští rok s eSports vycestují do zahraničí. Zůstal jsem v úžasu, když jsem se dozvěděl, že i já se podívám za hranice naší republiky. Cílovou destinací bylo Finsko a hokejový turnaj Karjala, který se tento rok konal v Helsinkách. Do této severské země jsem se chtěl vždy podívat a jsem rád, že se mi tato příležitost naskytla takhle brzy.
Turnaj Karjala se stal pro mě zajímavým zpestřením mezi školou, prací a hromadou prvoligových zápasů, které pravidelně navštěvuji. Oproti svým kolegům, vyjma zkušeného harcovníka a také vedoucího naší výpravy Ondry Kubáta, jsem byl již na třetí akci, na kterou mě vyslala firma eSports. Poprvé jsem však zamířil za hranice České republiky, o to víc jsem se těšil. Vždyť do Finska se člověk nepodívá každý den, dost lidí ani jednou za život. V následujících řádcích bych chtěl interpretovat několik zajímavých okamžiků, které jsem ve Finsku zažil.
Do dějiště turnaje, tedy Helsinek, jsme odlétali již ve středu večer, abychom neměli ve čtvrtek fofry a mohli si všechno v klidu připravit. Na let jsem se velmi těšil, jelikož jsem nikdy předtím neletěl, takže se u mě jednalo o leteckou premiéru. Na letiště jsem přišel raději dříve, než jsme měli domluvený sraz a čekal na ostatní. Pomalu jsme se sešli na domluveném místě, seznámili jsme se a rychle jsme našli společnou řeč.
