Od 3. do 8. července 2010 se do Berouna sjelo osm národů něžného pohlaví, které chtěly udělat co nejlepší výsledek na Mistrovství světa organizace FIRS. Mezi nimi byly ostřílené týmy jako Kanada, USA nebo Česká republika, ale také uplní nováčci. Jmenovitě Čína a Slovenko. A právě o těchto dvou týmech by měl být tento blog.
Každý je zná vyfintěné a navoněné, ale hrát hokej je viděl málokdo. Přece by se k tomu ženy nesnížily, neoblékly si „smradlavé“ hadry a nešly se rvát na ledovou plochu, ovšem je tomu tak.
Každý z nás cítí větší či menší sympatie k některé zemi a mnozí z nás mají své neoblíbené státy, kam by nejeli ani zadarmo. Starší ročníky neradi vzpomínají na válečné útrapy s Německou říší, historicky neoblíbeným státem je všeobecně Rusko či, přesněji řečeno, býval Sovětský svaz. Rozporuplné pocity pociťujeme ke Spojeným státům, ke kterým shlížíme buď obdivně, nebo naopak s despektem, ale rozhodně nás nenechávají neutrálně chladnými.
O oficiální web ženského mistrovství v in-line hokeji se staralo celkově deset redaktorů firmy eSports z celé české republiky. Možná se vám to zdá příliš, ale někdy jsme opravdu měli plné ruce práce a nevěděli, kam skončit dříve. Jak probíhal náš den? To se vám budu snažit přiblížit v tomto blogu.
Následující blog bych chtěl věnovat svému parťákovi Mishovi k narozeninám. Bude mu totíž třicet. Jsem mu vděčný za mnohé, přesto mu ale nedám k narozkám žádný dárek.
Jak tenká jen může být hranice mezi úspěchem a neúspěchem? Češi se v Německu dočkali nejfantastičtějšího světového titulu své historie. Vybojovali zlaté medaile, ve které nikdo nevěřil. Jak málo chybělo a Staroměstské náměstí by 23. května 2010 zelo prázdnotou a o ruzyňském letišti byste o den později jen stěží slyšeli. Stačilo, aby Harju chvíli před koncem 3. třetiny semifinálového utkání jen posunul kotouč do středního pásma a nesnažil se bekhendem pečetit švédskou výhru. Stačilo, aby ruský gól na konci 1. třetiny padl o půl vteřiny dříve. Aby, aby a aby…
