Černým pasažérem v Plzni

Koncem května letošního roku jsem byl pozván Davidem Schlegelem na mistrovství světa v hokejbalu, abych zde vykonával funkci novináře (psaní reportů, tvorba onlinů, rozhovorů apod.). Tuto nabídku jsem s radostí uvítal a těšil se na týden strávený v Plzni ve společnosti bezva lidí ze společnosti eSports. Nakonec z toho byly pouze čtyři dny, neboť o pár desítek hodin později jsem musel absolvovat přijímací zkoušky s pohovorem na vyšší odborné škole. Jak se později ukázalo, užil jsem si naplno obě akce.

Kterak hokejbal převálcoval konkurenci, dobyl média a zničil redaktory

Abych se přiznal, tak před plzeňským mistrovství světa v hokejbalu, kam jsem měl vyrazit jako jeden z mnoha členů redaktorské smečky zuřivého vůdce a regionálního znalce Davida Schlegela, jsem měl o hře s oranžovým míčkem jen velmi mlhavé tušení. Vlastně jediné spojení s tímto sportem ve mně přetrvalo ze zvěsti tradujících, že hráči budou mít zakázáno hrát v bruslích.

Jak jsem se sblížil s hokejbalem

Až do letošního června jsem za svých skoro dvaadvacet let nikdy nebyl v Plzni. Týden ve městě piva mi ovšem stačil k tomu, abych na ni nikdy nezapomněl. A to nejen kvůli probdělým nocím, ale zejména díky samotnému mistrovství světa v hokejbalu.

Hra pro radost

Když jsem krátce před zahájením turnaje mistrovství světa v hokejbale dorazil do Plzně, věděl jsem pouze to, že jedu na hokejbal. Jednotlivé výběry mi byly prakticky neznámé, pouze někde sem z různých médií zaslechl o síle domácí reprezentace. Bylo pro mě tedy výzvou poznat něco nového a do toho jsem šel s chutí.

Když hokejbalový šampionát divácky táhne…

Pro mne, jakožto sportovního redaktora, se jednalo vůbec o první akci mezinárodního rázu, a tak jsem se pochopitelně do Plzně na mistrovství světa v hokejbalu moc těšil. Nakonec se ukázalo, že moje očekávání se splnila do posledního puntíku a třetí červnový týden roku 2009 bude navždy zafixován v mojí paměti.

Poslední večer – pohodička a piánko

Po výhře České republiky ve finále mistrovství světa v hokejbale se náš pobyt v plzeňské ČEZ Aréně chýlil ke konci. Opak je však pravdou. Ada nás chtěl pozvat za úspěšnou misi na bowling, ale naskytla se pro nás ještě jedna překvapivá alternativa.