Abych se mohl vypsat z dojmů z mistrovství světa, musím nejdřív udělat menší exkurzi do minulosti. Hokej mě nikdy moc nezajímal. Jako menší jsem stadion navštívil maximálně dvakrát ročně, když hrál Havlíčkův Brod derby s Jihlavou. To se změnilo zhruba před osmi lety, kdy jsem se náhodou dostal do kotle a na hokej jsem začal chodit pravidelně. Více než samotnou hru jsem ale měl raději fandění samotné, emoce a určitý pocit sounáležitosti.
Když mi někdy v lednu asi v deset večer napsal David Schlegel zprávu, jestli bych měla zájem vyrazit někdy na nějakou akci, neváhala jsem ani vteřinu. Rozhodně jsem ale nepočítala s tím, že se dočkám už tak brzy. Nicméně tak jak nečekaně přišla zpráva od Davida, dorazila i o dva měsíce později od Johana s tím, že jsem byla vybrána a můžu se zúčastnit Euro Hockey Challenge v Německu.
Ani nevím, kde začít. Minulý rok vnesl do mého života tolik zásadních hokejových okamžiků, že ještě teď některé z nich vstřebávám. Všechno to začalo vyvrcholením loňského ročníku Chance ligy, kdy Draci dokázali udržet prvoligovou příslušnost a já měla tu čest stát po jejich boku, jakožto vedoucí týmu. Když jsem po sezóně dostala nabídku převzít pozici šéfredaktora šumperského hokeje, ani ve snu by mě nenapadlo, že může přijít ještě nějaká větší příležitost. A ona přišla.
Součástí eSports jsem se stal během loňského léta, kdy jsem uspěl na konkurzu v hradecké hokejové redakci. Jedním z hlavních důvodu, proč jsem se o toto práci ucházel byla nabídka podívat se díky ní do zahraničí. Slovy mého šéfa: „Do dvou let se určitě někam dostaneš.“ Myslel jsem, že sezonu strávím psaním o mládeži a k A-týmu se ani nepodívám, opak byl ale pravdou. Střih do ledna, během kterého mi přijde upozornění na zmeškaný hovor od Davida Schlegela. Hlavou se mi honila spousta otázek, chce mě vyhodit, co jsem zkazil? Na druhé straně však zaznělo něco úplně jiného a to, jestli se nechci připojit k výpravě, která zamíří dělat zpravodajství do Malmö na Beijer Hockey Games.
Když jsem se v červnu loňského roku dozvěděla, že v únoru pojedu na Beijer Hockey Games do Švédska, byla jsem tak trochu v šoku. V Litoměřicích sice působím už pátou sezonu, ale představa, že bych zrovna já měla jet na takový turnaj a psát z reprezentační akce mi přišla při nejmenším úsměvná. Přišel podzim, nová sezona, náš výjezd se blížil a já už začala být nervózní. Když jsem četla články na webu Hokej.cz nebo onlajny jiných kolegů, tak jsem si říkala, že bych také chtěla takhle psát a že oproti nim neumím téměř nic.
Mít firmu je do určité míry osvobozující. Nikdo vás nemůže sekýrovat za to, že si nechodíte sednout do nějaké kanceláře, nikdo vás nepopotahuje za to, že někomu nezvednete telefon nebo že jste něco zkazil. Kromě mě samotného tedy.
