Kdybyste věděli, jak mi bylo po zdravotní stránce poslední den ve Fargu a další čtyři dny po návratu a jak mi bylo ve čtvrtek, kdy jsem nakonec přece jen odjel do Švýcarska na seniorské mistrovství, připoutali byste mě násilím k posteli. Tadeáš, když mě tu druhý den viděl s mou teplotou a červenýma očima, z nichž pořád kapala nějaká kašička, s neustále se spouštějící krví z nosu a nezdolně marnou touhou si odkašlat či třeba jen bez kašlání ze sebe vysoukat jednu větu, prohlásil, že se mu zdá, že k němu promlouvám odněkud ze záhrobí. 🙂