Mistrovství světa žen do osmnácti let nepatří zrovna mezi akce, které do ochozů zimních stadionů lákají tisícovky fanoušků. Na moravských

Na začátku psaní blogu o ženském mistrovství světa v hokeji se upřímně přiznám, že nejsem fanda ženského sportu. Když odmyslíme jiná než sportovní hlediska, ženské soutěže existují podle mě pouze proto, že by si příslušnice slabšího pohlaví mezi muži neškrtly. Každopádně, s nabídkou jet na šampionát do Zlína jsem neváhal souhlasit. Mám totiž rád všechny

Abych se přiznal, neměl jsem o ženském hokeji valné mínění. S bruslemi na nohou se mají mezi mantinely bít přeci jen spíše ostřílení chlapíci, které ve svižném zápasovém tempu nerozhodí ani kdejaký šrám v obličeji. Když se po ledovém oválu projíždí několik drobnějších postav, kterým zpod helmy vykukuje upletený cop, je to trošku něco jiného.

Byl začátek prosince, chvíli po půlnoci, když mi najednou problikla na Facebooku zpráva od Michala Slavíka. „Filipe, rád bych tě jménem eSports pozval na MS žen U18 ve Zlíně – Přerově.“ Už jsem trochu podřimoval, ale tato zpráva mi okamžitě vlila čerstvou krev do žil. Dny utekly jako voda a 31. prosince v 11 hodin

„Jsem blbá, trapná, nesportovní – prostě jenom ženská!“ Ne, tohle není přiznání a dokonce ani zkonstatování stavu ženského hokeje. Je to název knížky, kterou jsem si chtěla „stylově“ přibalit do Zlína na juniorský mistrovství světa žen v ledním hokeji. Stylový by to nebylo – holky rozhodně nebyly blbý, trapný a nesportovní. Naopak. A stejně bych