Čtvrteční ráno, vy sedíte ve škole, a protože je teprve první hodina, tak ještě zíváte a hodláte bezbolestně přečkat další školní den. Zničehonic vám zavibruje telefon. David Schlegel. Přijde vám jasná a stručná SMS zpráva – „Zavolej. Je to urgentní!“ Hlavou se vám honí myšlenky, jestli nenastal nějaký průser nebo podobně a modlíte se, ať ne. Zavolal jsem tedy. „Jak to máš se školou? Zítra bys mohl přijet na MS do Bratislavy,“ vyhrkl Áda.
Taková pozvánka se neodmítá, přijedu. Po úvodním šoku se všechno podařilo rychle zařídit a já den nato opravdu seděl v autě směr Bratislava. Cestu do hlavního slovenského města jsem absolvoval se svým kamarádem Dušanem, jeho sestrou a mamkou, která má mimochodem kořeny na Slovensku. O zábavu tak bylo postaráno a už za jízdy probíhalo hecování před federálním derby. Tomu ještě napomáhal poslech rádia: Zatímco všechna česká svorně tvrdila, že zvítězí Češi, ta slovenská byla diametrálně odlišného názoru. Bohužel vedoucí zájezdu (paní řidička) preferovala poslech stanic našich východních sousedů, a tak 75% posádky auta trpělo. J
Na Slovensko jsem dojel plně napapán, takže se pocit hladu při tradičním sushi (které opravdu nemusím) naštěstí nedostavil. Otestovali jsme i kokosovou polévku. Chutnala jako kulajda zakusovaná kousky kokosu, takto nějak bych popsal její prazvláštní chuť. V klidu jsme dojedli, takže nastal čas odebrat se do Orange areny.
Tam začal předkrm v podobě utkání Německo – Finsko a hned poté následoval bratrovražedný souboj Česká republika – Slovensko. Jestliže v prvním zmíněném zápase byla atmosféra velmi dobrá, v tom druhém bych se nebál označení fan(t)astická. Tento výraz se však skutečné realitě jen vzdáleně blíží. Několikrát jsem se dokonce přistihl, jak mi po zádech přejela husí kůže a to se mi nestává často.
S tím souvisí diváci. Na mistrovství mě příjemně překvapila jedna věc. Žádné konflikty a potyčky mezi fanoušky jako na fotbale (I když aktuálně se to podle mého hodně přehání a fotbaloví fans jsou u nás někdy prezentováni skoro jako teroristi). Hokejoví příznivci spolu normálně komunikují, hecují se, ale hlavně si šampionát užívají a baví se! Spolu. Je tak úplně jedno, jestli nosíš lotyšský dres nebo šálu Německa, všechno je v pohodě. Takhle to má vypadat.
Skvěle se chovali i slovenští odpadlíci – ač se hostitelská země pakovala z mistrovství hodně brzy, nadšení v ulicích, hospůdkách ani hale neutuchalo a slovenské pokřiky byly slyšet prakticky na každém utkání. Profesionální přístup si zachovali i pořadatelé a dobrovolníci, kteří i po vypadnutí své repre na sobě nedali znát podráždění ani nic podobného a chovali se k nám stále stejně výborně. Díky!
Bydleli jsme v laciné ubytovně a náš pokoj připomínal spíše cikánské ležení. Pozitivem však byl kvalitní způsob vstávání, resp. buzení. Buď nás během dopoledne minimálně 3x vzbudil Adamův alarm v mobilu a když nezafungovalo to, rozhodl se nás vzbudit soused. Pustil si totiž porno a volume otočil směrem doprava … výsledkem bylo hlasité vzdychání ke všemu svolných žen – Dobré ráno Bratislavo! J
Na schodišti / ve výtahu (už přesně nevím) jsem jednoho dne potkal kromě Treťjaka i Jiřího Šlégra, kterému se na prstu leskl prsten pro vítěze Stanley Cupu. Bohužel telefonoval, takže jsme moc nepokecali. J
Podobně zřejmě dopadl i ruský novinář, snažící se o zpověď Jana Marka (viz. video), a tak si rozhovor s ním zřejmě vymyslel. V tentýž den, s námi sdílel stůl v tiskáči, ale abychom mu otevřeli na ploše jeho notebooku zmíněné video ve fullscreenu se vzkazem, že se stal slavným, na to jsme nervy neměli. J
Další záležitost, která mě zaujala, byly bezpečnostní kontroly při vstupu do haly. Kromě klasického průchodu rámem následovalo rychlé omrknutí batohu a schluss. Jakmile ale došlo na čtvrtfinále s USA, rázem se prohlídky zpřísnily a mé zavazadlo bylo důkladně prohledáno i za pomocí baterky. Když jsem se zeptal, co se najednou děje, odpovědí mi bylo všeříkající: „Amerika, no.“ Naštěstí je Jágr svým hattrickem poslal domů, a byl klid.
Když jsme ale navštívili tiskovou konferenci k pořadatelství MS v roce 2016, které se účastnil i ruský premiér, byla opatření daleko menšího rozsahu, a kdyby někdo opravdu moc chtěl, určitě by neměl problém s jeho násilným odstraněním. Putin však přežil, a z davu tak mohl vystoupit Áda a vytasit se s otázkou: „Pane Putine, co říkáte na rozšiřování KHL do dalších evropských zemí?“ Sečteno, podtrženo – Áda se stal opět slavným. J
Na závěr bych chtěl všem poděkovat za dobrou náladu a pohodu po celý pobyt v Bratislavě. Jsem maximálně šťastný, že jsem mohl na MS nakouknout. Po všech stránkách to bylo super! Prostě bomba! Díky moc.
Suma sumárum:
- Jágr je neskutečný borec!
- „Přátelé, kamarádi, my Vám ty medaile přivezeme!“ (S tebou mě baví svět, 1982) – Splněno, bronz je doma.
- Pár zápasů patřilo mezi ty nejlepší, které jsem kdy viděl.
- Ani jednou jsem nad Adamem nevyhrál ve stiga hokeji.
- Spatřil jsem smějícího se Bykova (opravdu)!
- Na MS nebyly jediné chlebíčky pro novináře.
- Zjistil jsem, že význam slov horník a dolník je úplně jiný, než jsem si doposud myslel.
