Byl jsem už na několika mistrovstvích světa, pokaždé však jako fanoušek, nebo chcete – li, divák, mohu tedy alespoň částečně srovnávat. Do Bratislavy jsem jel poprvé pracovně a na celý šampionát. Během šestnácti dnů jsem viděl přes třicet zápasů a z toho jich dvacet okomentoval pro Rádio HEY.
Už před mistrovstvím jsme slýchali zprávy o tom, jak Slováci nestíhají dostavět stadion v Bratislavě, jak je předražený, jaká, že bude tenhle šampionát pro Slovensko ostuda, zbytečnost a mnoho dalších řečí.
Nic z toho se ale nepotvrdilo. Nemohu hodnotit dění v Košících, tam jsme se nedostali, ale v Bratislavě vše klapalo na jedničku. Od krásného stadionu přes vlídné a vstřícné pořadatele až po třeba trvale udržovaný pořádek v hale a okolí.
Nadchnul mě stadion se dvěma dalšími ledovými plochami, z nichž jedna sloužila po dobu mistrovství jako tiskové středisko. Hala pro deset tisíc fanoušků nejen, že září novotou, ale její hlediště působí i přes několik pater jednolitě a celistvě, což doslova vybízelo k tzv. mexické vlně, která stadionem kolovala skoro při všech utkáních. Deset tisíc je naprosto dostačující kapacita a určitě bude více využitá, než zbytečně předimenzovaná hala v pražských Vysočanech, která je zaplněná snad jen dvakrát do roka.Tribuny Zimného štadióna Ondreja Nepelu, vytažené téměř až ke stropu a výborná zvuková aparatura zajišťují skvělou akustiku bratislavského stánku, takže hudební doprovod v žádném případě neruší. Navíc je velmi dobře slyšet povzbuzování fanoušků. Začnou třeba dva, nebo tři a za chvíli skanduje celý stadion, protože zmiňovaná celistvost hlediště je k tomu doslova sama nutí.
Jediným mínusem byl zákaz nosit do hlediště bubny a také absence aspoň malého sektoru na stání někde za bránou, který by obsadil kotel fanoušků. Ten přece nesmí chybět na žádném stadionu.
Jak už jsem uvedl, moje účast v Bratislavě byla pracovní, takže jsem se většinou pohyboval v prostorách pro novináře, ale na novinářskou tribunu jsme chodili mezi fanoušky, navíc párkrát jsem si třeba o přestávce prošel chodby Orange Areny, abych nasál atmosféru a znovu musím vyzvednout naprosto profesionální přístup pořadatelů i ochranky. Nezaznamenal jsem žádný problém, vše se pořadatelé snažili řešit domluvou, radou a v naprostém klidu. Jazyková vybavenost nejen pořadatelů, ale i ochranky byla samozřejmostí.
Jakmile začal zápas, vyrazila na chodby i na WC, úklidová četa, takže na přestávku byl stadion a jeho chodby opět čistý a uklizený. Žádné povalující se kelímky, nebo tácky od klobás. To samé se opakovalo hned po skončení zápasu, takže i na další zápas byl stadion opět čistý. A to se některé dny hrály i tři zápasy za odpoledne.
Pro fanoušky udělali pořadatelé také mnoho. Připraveny byly tři vesnice, tzv. fan village. Zde mohl fanoušek, který šel třeba až na večerní utkání, vidět i odpolední zápas, nebo obráceně. V největší ze tří vesniček byly dokonce dvě velké projekce. Jedna v obřím stanu, druhá na pódiu pod širým nebem. Ve vesničce bylo možno se zabavit i jinak, než jen sledováním hokeje. Stánky se suvenýry byly samozřejmostí, nechyběly různé atrakce, kde si mohly jak děti, tak dospělí zahrát hokej, vyzkoušet si střelbu na bránu atd. atd. Snad jediná výčitka, kterou jsem zaznamenal byla na sortiment občerstvení. Ten totiž končil klobásou a pivem, nebo colou. Kdo chtěl něco jiného, musel vyrazit do nějaké hospůdky.
Bratislava hokejem doslova žila, vlajky v oknech a na balkónech, na každém druhém autě buď vlajka, nebo návlek na zrcátku, samozřejmě v národních barvách Slovenska, nebo obojí. V každé výloze, nebo restauraci minimálně šála s nápisem SLOVENSKO. Jen škoda, že hokejisté pořádající země skončili už v osmifinále. Jejich neúčast v závěrečných bojích šampionátu poněkud poznamenala atmosféru, i když Slováci chodili i na zápasy, kde jejich miláčci už nehráli. O atmosféru se tak starali hlavně příznivci z Česka.
Bylo to velmi povedené mistrovství a nic na to nemění ani třináct vykradených pokojů dánské výpravy v hotelu Tatra. Velké, nejen sportovní podniky přitahují nejen dobré lidi a fanoušky, kteří si jedou užít a bavit se, ale i ty horší. A jak víme takoví jsou všude.
Takže díky Bratislavo, díky Slovensko!
