Pro lidi s vášní pro hokej

Karjala Cup: Jako blesk z čistého nebe

Autor: Matěj Hodoval • 04.03.2019 • Kategorie: Euro Hockey Tour

Jako blesk z čistého nebe. Píše se pondělní podvečer a v bytě v jednom z nejhezčích měst České republiky, čímž mám na mysli samozřejmě jen a pouze Karlovy Vary, zvoní mobilní telefon. Po dlouhém přemýšlení, zda neznámé číslo vyslechnout, jsem hovor přeci jen přijal.

„Ahoj Matěji, tady David…“

Byl jsem překvapený. Čtyři dny před zahájením úvodní zastávky Euro Hockey Tour jsem dostal povolávací rozkaz, vinou úrazu totiž David přišel o jednoho redaktora, a tak přišla řada na mě. Po chvilce paniky, kdy jsem zjistil, že mám propadlý pas, chvilce obav, že po operaci cestu nezvládnu, jsem nabídku přijal.

Od nynějška si budu okamžitě ukládat všechny kontakty, ve finále jsem toho mohl dost litovat, říkal jsem si.

Než jsem stihl pozvánku pořádně vstřebat, seděl jsem v autobuse směr letiště. Jak je mým zvykem, na místě jsem byl první. S nervozitou jsem očekával ostatní. Samosebou jsem byl na špatném terminálu, takže po radě od neznámého muže jsem v rámci možností rychle spěchal na správné místo. Po domlouvání přes messenger skupinu jsem konečně našel své kolegy na mou premiérovou akci.

Do země tisíce jezer se společně se mnou vypravila skupina v čele s Kubou Slunečkem. Mimo něj ji tvořil Petr Sumbal, Honza Tajzler a Martin Krásný. V hlavním finském městě nás doplnili Lukáš Kratochvíl s Adamem Bajgarem. Mimochodem, opravdu jsem vyšší než Adam.

Seznámil jsem se se svými společníky, které jsem neušetřil poznámek o postupu Energie do nejvyšší soutěže, zatímco jejich kluby se brouzdají v první lize. A ve druhé, promiň Martine. Následně jsme vyrazili na letadlo.

Let proběhl bez problémů, po přesazení na sedadlo u únikového východu, kde se dočká komfortu i dvoumetrová věž z lázeňského města, jsem ho takřka celý prospal. Přistáli jsme na letišti v Helsinkách a okamžitě jsem ucítil severskou atmosféru. Nádhera. Jenže času na rozjímání jsme příliš neměli, navíc jsme museli vyslat Petra vlakem, aby byl na hale včas. Pro ostatní tu byl místní rozvoz v podobě Martinova známého, Kima.

Kim je bývalý rozhodčí, jenž má v Česku mnoho známých. Pokud o něm chcete vědět více, Martin s ním dělal během našeho pobytu rozhovor. Kim nás dovezl až na ubytování, které předčilo má očekávání. Dlouho jsme se však nezdrželi, vzali na sebe slušné oblečení a spěchali směr Hartwall Arena.

Spadla mi brada. Arena, ve které hraje své domácí zápasy Jokerit, je zkrátka fascinující. Nemluvě o press centru s výborným občerstvením a mix zoně, odkud jsme pro české fanoušky točili ohlasy s hráči. Můj debut se známým modrým mikrofonem byl na dohled. Plný nervozity jsem zastavil finského velikána Marka Anttilu. Angličtina nezklamala, první zkoušku jsem obstál. Méně štěstí měl Honza, jenž se odvážil připravit si otázky na jednoho z Rusů. Zbytečně, ačkoliv nám tiskový mluvčí sborné tvrdil, že hráče zavolá, nedočkali jsme se.

Protože česká reprezentace dorazila do dění Karjala Cupu až v sobotu, měla naše posádka v pátek převážně volno. Za doprovodu Kima jsme objeli několik helsinských památek. To jsme ovšem netušili, že u jedné z nich se nedobrovolně zdržíme o dvě hodiny déle, než jsme měli v plánu. Snahu opustit parkoviště nám překazila brána a cedule, která oznamovala, že od šestnácti hodin parkoviště zavírá a pokud má někdo zájem odjet, nechť si připraví 50 euro. Kim obvolal policii s tím, že jsme přijeli stejně později a navíc, že jsme ceduli nikde neviděli. Vše se nakonec vyřešilo, akorát nám to zabralo více času, poněvadž policie ve Finsku funguje trochu jinak, než u nás. Padesát euro jsme platit nemuseli a naše cesta směřovala na ubytování.

Drtivou většinu soboty jsme strávili v Hartwall Areně, kde měl dopoledně trénink český výběr, po něm následovalo nabírání materiálu pro klubové weby a hokej.cz. Po prvním utkání dne se navíc Petrovi podařilo mluvit s Kirillem Kaprizovem, za pomoci tlumočníka ze sebe Rus vydal dohromady asi deset slov. Ale počítá se to. Večer se ještě utkal domácí výběr s Čechy, po němž směřovaly naše kroky do podniku nedalekého od našeho ubytování. Jakožto jediný nezletilý jsem se spokojil s kolovým nápojem. Po dostačujícím množství pivního moku a koly jsme se přes déšť vydali do bytu, kde jsme ještě prodiskutovali další část noci. Doufám, že po mém sebejistém projevu o karlovarském mužstvu nespadne Energie zpět do nižší soutěže.

Poslední den. Od rána na hale, po skončení poledního představení národního týmu navíc přicházíme o Martina s Lukášem, kteří dolétají společně s reprezentací. Na závěr turnaje jsem měl možnost pořídit rozhovor se švédským lodivodem Rikardem Grönborgerm. Sympatický chlapík, snad mu někdy angažmá v NHL vyjde. To bylo vše, smutně jsme se loučili s dějištěm Karjala Cupu a naše kroky směřovaly zpět do bytu, kde jsme dopsali poslední články spojené s touto akcí.

Nezapomněli jsme. Co by to bylo za eSports akci bez sushi. Před odletem do naší vlasti jsme ještě zašli do místního podniku naplnit své žaludky japonskou specialitou. A protože bych se rád ještě někdy nějaké akce účastnil, svoje hodnocení na tento pokrm sem přikládat nebudu.

Na závěr nás potkala ještě poslední potíž. Naše zavazadla překročila váhový limit, s Kubou jsme tedy za pomocí těžkých matematických vzorců a úvah snížili počet nepovolených příručních zavazadel na dvě. Doplatili jsme tedy dva kufry a nedlouho poté z Helsinek odletěli.

Bylo to pro mě něco nezapomenutelného. První akce snad nemohla dopadnout lépe, za což vděčím i partě, která tam se mnou byla. Všichni jsme zažili spoustu vtipných momentů a troufám si říct, že odvedli dobrou práci. Po náročné operaci skoliózy, kterou jsem absolvoval v létě a během které jsem prožil nelehké časy, jsem si vše vynahradil ve Finsku. Děkuji kolegům za veškerou pomoc a eSports za tu možnost, zážitky a fantastickou zkušenost.

Matěj Hodoval


Email autora: jakub.slunecko@esports.cz | Zobraz všechny články autora Matěj Hodoval

Napište váš názor