Že Kanaďané neumí fandit? Těžký omyl!

Fanoušci ze zámoří nepodporují týmy, při hokeji baští popcorn, hot dogy a nalévají se colou. Alespoň toto tvrdí část české hokejové veřejnosti, která si myslí, že Kanaďané nefandí svému týmu a že jim je vlastně jedno, jak zápas dopadne. Po zhlédnutí posledního zápasu skupiny A Kanada – USA musím jednoznačně konstatovat: to vůbec není pravda. Naopak. Mezi fanoušky kanadského týmu a hráči je velice silné pouto, které se slovy těžko popisuje.

Nejprve vás uvedu do toho, co se v SBP Areně pod dohledem více než 20 000 diváků dělo. Američané vedli v první třetině již 3:0, Kanada stihla v téže části hry vyrovnat. Nakonec vyhrála po obrovské bitvě 7:4, přičemž poslední dva góly vstřelila v poslední minutě při soupeřově power play.

Ottawská hala byla poprvé na šampionátu doslova narvaná až po střechu. Podle stránek arény činí její kapacita 19 153 míst. Na zápas však oficiálně dorazilo 20 223 diváků, což je opět překonání rekordu mistrovství světa juniorů. Zcela nejvyšší návštěvu zaznamenala tato hala na finále Stanley Cupu v červnu 2007, kdy se v ní mačkalo 20 500 lidí. Většina lidí měla na Silvestra na sobě kanadské dresy, lidé hokejem doslova žili.

Za stavu 0:3 se domácí fanoušci na své hráče nezlobili. Každou hokejovou akci kvitovali potleskem, při nadějném zakončení se ze všech hrdel ozvalo klasické „ou“. I když Kanada prohrávala, tak si fanoušci hokej užívali a podporovali svůj tým. Možná ne tak hlasitě a skandovaně jako v Česku, ale podporovali. Cítit to bylo velice.

V tomto mi napadá paralela s diváckým prostředí v Pardubicích. Za stavu 0:3 by někteří lidí znechuceně odcházeli, jiní by mudrovali o tom, jak „je to prodané“, další část publika by zlostně pískala. Každopádně by úplně všichni určitě nefandili. Tento kontrast jsem si velmi intenzivně uvědomoval.

Někteří hokejoví fanoušci tvrdí, že publikum v Pardubicích je nejlepší v extralize. Já si to nemyslím. Pro mě jsou nejlepší fandové ti, kteří podporují tým i v době, kdy se mu nedaří.

To Kanaďané umí skvěle. Neslyšíte pískot, neslyšíte nadávky na soupeře, rozhodčí… A to Kanaďané nemají Američany vůbec v lásce. Tady panuje veliká rivalita! Oni ale nejvýše zabučí, když se jim něco nelíbí.

Každý nadějný přechod do útočného pásma je doprovázen napětím z hlediště. Je slyšet, jak toto obecenstvo žije s týmem. Nemají tu bubeníky a tribunu k stání, která by roztleskala stadion, přesto vás atmosféra v hale dokonale pohltí. A to nemusíte stranit některému z týmů.

Kanada v zápase vedla 5:4, nakonec vyhrála o tři góly. Mimochodem, když John Tavares vsítil hattrick, tak automaticky hned po vstřelení branky přistálo na led snad dvacet čepic. Ihned na to najeli mladí kluci na bruslích, čepice sesbírali a odvezli na střídačku kanadského týmu.

Doteď se zlostí vzpomínám, že když v ČEZ Areně v minulé sezoně přiletěla čepice oslavující hattrick Petra Sýkory, jeden z čárových rozhodčí ji barbarsky vyhodil mimo hrací plochu jako nějaký odpadek. Fuj! To je obrovská neúcta a ještě větší tupost!

Ale zpět do SBP Areny. Tento článek jsem původně chtěl napsat jako reakci na to, jak krásný hokejový večer jsem ve společnosti zámořského derby prožil. Přál jsem si prodloužení, aby představení mělo dramatickou dohru a já si ho ještě více užil.

I tak jsem byl po šedesáti minutách náležitě pobaven a pár vteřin po doznění kanadské hymny jsem zíral na ledovou plochu a přehrával si ten uchvacující zážitek. Přispěli k tomu nejen hráči obou mužstev, ale právě celková atmosféra utkání.

Ta sounáležitost a prožívání každé situace. Ta hrdost v lidech, že mohou fandit Kanadě. Ta podpora… Dostalo mě to. Fakt.

Myslím si, že čeští hokejoví fanoušci jsou báječní. Umí vytvořit skvělou hokejovou atmosféru, o které by třeba leckterý Kanaďan psal s přívlastkem nejúžasnější.

Vrátím-li se zpátky do Pardubic, tak ano, potvrzuji, že v ČEZ Areně je výborná atmosféra. Ale jedním dechem dodávám, že není nejlepší. Tam se totiž na vlastní hráče nadává, píská. V Česku se hráči podezřívají a také odsuzují. V Kanadě ne. Tady totiž lidé ví, že hokej je jen sport, kde vítězství bere jen jeden ze dvou…