Z hokejového města bez hokeje

Zdravím z Montrealu. Města, ve kterém v neděli večer přistanete do vlahého a horkého večera, abyste se pak v pondělí probudili do mrazivého rána. Patnáctistupňový pokles teploty ale nebyl tím nejhorším meteorologickým překvapením – od pondělí tady prší a podle předpovědi bude nejméně do pátku. O důvod víc, věnovat se spíše indoorovým radovánkám. Cesta tedy nemohla vést jinam než do Centre Bell, haly Montrealu Canadiens.

Podle zpráv z novin, které se zmiňovali o tom, že “celé město žije hokejem” nastalo drobné zklamání, kdy člověka s tričkem Canadiens jsme objevili jen jednoho a atmosféru tak zachraňovalo jen blikání “Go Habs Go” na světelných panelech v metru a pár vlaječek za oknem aut. Ani klubová restaurce Le Cage v přízemí Centre Bell nebyla okolo poledne nijak přeplněná a hokej běžel jen na jednom ze čtyř kanálů, které vysílaly televize pod stropem.

Zatímco aktuální atmosféra na ulicích celkem nic moc, hokejová historie na člověka dýchne na každém kroku. Už při výstupu z metra do haly narazíte na repliku šatny Canadiens z jejich původní haly Forum, včetně dresů a výstroje nejlepších hráčů klubu všech dob – Plante, Richards, Believeau a další…

Aréna, postavená před 12 lety za cenu srovnatelnou s cenou Sazka Arény, představuje zatím vrchol toho, co jsem měl možnost s hokejem navštívit. S kapacitou přes 21 tisíc diváků se navíc ani se žádnou jinou moc srovnávat nedá a co se týče zázemí, např. pro práci novinářů, je proti ní tzv. “nejmodernějšjí hala v Evropě” doslova výsměchem.

Žurnalisté při zápasech Canadiens (v sezně cca 40-80 akreditovaných píšících novinářů) jsou rozesazeni na ochozu téměř pod stropem haly, cca 10 metrů před posledními řadami sedaček. Celkově se na press ochoz vleze téměž 300 lidí a jak jsme měli možnost vidět z rozpisu v press centru, druhý zápas série mezi Canadiens a Flyers si nenechalo v sobotu ujít ani 12 českých žurnalistů.

Zpátky ale k hokejové historii – každý hráč, který za Canadiens odehrál alespoň 48 zápasů, má doživotní přístup do luxusní “oldtimers lounge”, ve které může trávit zápasy. Její ozdobou jsou např. ručně malované portréty všech kapitánů Montrealu v historii nebo fotky všech týmů, které pro Montreal záskaly Stanley Cup.

Historické fotografie, a to nejen svým časovým určením, ale zejména tím, že zobrazují opravdu historické momenty, zdobí stěny chodeb haly, výtahy a další místnosti. Nedalo mi to nevzpomenout jak to vypadá v halách v Česku – porovnání je více než tristní s čestnou výjimkou pardubického zimáku, na kterém určité pokusy o připomínání slavné historie klubu pozorný návštěvník nalezne, člověk ale nemusí mít ani trochu povědomí o typografii a grafické úpravě aby poznal, že tomu pardubickému provedení přece jenom něco chybí – cokoli co v Bell Centre visí na stěně, je navíc samo o sobě pohledným artefaktem včetně rámu, vitríny nebo dvojjazyčné cedulky s popisem. Detaily, ale v nich bývá skryta dokonalost.

K dokonalosti měl daleko i výkon Canadiens ve večerním zápase v Philadelphii, po dvou třetinách stav 3:0 po Flyers a nálada v Montrealu na bodu mrazu, pak to sice Pleky a Koivu zdramatizovali, ale když to porovnám se čtvrtfinálovou sérií Opavy s Hodonínem, tak v atraktivitě vyhrává české druholigové play-off :). Snad dnešní zápas Pittsburghu proti Rangers pověst NHL napraví.

Krátce:

• V letadle Londýn – Montreal naši minivýpravu doprovodila z Česka hned dvě mládežnická hokejová mužstva, turnaje v Quebecu se zúčastní neoficiální výběry hráčů sedmých a devátých tříd. Ve dvanácti letech na turnaj do Kanady, tomu říkám začátek kariéry…
• Zhruba hodinovou cestu metrem a vlakem do Pierrefonds, kde se český tým připravuje, jsme po chvilkovém uvážení zrušili, ostatně tréninků si ještě v Quebecu užijeme dost.
• Ani jeden z místních, se kterými jsme se dali do řeči, se o hokej moc nezajímal, zato už tři připoměli český fotbal. Pro naše hokejisty vizitka nic moc.
• Náš hostel svou architekturou hodně připomíná club Cross v Praze Holešovicích, navíc namísto jedné stěny podepírá bizarní kovovou konstrukci terasy zaparkovaná dodávka Volkswagen. Snad s tím někdo neodjede.
• V Londýně jsem na terminálu 4 ztratil brýle, naštestí se nad Newfoundlandem zase našly. Snad už se nic horšího nestane 🙂