Tak jsem doma. Byl to skvělý výlet, hodně jsem si odpočinul, vyčistil hlavu a zapomněl na každodenní starosti. Hrozně moc jsem to potřeboval. Během mistrovství světa jsem si uvědomil spoustu věcí. Třeba jak úžasná věc je mít bazén v baráku nebo jak skvělý je den bez mobilního telefonu. Věřte nebo ne, často jsem ho nechával doma a vůbec si na něj na stadionu nevzpomněl.

Poslední den mistrovství je smutný i když váš tým získá zlato. Co pak teprve pro příznivce všech ostatních 15 zemí. V neděli v Quebecu to nebylo jiné. Zklamání z finálového zápasu ale nemohl cítit asi nikdo – už dlouho neviděl světový hokej takový nádherný zápas. A nakonec, těm Rusům to vítězství nešlo nepřát. Bláznivé skotačení Alexandra Ovečkina po zápase bylo ztělesnením sloganu, na který by neměl nikdo kolem hokeje zapomínat. “Ice hockey means fun – Hokej, to znamená zábava”

Probojovali jsme se do posledního dne a ode mě je to asi poslední příspěvek ze St. Foy. Blíží se druhá hodina ranní místního času a přesně nevím, o čem budu psát. V hlavě se mi honí několik témat, ale žádné pořádně nesouvisí s mistrovstvím. Snad někoho zaujmu, uvidíme.

O Kanaďanech a vůbec zámořských fanoušcích hokeje se říká, že neumí fandit, na hokeji hlučí jen když jim to napoví kostka nad ledem a vrcholem jejich umění je pokřik “Let’s go Canada”. V pátek jsem byl v Quebecu ale mile vyveden z tohoto předsudku. Jistě, nebylo to žádné lotyšské purpurové peklo ani červenobílé dánské chorály, ale když se z tribun neslo sborové “Olé, Canada, Olé”, připomínalo to spíše než severoamerický hokej fotbalové fanoušky v Mexiku.

Svatá Anna je patronkou celého Quebecu. Svatá Anna je také světicí, která dala jméno kaňonu na stejnojmenné řece, půl hodiny jízdy na východ od města. V něm doposud klidná řeka překonává mezi skalami téměř osmdesátimetrový schod k moři a kapky její vody, vydatně podporované sluncem, vyrábí mezi okolními skalami jednu duhu za druhou. Nevím, jestli je Svatá Anna patronkou duhy, ale klidně bych tomu věřil.

Dneska jsem zažila něco neskutečného. Původně jsem chtěla psát něco o lingvistickém orgasmu, ale moji spolubydlící by si to mohli špatně vyložit. Ale v podstatě to tak bylo. Určitě si ještě někteří z Vás pamatují ze školy zřejmě nejčastěji používanou větu: “A k čemu mi to jako bude dobrý?” A určitě tomu nebylo jinak v hodinách cizích jazyků. Pamatuji si naše otrávené ksichty obzvláště z hodin němčiny. Na tu mám mimochodem alergii dodnes.