Myslíte si, že znáte svůj národní tým? Mýlíte se!

Charakteristickým znakem všech sportovních novinářů by měla být perfektní znalost znalost všech hráčů národního hokejového týmu. Tedy alespoň těch pisálků, kteří v současnosti pobývají na Mistrovství světa. Pokud jste ale přesvědčeni, že Čechy bezpečně rozeznáte už podle jednotlivých formací, stylu bruslení a myšlenkových pochodů, místní hlasatelé vás brzy vyvedou z omylu.

Dozvíte se, že v národních barvách nastupují hráči jako “Uncil”, popř. “Hanzil”, podle toho jestli vnímáte francouzského nebo anglického “spíkra”.
Pokud jste zatím nepostřehli, kdo jsou asistenti Aloise Hadamczika, dozvíte se, při úvodním čtení sestav, že na české střídačce stojí “Žozé Paleček”. Přijímení českého kouče místním komentátorům překvapivě problémy nedělá.

Zjistíte také, že ve dvojici s Michálkem hraje “Česlava” nebo dokonca “Kašlava”. Nebo že se na levém křídle prvního útoku prohání “Írá”. Nereprodukovatelný patvar pak vzniká ze příjmení Kotalík. Ještě, že Aleš je v týmu jen jeden.

Nemáte tedy na výběr. Hráče musíte bezpečně rozpoznat sami a ani na okamžik nesmíte spustit oči ze hry. Další kulišárnou je totiž místní kostka. Zařízení leckterého prvoligového klubu by ji strčilo do kapsy. Jedinou informaci, kterou se z ní bezpečně dozvíte jsou čísla vyloučených hráčů.

Pokud ale chcete vědět, kdo je autorem branky, nebo kdo na gól přihrál, musíte se pekelně soustředit. V případě sporných branek neprobíhá žádný reverse angle. Střelce si kamera sice na střídačce najde, ale pokud neznáte tváře všech hráčů mistrovství, stejně nemáte šanci určit, o koho jde. Jméno a číslo se totiž zobrazuje pouze jako klasický titulek v televizi, což je při této vzdálenosti prakticky stejné, jako by pořadatelé zatajili střelce úplně.

Když k tomu připočítáte výslovnost místních komentátorů, zjistíte, že vytvořit reportáž bez faktických chyb, je nadlidský výkon.

Jediná jména, která nedělají organizátorům problémy, jsou ta francouzská. Ale abychom nehaněli jen místní. Po konzultaci s Henrikem Lundqvistem jsme odhalili také některé záludnosti jmen švédských. Věděli jste například, že Alexander Ekman je ve skutečnosti “Ijekman”? Nebo že Frederik Warg je “Frijederik Wari”? Mimochodem Henrik Lundqvist je obyčejný “Henrik Lundqvuist”.

Největší problémy ale českým novinářům překvapivě dělají jména ruská. Téměř krvavá bitva se svedla o správný tvar jména brankářské jedničky. David zarputile bránil výraz “Jerjomenko” slovy: “Když to tak píše pan Jáchim, tak to musí být pravda. Pan Jáchim mluví rusky skoro stejně dobře jako česky!”

Nakonec jsme museli uznat, že pan Jáchim má pravdu, a že slovenské weby ruského gólmana přejmenovaly. Regina nám pro jistotu přečetla kompletní ruskou soupisku, abychom zbytečně nedělali další chyby:-) S potěšením jsme zjistili, že ostatní hráče pojmenováváme relativně správně. Tedy Birjukov, Fjodorov, Grebeškov, Kornějev, Mozjakin, Proškin, Sjomin, Sušinskij, Těreščenko, Vorobjev…I když podle Regininy rodilé výslovnosti bychom napsali spíše Avječkin. Ale když i pan Jáchim píše Ovečkin, musí to být správně:-)

Ani dnes se neobejdeme bez poznámek pod čarou. Takže:

• Dnes jsme se poprvé najedli aniž bychom způsobili požární poplach! Možná to bude tím, že Misha s Arim při včerejším zásahu alarm prakticky zdemolovali.
• Vzhledem k tomu, že se dnes poprvé nehrálo od jedné, ale od tří, naplánovali jsme si, že pojedeme na nákupy. Bohužel jsme zaspali a vstávali o dvě hodiny později než obvykle, takže se časová rezerva nekonala.
• Protože za parkování kolem haly chtějí 5-7 dolarů, s vynalézavostí Čechům blízkou jsme zvolili náhradní řešení. Parkujeme každý den před supermarketem vzdáleným zhruba 200 metrů cesty přes rozbahněné pole, sloužící jako placené parkoviště. Dnes se ale vedle supermarketu konal bleší trh, takže stejný nápad jako my měla půlka Quebecu. No aspoň jsme se nemuseli maskovat nakupováním.
• Konečně jsem sehnala koupací čepici! Takže večer hurá do našeho soukromého bazénu. A pán z ostrahy mi může políbit:-)