Včera jsem se okrajově zmiňoval o improvizované síni slávy světového hokeje umístěné přímo v dějišti letošního světového mistrovství. Dnes bych vás rád pozval alespoň takto zprostředkovaně na její krátkou prohlídku. Decentně oddělená čtvrtina obří haly určené pro zábavu fanoušků v téměř mystickém přítmí ukrývá takové množství hokejových pokladů, že davy návštěvníků jen s pokorou přechází od vitríny k vitríně a s plamínky v očích hltají každý detail sportovních artefaktů. Artefaktů, které psaly hokejovou historii.
Hned u vchodu vás přivítá koutek věnovaný místní legendě Partricku Royovi. Vedle kompletní hrané výstroje s originálním dresem Colorada (vedle nemohou chybět ani barvy Montrealu) si můžete projít tabulky s historickými fotografiemi a relikviemi, jedna patří i Peteru a Paulu Šťastným, až dojdete na konec stěny, kde vás potěší zasklený dres Wayna Gretzkého s vlastnoručním věnováním Bobbymu Orrovi. Potěšila i původní hokejka z poloviny 17. století. Na svůj věk vypadá docela zachovale, ale když je to tam napsáno, musí to být pravda.
To bychom měli procházku podél boční stěny. Prostor uvnitř celé místnosti je pak strukturován do jakýchsi uliček, které vyplňují skleněné vitríny s další spoustou skvostů. Pokochat se tady můžete jak dresy a výstrojí hráčů z NHL, tak kousky, které vystupovaly v mezinárodním hokeji.
V první kategorii najdeme hůl legendy se slovenskými kořeny Stana Mikity, kterou vstřelil Vancouveru svou pětistou branku v kariéře. Lahůdkou je dres Guye Lafleura z jeho patnácté sezóny v dresu Habs nebo hokejka Maurice Richarda. Slavná montrealská „Raketa“ touto holí nasázela Chicagu v jednom zápase roku 1949 hattrick, čímž překonala nejrychleji v historii hranici 200 vstřelených branek v zámořské soutěži. Fanda Habs jistě ocení i dres Henriho Richarda, kapitána nejúspěšnějšího týmu historie, který za svou dvacetiletou kariéru odehrál v největším frankofonním městě světa 1256 zápasů. Josef Řezníček má ještě co dohánět.
Mainstreamoví fanoušci pak s otevřenou pusou civí na originály (alespoň se tak tvářily) tří individuálních trofejí NHL. Mezi cenou pro nejlepšího obránce a nejlepšího hráče play off se skví trofej Maurice Richarda pro nejlepšího kanonýra základní části. Nebude vám dlouho trvat a naleznete zde vyryté jméno Milana Hejduka.
V sekci věnované mezinárodnímu hokeji je jedna výstavka určena i českému hokeji. Pokochat se můžete pohledem na hůl Martina Procházky, kterou přiklepl v Naganu puk z kruhu na modrou čáru Petru Svobodovi. Ze stejné akce si zde můžete domýšlet pot na dresu Jaromíra Jágra. Robert Reichel je zastoupen svými kapitánskými rukavicemi z roku 2001, kdy dovedl Českou republiku ke třetímu titulu mistrů světa v řadě. Tomáš Duba pak doma postrádá zlatou medaili z juniorského šampionátu.
A na závěr bonbónek. Čtyři puky z finále již zmíněného mistrovství 2001 v Německu. Ten pátý, jenž poslal Čechy na nejvyšší stupínek, chybí. Podle popisné tabulky se na střelce vítězné branky Petra Čajánka vrhnuli hráči z celé střídačky, aby cennou relikvii získali pro sebe. A že vám český střelec do toho celého nějak nepasuje? Hance to také nedalo a zamířila zjišťovat, kde se stala chyba. Šla na to od lesa a zaběhla za kanadským media managerem André Brinem. Jak to dopadlo? O tom zase příště.
Pod čarou
- Celou síň slávy pěkně nafotil pro svůj blog Roj, tak se můžete pokochat i dalšími obrázky.
- Cestou zpět do novinářského stanu jsme procházeli zbylou částí FanFestu (tak se celá hala oficiálně nazývá) a na tanečním parketu jsme potkali největšího sympaťáka mistrovství. Plyšový lední medvěd baví fanoušky v hale svými tanečními výstupy i dalšími vylomeninami s nebývalou obratností a vtipem. Společné foto bylo povinností. Moje fotka nevyšla úplně dobře (nejsem moc hezkej:-), tak pro ilustraci přikládám Hanku.
- Také jsme oželeli odpolední výbuch Švédů se Švýcary a zamířili do přírody. Vodopády Montmorency byly úchvatné. Věřím, že se někdo z blogerů zhostí příjemného úkolu a potěší vás pár fotkami i svými zážitky.
- Po onom odpoledním utkání jsem se bavil s jedním švédským novinářem. Ptal jsem se, kde je chyba. Prý hráli ledabyle a nedůrazně, všechno špatně. Sice má dorazit Henrik Lundqvist, ale ten všechno nespasí. Asi neví, že Henrik s námi bydlí už od začátku mistrovství na hotelu a se zádumčivostí sobě vlastní trpělivě sdílí nafukovací lože s Ádou.
- A nakonec opět o místní kuchyni. Po našem výletu k vodopádům jsme zamířili na protější ostrov s tím, že se v Kanadě konečně pořádně najíme. Po půlhodinovém bloudění pustinou jsme dorazili snad k jediné místní hospodě. Z podivného jídelního lístku jsme si vybrali povětšinou stejk, dva nešťastníci pak okusili místní specialitu – vařenou zeleninu v celku s hroudou vařeného masa. Pokrytectví části naší skupiny mně poněkud zaskočilo, protože se objevilo několikeré hodnocení „bylo to docela dobrý“. Já se toho teda nebojím – zase jsem si nepochutnal. Na druhou stranu, oproti St. Hubertovi vidím zcela zásadní kvalitativní posun:-).
Hanka s medvědem
